Luděk Prokop
3. 11. 2016
Horký prezidentský kandidát Michal Horáček zdůrazňuje, že nekandiduje proti někomu, ale kandiduje pro jakési NĚCO.
Selský rozum nabádá ve věci jasných protimluvů k obezřetnosti, nejsme-li obelháváni ještě před zapíraným zahájením volební kampaně. Snad skoro každému je jasné, že každý z kandidátů nevyhnutelně kandiduje proti všem ostatním dalším kandidátům. Jenom ten Horáček ne.
Dříve či později nevyhnutelně musí přijít čas na přímou a rovnou řeč, bez hazardních jinotajů, za které si může každý volič, každá kavka dosadit dle vlastní libosti, kdykoli, cokoli po čem touží.
Dříve či později přijde čas odkrýt karty, čas na otevřené a poctivé přiznání. V daném případě půjde, v případě opětovné kandidatury současného prezidenta, o poctivou řeč s přiznáním, že především a hlavně jde o kandidování proti Miloši Zemanovi. Konec konců, vždyť my, voliči Miloše Zemana, tohle už dávno dobře víme a uvědomujeme si to po celou tu dobu nechutného štvaní proti prezidentovi. Nejspíš si Michal Horáček je vědom i toho, jak nás trapné a sprosté štvanice popuzují a navíc i utvrzují v tom, abychom prezidenta volili znovu a proto se rozhodl hlásat, že nekandiduje proti nikomu, (tedy ani proti prezidentovi) a nekandiduje proti ničemu, (tedy ani proti mediálně neustále propíraným „prohřeškům hradu“). Karty se neukazují před hrou, nebo při hře, a když už, tak někdy možná až po hře.
Podívejme se blíž na ono zázračné „něco“, za které to nejlepší v nás co v nás je, by mělo vstoupit do povstání. Na ono zázračné „něco“, pro které Horáček kandiduje na prezidenta. NE, že Michal nemá žádný program. Má. Program stručně shrnutý v devíti bodech, ve kterých by mohlo být obsaženo i ono „něco“. Pojďme tedy do toho.
Devět bodů Michala Horáčka
1) Česká republika, Evropa a svět
Zahraniční politika České republiky musí být především dlouhodobě důvěryhodná a srozumitelná. Činí nezvratnou naši hodnotovou, kulturní i politickou příslušnost k euroatlantickému Západu, a především k plnoprávnému členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci. Bez lavírování, silných slov a překvapení. To znamená stejně tak pevnou loajalitu, jako právo nesouhlasit a schopnost přinášet argumenty při hledání alternativních řešení.
Nabízející se otázky k tomuhle textu, se doslova rojí. Není tomu tak, že pro jednou by mělo pro NATO být spojencem proti společnému nepříteli IS – Rusko a jindy je Rusko naším největším nepřítelem, ještě větším než IS? Není tomu tak, že kdykoli, kdekoli je uplatněno právo nesouhlasu spojené s argumenty od některého představitele ČR, (konkrétně od prezidenta), jsme válcováni z médií o ztrátě důvěryhodnosti a srozumitelnosti našeho státu?
2) Přistěhovalectví a migrace
Dostali jsme se do absurdní situace, kdy se Evropou valí statisíce lidí bez důvěryhodných dokumentů, a my nedokážeme nechat v české nemocnici pracovat kvalifikovaného lékaře z Kyjeva….. Je potřeba, aby tito lidé pochopili a ctili naše hodnoty, náš styl života, a zejména pak náš právní řád.
Po onom zamlženém úvodu se nabízí otázka kardinální. Jak hodlá Horáček v roli prezidenta zajistit, aby ti valící se statisíce lidí, aby pochopili a ctili naše hodnoty, náš styl života, a zejména pak náš právní řád, když to samé nejsou schopni zajistit ani vzdáleně v podstatně vyspělejších státech, kde vzniká stále vyšší počet nepřístupných no-go zón, nepřístupných nejen pro domorodce a pro úředníky ale nepřístupných i pro policii.
3) Armáda České republiky
Obranyschopnost České republiky je nebezpečně nízká. Musíme ji zvýšit. Vzhledem k povaze předpokládaných úkolů by bylo ideální vytvořit funkční evropský četnický sbor
Tak tohle je řeč jak rozprávka, o tom – co musíme. Nevíme jak, nevíme kdo, no jednoduše přeci – musíme my. A na jaksi ideální řešení, na tvorbu funkčního evropského četnického sboru, máme v EU pomazaných hlav až běda, neřku-li prezidenta Horáčka. Za podobný takový návrh by to současný prezident nepochybně schytal (Nestalo-li se již).
4) Technologie nové éry
Považuji za nezbytné výrazně posílit všeobecné povědomí lidí o těchto technologiích prostřednictvím škol, veřejných seminářů a také médií. O zdraví a budoucnosti naší ekonomiky rozhodne počet špičkových programátorů a naše schopnost je ve vlasti udržet.
No to je přímo geniálně jednoduché, že by na tohle nikdy nikdo jiný před Horáčkem nepřišel? Tak teď, když už to považuje za nezbytné i Horáček to půjde jako po drátku.
5) Vzdělávání
Važme si proto vzdělání i učitelů od základních škol po university, dávejme jim k práci dobré podmínky, plaťme je slušně a současně od nich očekávejme výsledky.
Tož važme si toho (alespoň tolik jako kdysi). Nebo snad tomu máme rozumět tak, že když Horáček prezident vysloví, važme si toho, dávejme jim k práci dobré podmínky, plaťme je slušně a současně od nich očekávejme výsledky, dočkají se zázrakem dobrých podmínek, slušných platů a my očekávaných výsledků? No paráda, jak jednoduché.
6) Chudoba a bludné kruhy sociálního vyloučení
Během deseti let se v České republice zvýšil počet sociálně vyloučených lokalit na dvojnásobek (dnes je jich přes 600). V mnoha případech se výše uvedené týká českých Romů – jejichž integraci je nezbytné považovat za jednu z dlouhodobých priorit celé společnosti, protože tento problém je příslovečnou tikající bombou –, ale zdaleka nejen jich.
Nejdůležitějším z řady klíčů, jimiž musíme tu 13. komnatu našeho společného života otevřít, je vzdělání.
Opět řešení, na které nikdo před Horáčkem nepřišel. K otevření té 13. komnaty nutno vzít nejdůležitější klíč z řady klíčů. Integraci českých Romů je nezbytné považovat za jednu z dlouhodobých priorit celé společnosti, protože tento problém je příslovečnou tikající bombou. No vida, řešení je na cestě.
7) Rovnost mužů a žen
Průměrná výše mezd žen je o 18% nižší než mužů a totéž nepřekvapivě platí o starobních důchodech. Překážky, zabraňující ženám vstupovat do všech společenských sfér, o něž mají zájem, a v rovné soutěži s muži se v nich prosadit, jsou překážkami v cestě celé společnosti, která si nemůže dovolit mrhat talentem poloviny svých členů.
Kterou voličku by tohle nečaplo za srdéčko, že ano?
8) Prosperita nepřijde bez podnikatelů
Prosperita České republiky nestojí a ani do budoucna stát nemůže na velkých zahraničních firmách nebo státní správě. Nechceme být montovnou nadnárodních korporací napořád.
No, a když si zvolíme prezidenta, který tohle bude mít v programu, budeme mít vystaráno, co se prosperity ČR týká, my všichni.
9) Dopravní infrastruktura
Je nutné, aby v Česku vznikl jasný dokument, co stát v dopravě chce, proč to chce a jaké jsou priority. Měla by se stanovit pravidla, jak počítat přínosy různých řešení, a tím se řídit. Stavby silnic by neměly být politickým handlem mezi hejtmanem a vládou nebo mezi investorem a vládou.
Nikdo jiný to neví a nevěděl, tak s tím musí přijít kandidát na prezidenta, který kandiduje pro tak obrovské a obsažné „něco“, že se nestačíme divit.
Bezva program fakt. Jasná volba proti nikomu, ale pro “NĚCO“.
