Na úvod jednoduchá, ale zásadní otázka. Proč vyhrál Donald Trump?
Spojené státy byly mnoho let v jistém klimatu, kdy všemu šéfovala bohatá elita, jež sice populisticky tvrdila – protože USA jsou přece zemí neomezených možností pro všechny a jejich americkým snem –, že každý prezident je prezidentem všech, ale byla to lež. Kdyby se establishment staral o všechny, nebyla by vysoká nezaměstnanost, ani by se nestalo, že 50 milionů lidí nikdy nebylo u lékaře, jelikož neexistuje zdravotní pojištění atd. Fráze, že všichni jsou si rovni, ať jde mj. o rasu, náboženství či pohlavní identitu, je dalším klamem. A právě fenomén Donald Trump vyhrál, právě tito všichni, kteří se necítili, že žijí v zemi demokracie a svobody, že jsou diskriminováni, a kteří byli proti vládě, mu dali svůj hlas. Nevěděli, zda to pomůže, ale konečně se v té jejich bídě objevil člověk, který všechny jejich neduhy jako občanů třetí kategorie USA dokázal pojmenovat…
Co pokazila Hillary Clintonová? Proč neuspěla?
Co tu dámu Clintonovou sleduji, nemám o ní nijaké mínění. V podstatě od chvíle, kdy se její muž nechal obsloužit Monikou Lewinskou a zatloukal dle rady doktora Plzáka jak divý, než na něho Monika s kámoškou ušily boudu a od té doby mu Japonci neříkají Clinton, nýbrž „semeno na saku“. Obzvláště mi v paměti utkvělo její srdceryvné prohlášení, že je Bill tím nejvěrnějším partnerem. A když se dozvěděla, že o ní muž milence údajně říkal, že je v posteli jako „leklá ryba a psí čumák“, chytil se do pasti a třeba musel slíbit, že z ní udělá globální političku, jinak že má jako její manžel utrum. A tak tam, kam od těch chvil v politice šlápla, tam dělala průšvihy, víme jaké, od e-mailů, přes zavinění smrti velvyslance USA v Libyi, kde podporovala zlodějny ropy a zlata… Je to prostě afektovaná a zamindrákovaná žena, která si ještě v pondělí myslela, že už to má s prezidentováním v suchu, zvláště když nedávno vytáhla na Trumpa nechutné video s nahrávkami jeho sexistických narážek na pár dívek… To už si byla jistá svým volebním triumfem úplně. Podcenila zkrátka Trumpovu vítěznou empatii a přecenila své známosti v FBI…
New York (2010)… Snímek Břetislav Olšer
Co od Trumpa můžeme čekat? Asi to bude mít těžké. Proti němu stojí politické i mediální elity…
To je sice fakt, ale je to nyní nejmocnější muž planety, ať se to někomu líbí či ne; a může udělat hodně změn. Sympatizuje s Putinem, jsou to sympatie vzájemné; už teď se celý Západ třese strachy, že třeba uzná neexistující anexi Krymu, kdy si Rusko jen vzalo v regulérním referendu zpátky to, co mu staletí náleželo. A když řekne Bílý dům – anexe nebyla, jak už to řekl třeba exprezident Francie Valéry Giscard d’Estaing, tak bude muset dojít ke zrušení protiruských sankcí… A je tady další malér Západu – NATO, o němž má Trump specifické mínění, když USA do této aliance vkládají spoustu peněz a EU se moc v tomto ohledu nesnaží. A pak je tu další člen NATO – Turecko, které má po USA druhou největší armádu a jak je známo, moc se dnes Erdogan s Obamou a USA nekamarádí, když mu nevydali dle něj osnovatele puče. Jen za oceán vzkázal: Nehrajte si se mnou, zrádci z USA, potažmo NATO, co nechcete vydat pučistu Gülena, a především, pozor vy v EU s dodržením smlouvy, jinak bude běženecký mazec…Celý rozhovor na PL
