Břetislav Olšer
Když se čeká na Godota, přijde někdy hradní úředník Forejt, aby se mezitím při tom Beckettovském zabíjení času stal z outsidera Trumpa esový trumf…
Jasně, že musela reagoval politická ochlokracie, reprezentovaná Karlem Schwarzenbergem. Ten Miloše Zemana kritizoval také za to, že označil svého favorita v amerických prezidentských volbách. “Do stejného soudku patří, když se hlava státu vyjadřuje k volební kampani v jiné zemi,” míní Schwarzenberg. Zeman řekl, že by podpořil republikánského kandidáta Donalda Trumpa, protože mu jsou bližší jeho názory na migraci a na boj proti takzvanému Islámskému státu než názory protikandidátky Hillary Clintonové.
(Kdysi žil ve Francii dramatik Samuel Beckett, co napsal „Čekání na Godota“, hru, jež je tragickým podobenstvím absurdity lidského údělu; je o tom, že jediným smyslem života je nesmyslné očekávání a ubíjet čas je možno a nutno jakkoliv. Většinou však nadejde realita v podobě našeho ostravského rčení: Zrob susedi dobře, osere ti plot…)
“Když bude Clintonová zvolena, její okolí samozřejmě bude mít v paměti, že pan prezident podpořil Trumpa, takže to bude mít své následky i pro nebohého velvyslance,” řekl Schwarzenberg. Zatraceně se mýlil, svoji českou prezidentskou volbu prohrál právě se Zemanem, svoji volební předpověď projel stejně tragicky i v USA… A předvídavost Hradu si rovněž dovolila již před měsícem rozhodnout, že šéf zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček se stane novým českým velvyslancem v USA. Při návštěvě krajanského domu v New Yorku to v říjnu oznámil prezident Miloš Zeman.
Do funkce, ve které nahradí Petra Gandaloviče, by měl Kmoníček nastoupit v březnu. Prezident řekl, že jeho pověřovací listiny již podepsal. České ministerstvo zahraničí nechce věc komentovat s tím, že Kmoníček dosud nemá takzvané agrément, tedy schválení od americké vlády. “Podepsal jsem již jmenovací dekret, ale říkal jsem mu, že může odjet teprve tehdy, až bude pověřovací listiny předávat novému (americkému) prezidentovi,” řekl Zeman zástupcům krajanských spolků, když jim představoval Kmoníčka. “Jinak by byl zbaven potěšení setkat se s novým (americkým) prezidentem,” dodal Zeman…
A před měsícem jsem takto inspirován pro internetové noviny Rukojmi.cz napsal, že nový velvyslance Česka v USA Kmoníčka uvítá v Bílém domě nový prezident Spojených států Donald Trump; tedy ještě v době, kdy měla jeho konkurentka Clintonová velký náskok a svůj stůl v Oválně pracovně viděla zřetelně nejen díky aféře svého muže Billa a jeho stážistky Moniky… viz
Ovšem, hned se nechal slyšet český ministr zahraničí zvaný Zao Ze-tung, že “podle pravidel platných v Česku nového velvyslance totiž přece navrhuje nejprve ministr zahraničí vládě, a po schválení je návrh předložen prezidentovi. Ten velvyslance jmenuje. Údaje o velvyslancovi jsou pak odeslány přijímající zemi, která v řádu týdnů až měsíců vysloví souhlas. Až poté je podle zvyklostí obvyklé zveřejnit jméno nového velvyslance; předčasné zveřejnění jména velvyslance neodpovídá etiketě mezinárodních vztahů a mohlo by být chápáno jako tlak na jeho přijetí hostitelskou zemí…”
Láry fáry Zemanových protivníků byly bouřlivé; podle bývalých ministrů zahraničí postupoval neobvykle a v rozporu s “pravidly”, když během své návštěvy ve Spojených státech představil Hynka Kmoníčka jako budoucího velvyslance České republiky. Čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg řekl, že se Zeman zachoval neslušně. Podle Cyrila Svobody (KDU-ČSL) by i prezident měl respektovat, že jméno nového ambasadora se zveřejňuje až po jeho přijetí hostitelskou zemí.
“Pan prezident to uspěchal, je to porušení zavedených pravidel. Dokud nevyjíždí velvyslanec na pozici, tak se jeho jméno neoznamuje,” řekl Svoboda. “Nedělá to dobrou atmosféru, nepomáhá to dobrým mezilidským vztahům. Nedělá se to, ale nemá to žádný zásadní dopad,” uvedl zaťatý lidovec. Proč ta animosita dvojice Svoboda a Kmoníček? Proto, že Kmoníček o svoji nominaci na post ministra zahraničí ČR přišel po konfliktu právě s Cyrilem Svobodou, když jako velvyslanec ČR při OSN v období 2001 – 2006 údajně nepostupoval podle ministrových instrukcí. A Svoboda se tak stal ministrem zahraničí místo něho…
Lze srovnat kariérní diplomacii Svobody a Kmoníčka? Co všechno má tedy za sebou skutečný kariérní diplomat Hynek Kmoníček? Kromě toho, že dokonale ovládá několik světových jazyků byl též již zmíněným velvyslancem České republiky při OSN v New Yorku a mezi roky 2006 – 2009 pak velvyslancem České republiky v Indii, Bangladéši, Nepálu, na Maledivách a na Srí Lance.
Po nástupu Karla Schwarzenberga na místo ministra zahraničních věcí byl Kmoníček z pozice náměstka odvolán a vyslán jako velvyslanec do Austrálie. Karel Schwarzenberg alias kníže Karel Spáč I. se údajně vyjádřil přání poslat ho mnohem dále než do Austrálie, nejlépe na Mars. Toho Kmoníčka, jenž se do širšího povědomí české veřejnosti zapsal především jako dlouholetý velvyslanec při OSN, kde se stal v historii prvním českým předsedou rozpočtového výboru, a také v souvislosti s úspěšným vyřešením případu zadržení českých entomologů v Indii v roce 2008, kdy zde působil jako velvyslanec ČR.
Nahlédněme do minulosti, abychom s
e přesvědčili, jak se u nás odehrávaly nominace na různé kariérní diplomaty jako velvyslance a že to nebylo nic dle výše uvedené Zaorálkovy citace o pravidlech MZ. Zemanův někdejší poražený protivník v boji o prezidentskou funkci Schwarzenberg připomněl, že se Zeman podobně prořekl už v případě šéfa hradního protokolu Jindřich Forejta. “Je to velice neobvyklý postup, který ale už pan prezident jednou udělal, když zvěstoval, že pan Forejt bude velvyslanec ve Vatikánu,” řekl Schwarzenberg. “Samozřejmě je to nezdvořilé, než dotyčný stát souhlasí s tím, koho k němu pošleme,” dodal.
Neuvědomil si snad, že si protiřečí, když to byl právě on, který jako první navrhl na post velvyslance ve Vatikánu šéfa hradního protokolu Jindřicha Forejta. Konstatoval, že pokud to kabinet Petra Nečase schválí, návrh poputuje k podpisu prezidentovi Václavu Klausovi. Nestalo se tak, přestože byl Forejt klíčovým člověkem při návštěvě Benedikta XVI. v roce 2009. Od papeže dostal vyznamenání. Při návštěvě ve Vatikánu tentokrát u papeže Františka představil prezident Zeman svého hradního úředníka Forejta snad již definitivně jako budoucího velvyslance Česka ve Vatikánu…
A zapomněl též kníže Karel Spáč I., jak Václav Havel, u něhož dostal v roce 1990 místo kancléře, když se po skoro půl století v cizině vrátil do republiky, aby si korupcí vyřídil svoje dědictví po příbuzných, posílal na místa velvyslanců své kamarády Klímovou, Palouše, Pospíchala, Vondru, Žantovského či Grůšu? Jak se rozdávaly velvyslanecké trafiky; Koukalem počínaje, přes Khünla a Gandalovičem konče?
Už se nepamatuje, jaký se odehrál handl, když chtěl tehdy premiér Zeman udělat v roce 2001 z ministra průmyslu a obchodu Grégra místopředsedu vlády a ČSSD a z politického analytika Formánka mít velvyslance v USA? Že Havel byl proti, jelikož vzkázal: ”Pokud nebudete dělat problémy s Paloušem, nebudu dělat problémy s Grégrem”, přeloženo z hradní mluvy – pokud nebude Palouš velvyslancem v USA, nebude Grégr místopředsedou vlády… A měsíc poté odletěl Palouš do USA a Grégr se stal místopředsedou Zemanovy vlády.
Trilaterální komise je diskusní fórum politiků, obchodníků, bývalých diplomatů a novinářů založené na podporu bližší spolupráce mezi státy USA, Evropy a Japonska. Komise byla založena v roce 1973 z podnětu finančníka Davida Rockefellera. Velmi nátlaková je i skupina Bilderberg, což je označení pro uzavřenou konferenci, na kterou je pozváno 120 až 150 významných osobností, kteří kují pikle a řídí svět. A zřejmě se na nich dobře spí, přičemž asi sní o tom, jak se vedl na Hradě a v Černínském paláci v prosinci 2012 před odchodem prezidenta Václava Klause z funkce prezidenta intenzivní spor o umístění jeho nejbližších spolupracovníků v diplomacii.
Některá jména však byla pro něo jako obvykle nepřijatelná, ale sedm z nich by zase on sám rád vyslal do světa. Klaus však naznačil, že je ochotný učinit kompromis; ze zmíněného seznamu, jenž původně obsahoval deset jmen, podepsal pouze tři velvyslance – pro Irák, Afghánistán a misi při OECD. Osud zbývajících závisel na dohodě o uplatnění jeho hradních favoritů. Ministr Schwarzenberg tak musel doplnit velvyslaneckou soupisku o Klausovy favority…
Schwarzenbergova úspěšnost jako “kariérního diplomata” byla plná amatérských lapsů. Třeba uzavření velvyslanectví v Kolumbii a Jemenu bylo hrubou ekonomickou chybou, zatímco uzavření zastupitelského úřadu v Keni, který spravoval takřka desítku dalších afrických států z Nairobi, jednoho ze tří sídel mísí OSN, bylo zahraničně politickým přehmatem na hranici ryzího amatérismu.
Setkal jsem se osobně s řadou českých velvyslanců. S Vladimírem Galuškou v New Yorku, s Magdou Vášáriovou v Bratislavě, s Janou Hybáškovou v Lubljaně, s Liborem Sečkou v Pekingu, s Rudolfem Slánským ml. v Moskvě, s Ivanem Volešem v Káhiře… A byla to setkání v duchu profesionální kariérní diplomacie.,.
Závěrem bych zopakoval z úvodu jen jediné: Kdysi byl ve Francii dramatik Samuel Beckett, co napsal „Čekání na Godota“, hru, jež je tragickým podobenstvím absurdity lidského údělu, že jediným smyslem života je nesmyslné očekávání a ubíjet čas je možno a nutno jakkoliv. Většinou však nadejde realita v podobě našeho ostravského rčení: “Zrob susedi dobře, osere ti plot…”
Inu, a resumé? Když se čeká na Godota, přijde hradní úředník Forejt, aby se během toho mezi jiným při Beckettovském zabíjení času stal z outsidera Donalda Trumpa esový trumf…
