Stanislav Vozka
14.11.2016 StanislavVozka
Demokracie je vláda zástupců mocenské koalice, kterou vytvářejí krátkodobě nebo dlouhodobě ekonomicky propojená a ideologicky příbuzná vlivová a nátlaková centra generovaná vztahovými sítěmi dané země. Protože vláda těchto center nemá žádnou legitimitu, vytváří demokratický systém zdání, že výběr vládců je posvěcen vůlí voličů. Toto zdání nabývá s přechodem do nižších pater moci reálných kontur.
Politické strany představují oficiální špičku ledovce koalic mocenských center a umožňují jim realizovat veřejně manipulace v průběhu volebních kampaní i v jejich mezidobí. V případě vítězství pak představují strany mechanismus jak promítat do politiky dynamiku domácího a mezinárodního vývoje a realizovat v čase proměnné cíle té které mocenské koalice i reagovat na případné změny v jejím složení.
V průběhu volebních období realizuje každá vládnoucí garnitura mnoho dobrých rozhodnutí, ale také zpravidla spoustu kopanců. Některé z nich nelze eliminovat, protože by to znamenalo totální ztrátu důvěry v systém. V případě zemí velkých až největších jsou pak prudké změny politického kursu zdrojem potíží ve spojeneckých vztazích a zároveň mohou být nepřáteli interpretovány jako slabost a nerozhodnost. Proto se zákonitě v každém volebním období a v každé zemi hromadí množství kostlivců ve skříních, které prostě nelze legálně beze škod pohřbít.
Změna vládních garnitur po volbách je standardně využívána k vymetání komínů a nápravě chyb. Existence tohoto čistícího mechanismus je velkou komparativní výhodou demokracií. V posledním čvrtstoletí je to zvlášt důležité pro Spojené státy americké, které na sebe dobrovolně (ale se souhlasem svých spojenců) po konci studené války a pádu SSSR, vzaly roli světového četníka.
Ve své funkci (bez ironie) vykonaly USA mnoho dobrého pro udržení míru a zachování lidských životů na této planetě. Každou lidskou komunitu však dříve či později negativně ovlivní představa absolutní moci. Natož pak stále ještě klokotající tavící kotlík, ve kterém se formuje národ USA. Přidáme-li k tomu mocný vliv armády, která zhusta netrpí neduhem pokory a odvěký americký zvyk propojovat politiku s ekonomikou, dostaneme dosti nechutnou masu, ze které je formován establishment vládnoucí světu. Logický nedostatek účinných zpětných vazeb pak vede k tomu, že je překračována nutná úroveň násilí a ti, kteří mají být s láskou vedeni k lepšímu životu jsou manipulování nevybíravou ekonomickou politikou a jejich důstojnost neustále znevažována.
Žádná policie ale není schopná udržet pořádek, když se proti ní najednou postaví většina obyvatelstva. Stejně tak ani USA nejsou schopny ochraňovat světa (ať už v dobrém či zlém) když se proti nim celý spojí. A mocenské struktury v USA jsou ještě natolik soudné, aby si uvědomily své limity. Proto v osmiletém cyklu pravidelně probíhá likvidace kostlivců made in USA. Proto se prezidentský kandidát strany, která aktuální kostlivce nevyrobila, moderuje do role dobrého policajta.
Tato už tradiční část prezidentských volebních her ovšem nijak zásadně nemění charakter imperia ani společný cíl globálních vlivových a zájmových struktur, které mají v USA svůj domicil. Cíl, k jehož dosažení se vždy a znova spojí demokraté s republikány. Tímto cílem je udržení globální ekonomické moci silou tak dlouho, dokud nenastane čas kdy se všechny nitky světové ekonomiky vedoucí do USA transformují v nezničitelná kevlarová lana.Teprve až tato vlákna obtočí celou planetu včetně Ruska a Číny, včetně Pakistánu a Indie, včetně Brazilie a Argentiny, bude čas na věčný mír –slavný Pax Americana.
Vítězství Donalda Trumpa v právě proběhlých volbách není ničím jiným, než standardním vymetáním komínů, mocenským procesem, kterým USA negují své chyby a vylepšují systém vlády nad planetou, aniž by ztratily tvář. Aniž by je napadlo se této vlády dobrovolně vzdát. Je možné pochopit škodolibou radost části českých občanů, kterou neokouzluje pražská elita a její adorace Hillary Clintonové. Už obtížněji se ale chápe skutečná naděje některých našich spoluobčanů spojovaná s nástupem Donalda Trumpa do prezidentského úřadu. Víra v to, že USA přestanou být od ledna světovým četníkem je krásná – stejně jako víra, že Evropa dokáže pomoci všem uprchlíkům světa. V realitě je jedno i druhé nerealizovatelný sen.
