Napsal/přeložil: Alexej Zakvasin
13.11. 2016 Eurasia24
„Budeme třeba žít jen o chlebu a vodě, jen aby naše armáda byla nejsilnější na světě. Rusko má totiž značně zranitelnou geopolitickou polohu. Z pohledu zajištění přírodními zdroji jsme pro každého opravdu ‚chutné sousto’ – a Západ se nás vždy bude snažit oslabit.“
Pátý listopad je profesním svátkem ruské vojenské rozvědky. V tento den to bylo právě 98 let od okamžiku, kdy vzniklo společné velení ke koordinaci činnosti všech zpravodajských armádních služeb.
Historie ruské vojenské rozvědky ovšem začala již před 500 lety, kdy Ivan Hrozný vytvořil jednotný stát, stal se jeho prvním carem, a kdy začal vytvářet pravidelnou armádu. Jako samostatná armádní složka se vojenská rozvědka zformovala v roce 1654, kdy car Alexej Michajlovič založil svým nařízením Tajnou radu. Roku 1716 byla pak existence a působnost vojenské rozvědky zakotvena do vojenských řádů a získala tak právní rámec.
Výrazným impulzem k rozvoji zpravodajských služeb Ruského impéria byly intriky vládců evropských zemí a neustálé ozbrojené konflikty na kontinentu. Obrovský význam vojenského zpravodajství si ruská vrchnost uvědomila za Vlastenecké (Rusko-francouzské) války. V roce 1812 tak byla při ruském ministerstvu války zřízena tzv. „Speciální kancelář“ jako řídící orgán rozvědky.
Strategickým protivníkem ruské říše byla až do začátku 20. století Velká Británie, jejíž rozvědka byla stovky let nejlepší na světě. Ve dvacátých letech minulého století, v době konfrontace se Západem, vyvíjelo sovětské vedení obrovské úsilí k vytvoření rozsáhlé agenturní sítě v zahraničí. V polovině 30. let pak SSSR nejenže dosáhl v této oblasti rovnováhy, ale začal dokonce Brity ve zpravodajské činnosti překonávat.
Důkazem úspěchů Moskvy na tomto poli se stal případ tzv. „Cambridgeské pětky“ – případ pěti agentů naverbovaných sovětských rozvědčíkem Arnoldem Deutschem (zběžně informované veřejnosti v ČR je zřejmě známější pod jménem Kim Philby – pozn. překl.). Jím získaní agenti pronikli do britské rozvědky a diplomatických struktur – a dokonce až do Buckinghamského paláce.
Obrovskou roli sehrála sovětská vojenská rozvědka při porážce nacismu během 2. světové války a při uplatňování politiky zadržování USA během studené války. Celkem 692 vojenských zpravodajců bylo vyznamenáno čestným titulem Hrdina Sovětského svazu a Hrdina Ruské federace.
Historie GRU
Až do Velké vlastenecké války změnil orgán odpovědný za velení vojenskému zpravodajství několikrát svůj název. Šestého února 1942 pak Josif Stalin podepsal dekret o přejmenování velení rozvědky na „Hlavní správa rozvědky generálního štábu“ (rusky Главное разведывательное управление Генерального штаба).
Základní vojenská příprava důstojníků rozvědky probíhala na Rjazaňském učilišti výsadkových vojsk a poté na Vševojskovém velitelském učilišti v Kyjevě. Za speciální přípravu důstojníků GRU pak odpovídala Vojenská diplomatická akademie Ministerstva obrany SSSR.
Vojenskou rozvědku si lidé často pletou s rozvědkou zahraniční – tu měla v SSSR na starosti 1. správa KGB (rusky 1-й Главк – главный комитет КГБ.) V současném Rusku spadá vnější rozvědka do kompetence SVR (rusky Служба внешней разведки), kterou od 5. října letošního roku řídí Sergej Naryškin, jenž v této funkci vystřídal Michaila Fradkova.Náčelníkem vojenské rozvědky GRU je od letošního ledna generálporučík Igor Korobov. Ten je přímo podřízen náčelníku Generálního štábu RF Valerii Gerasimovi a ministru obrany Sergeji Šojgu. Náčelník GRU přitom nemá žádný přímý vztah k politickému vedení země – s výjimkou prezidenta, který je v Rusku i vrchním velitelem branných sil.
Hlavním úkolem GRU je získávat a zpracovávat informace o ozbrojených silách jiných států a informovat o získaných poznatcích vedení státu. Vojenští rozvědčíci využívají ve své práci široký soubor technických prostředků: odposlouchávací zařízení, fotografickou techniku, řadu typů radiolokačních a hydroakustických přístrojů, ale také průzkumné družice, počítače a ICT technologie. Dalším způsobem sběru informací je potom získávání agentů a práce s nimi.
Podle charakteru činnosti a úkolů se vojenské zpravodajství dělí na strategické, taktické a operativní. Strategická rozvědka se zabývá sběrem informací ze zemí ležících stovky a tisíce kilometrů od hranic Ruska. Taktická – sledováním a odposlechy. Do její působnosti spadá i vedení výslechů a průzkum bojem. Operativní rozvědka má pak na starost zejména průzkum oblastí předpokládaných bojových operací a získávání údajů o výzbroji a bojové síle nepřítele.
Práce GRU probíhá v dokonalém utajení. Veřejnost nemá žádné informace o početních stavech a množství uskutečněných operací ani o nákladech na její činnost. Jediným člověkem, který kdy zveřejnil utajované informace o této vojenské rozvědce, je bývalý pracovník legální rezidentury GRU SSSR v Ženevě, autor knih „Ledoborec“ a „Akvárium“, dezertér a přeběhlík Vladimir Reznik, v literárních kruzích známý jako Viktor Suvorov. V polovině devadesátých let se ve sdělovacích prostředcích objevila informace, že za svoji zradu byl Reznik v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.
Obnovené schopnosti
Historik ruské rozvědky, spisovatel Gennadij Sokolov, během besedy ve studiu RT uvedl, že sovětští a ruští vojenští rozvědčíci si u západních zemí vybudovali velký respekt. „Důstojníci vojenské rozvědky jsou prvotřídní profesionálové, kteří svou práci dělají bez ohledu na politickou situaci a machinace politiků,“ zdůraznil.
Expert také upozornil, že vojenská rozvědka je rovněž zadavatelem vývoje a poté uživatelem té nejmodernější hi-tech produkce, která je následně využívána i v civilním sektoru (mikročipy, foto a videokamery, telekomunikační prostředky, IT systémy, družicový navigační systém atd.). Vojenská rozvědka je tedy v jistém smyslu i katalyzátorem vědeckotechnického pokroku Ruska.
Jak Sokolov konstatoval, došlo v devadesátých letech u vojenské rozvědky k výraznému snížení jejích schopností a možností. V krátké době však byla zahájena její zevrubná obnova. „Věřím, že dnes se náš stát znovu dostal na ztracené pozice. Podle našich analytiků toho hodně zanedbal i Západ a v současné době se snaží rychle dohnat to, co mu uteklo,“ uvedl.
Připomněl, že v devadesátých letech členské země NATO rozpustily své zpravodajské jednotky zaměřené na získávání informací o Rusku a nejzkušenější kádry poslaly do penze. Ani počátkem tohoto tisíciletí nedošlo ke změně a Rusku nebyla věnována výraznější pozornost. „Naše vojenská i civilní rozvědka (GRU i SVR) během posledních 15 let pracuje plynule a cílevědomě. V podmínkách konfrontace se Západem, probíhající v současné době, si myslím, že naší rozvědce práce nepřibyla, západním zemím ale ano,“ uvedl Sokolov.
„Vojenské zpravodajství ekonomiku státu něco stojí. V třicátých letech, kdy jsme se před světem chlubili skvělými úspěchy, nebyla naše ekonomika, řečeno diplomaticky, zrovna v nejlepším stavu. Při pohledu do budoucnosti stojí před námi vždy těžká volba – a my tu volbu rozhodneme ve prospěch naší obranyschopnosti,“ pokračoval.
„Budeme třeba žít jen o chlebu a vodě, jen aby naše armáda byla nejsilnější na světě. Rusko má totiž značně zranitelnou geopolitickou polohu. Z pohledu zajištění přírodními zdroji jsme pro každého opravdu ‚chutné sousto’ – a Západ se nás vždy bude snažit oslabit,“ je přesvědčen Genadij Sokolov.
Zdroj: russian.rt.com
