Kam kráčíš, krásná Itálie?

Květa Lauterbachová
7.11.2016 E-republika

Změna ústavy omezí možnosti konání plebiscitu – lidové iniciativy musí mít třikrát víc podpisů. Aby mohl být zrušen již schválený zákon, musí se sebrat 800 tisíc podpisů místo stávajících 500 tisíc. V novém systému jednoho procenta nemá plebs právo rozhodovat o ničem důležitém.

Na radnici v toskánské perle Sieně (il Palazzo Publico di Siena) je nejnavštěvovanějším místem La Sala della Pace, sál míru. Návštěvníka doslova ohromí rozsáhlé fresky malíře Ambrogia Lorenzettiho, které lze doporučit prohlédnout si s výkladem průvodce. Bohužel místy jsou, zejména v části Špatná vláda, fresky částečně poškozeny. Pro případné návštěvníky a zájemce je zde k dispozici publikace antropoložky a doktorandky Marie Luisy Meoni Utopie a realita Dobré vlády od Ambrogie Lorenzettiho. Lze ji koupit na místě.

V případě alegorie Lorenzettiho se jedná o mistrovské dílo z počátku 14. století, které svým filosofickým obsahem a odkazem vysoko převyšuje výtvarná díla italské renesance. V průběhu let 1338–39 vytvořil Lorenzetti na dvou stěnách hlavního zasedacího sálu dvě alegorie: Alegorii Dobré vlády a Špatné vlády se všemi důsledky vládnutí. Na straně osvětlené více z protilehlého okna, je zobrazeno filosofické chápání Dobré vlády a její efekty v podobě rozkvětu měst i venkova, míru, stability a bezpečí. Na přilehlé temnější stěně vládne despocie a Špatná vláda. Zde se Lorenzettimu podařilo vzbudit v návštěvníku okamžitý poct nevole z výsledků práce takové vlády. Zmar, devastace země, války, stav morálního a civilního úpadku, ekonomického rozvratu a chaosu. Vymalováno v barvách, které představují podzim a zimu, tedy období odumírání. Právo a spravedlnost v dolní části obrazu má svázané ruce. Jak se říká dnes, právo a spravedlnost byly v alegorii tzv. „vypnuty“, což je stejné jako dnes. K tomu se dostaneme při hodnocení posledních zákonů, které prosadil nikým nezvolený Matteo Renzi, muž, který chce prosadit hlubokou reformu Ústavy, znamenající první vykročení k totalitě.

Ambrogio Lorenzetti: “Špatná vláda” (část z výjevu)

Dnešní stav světa se vizi malíře až příliš nápadně podobá. Žumpa kolem voleb v USA, pokus o rozvrat v Evropě i naší zemi, války, utrpení a vraždění po celém světě. Kdo ví, jak by vypadaly fresky Lorenzettiho, kdyby je tvořil dnes. Alegorie Dobré vlády se všemi alegorickými postavami by měla být v sídlech všech vlád a parlamentů světa. Centrální postavou je vládce, který staví obecné dobro nad privátní zájmy a je přitom usměrňován Věděním nadřazeným Právu a Spravedlnosti, která má v alegorii dvě formy – světskou a boží.

Ambrogio Lorenzzeti “Dobrá vláda” (freska)

Podíváme-li se na současnou Itálii a celý dnešní západní svět, který měl vyrůst z ideálů, které přinesla antika a na ní navazující křesťanské a renesanční ideály, musíme si přiznat, že Dobrá vláda s jejími pozitivními efekty na společnost je stejnou Utopií, jako tomu bylo ve 14. století. A realitě 21. století odpovídají efekty stejně temné, ne-li ještě temnější, než jsou zobrazeny na protilehlé straně alegorie Špatné vlády. Protože v době Lorenzettiho, kdy nastupovala renesance, ještě nehrozilo, že by člověk dokázal zničit celou planetu a podmínky pro život ostatních obyvatel země.

Hora slitování, nikoliv lichva, podvody a manipulace

Je docela možné, že v Palazzo Pubblico zasedala v roce 1472 městská rada, která založila Banku Monte di Pieta (Hory slitovnosti). Později a dodnes nesoucí název Monte dei Paschi di Siena. Nejstarší banku světa, která byla založena proto, aby výslovně podporovala nejslabší vrstvy populace v období, kdy se lokální ekonomika dostávala vlivem nepříznivých přírodních podmínek nebo katastrof do potíží. Tato činnost byla ideálním pokračovatelem nejlepších obchodních a úvěrových tradic té doby a s bankovnictvím dneška nemá nic společného. A jak by dnes, dnešní obyvatelé zemětřesením postihnutých oblastí střední Itálie, takovou pomoc banky milosrdenství – Monte di Pietá – potřebovali!

Po srpnovém zemětřesení v městě Pescara del Tronto (střední Itálie)

Rychlý rozvoj ve smyslu typického bankovnictví nastal až po reformách v roce 1568 a 1624, avšak i pak byla její činnost vázána na lokální ekonomiku a Toskánsko. V době sjednocení Itálie byla jednou z nejsolidnějších bankovních institucí a teprve ve 30. letech 20. století otvírala filiálky v dalších italských městech: Římě, Florencii, Perugii a Neapoli.

Pád staleté banky

Rok 1999, kdy banka Monte dei Paschi di Siena vstupuje na burzu, je rokem přelomovým. Banka se již dávno neřídí principy obecné prospěšnosti ve smyslu alegorie Dobrého vládce, nýbrž se vrhá do víru mezinárodních spekulací. Tato banka odpadá od klasického bankovnictví, které by podporovalo rozkvět ekonomiky a zaměstnanost. S požehnáním guvernéra Italské Národní banky Maria Draghiho se stává součástí globálního světového kasina. Není náhodou, že banka vstoupila na burzu právě v roce, kdy Bill Clinton pod tlakem investičních bankéřů z Wall Street zrušil Glass-Steagallův zákon, přijatý prezidentem Rooseveltem v době Velké hospodářské krize. Zrušením tohoto zákona skončila epocha striktního oddělení klasického, ekonomiku obsluhujícího obchodního bankovnictví a investičního bankovnictví. A tím končí i slavná historie původně solidní a výsledky v podobě kvetoucích řemesel, obchodu a zemědělství v celém kraji kolem Sieny a přímořské oblasti Maremma přinášející banky Monte dei Paschi di Siena. Vítězné úsměvy bankéřů na setkání s Billem Clintonem, kdy podepsal dekret o zrušení Glass-Steagallova aktu (zdroj zde).

Bill Clinton sedící uprosted tleskající bankéřské elity W3all Streetu těsně po podepsání Financial Services Modernization Act, kterým zrušil Glass-Steagallův akt.

Chamtivost akcionářů a managementu a propletení se zkorumpovanými politiky přivádí banku do bankrotu, který je přes veškerou pomoc ECB a italské vlády na spadnutí. Celá historie této banky je velmi komplexní a vydá na několik knih. Provádí nás vývojem kapitalismu od svého vzniku až do dnešní, apokalyptické podoby, kdy nad ideály, definovanými v době renesance vítězí pouze úzké privátní zájmy, drancování, bezohlednost, korupce, rozkol a nastává plíživý zánik civilizované společnosti.

Italové opět houfně opouštějí zemi

Itálie prožívá dlouhodobě hlubokou krizi. Jenom v loňském roce opustilo Itálii 200 000 Italů. Počet vystěhovalců přesahuje počet příchozích. Podle úřední statistiky vzrostl celkový počet lidí, kteří hledají štěstí v zahraničí za posledních 20 let na 5,2 milionu. „Jen je nechte, ať jdou, kam chtějí“, řekl italský premiér Renzi před rokem v jedné řeči v říjnu 2015 v Benátkách. „Mojí úlohou je dát jim možnost se vrátit, budou-li chtít“. Ovšem neřekl, jak by chtěl zemi zvednout z volného pádu, který přinese buď revoluci zdola, nebo nástup nového Duceho. Nepotopí-li se Itálie do moře v důsledku zemětřesení, nebo nepadne-li Řím do rukou ISIS, jak si vytyčili jeho vůdci.

V pondělí oznámil Matteo Renzi, že se referendum o hluboké reformě Ústavy bude konat 4. prosince 2016, shodou okolností ve stejný den jako odsunuté volby rakouského prezidenta. S ní spojuje svůj osud a slibuje, že skončí, pokud změnu Ústavy neprosadí.

O co jde v otázce referenda o změně ústavy

Referendu se říká také referendum Renzi – Boschi dle autorství Marie Ellen Boschiové. Změna ústavy bude znamenat krok k autoritářskému režimu. Ideál je pokud možno dvě politické strany po vzoru USA, zatím však takovou variantu, která umožní stabilní většinu. A také odstranění dvoukomorového systému parlamentu a urychlení procesu schvalování zákonů v parlamentu. Pokud bude mít Renzi úspěch, bude zákonodárcem pouze parlament a ten vysloví důvěru nebo nedůvěru vládě. Poslanci budou povinni projednat každý návrh vlády do 5 dnů a do 70 dnů rozhodnout.

Samozřejmě jde i o omezení možnosti konání plebiscitu, lidové iniciativy musí mít třikrát více podpisů a aby mohl být zrušen již schválený zákon, musí se sebrat 800 tisíc podpisů místo stávajících 500 tisíc. Plebs nemá co rozhodovat, vzorem bude zřejmě rozhodnutí nejvyššího soudu ve Velké Británii, které neuznává výsledek referenda a vyžaduje posvěcení Brexitu členy obou komor britského parlamentu.

Co však je nejdůležitější, že o nasazení do válek bude rozhodovat jedna komora parlamentu v urychleném řízení. Senát se má stát pouze zastoupením regionů nebo EU a dosavadní rovnocennou pozici ztratí. Podle dosavadní Ústavy Italské republiky zakazuje paragraf 11 Ústavy vedení války proti jinému národu. Přesto Renzi protlačil zákon o účasti vojáků v zahraničí bez rozhodnutí parlamentu pod záminkou boje proti terorismu. Nyní jsou Italové hlavní silou bojující v Libyi za „demokracii“, když se předtím zasloužili rozhodující měrou o rozvrat celé země.

Stejně jako nikým nezvolený Mario Monti, který zastupoval pravici, je verbálně proklamovaný „socialista Renzi“ další marionetou v globální hře, stejně jako je v Řecku současný premiér Tsipras. Ten právě vyhazuje z vlády všechny, kteří se brání rozprodeji celé země. Mezinárodní věřitelé, kteří Řecko uměle zadlužili, chtějí vytvořit jeden fond, ve kterém bude soustředěn veškerý státní majetek a ten bude pod jejich kontrolou. Směr je daný i v Itálii: Diktatura a postupná likvidace státu. Levice, ale ani pravice dnes neexistují. Je to jako za bolševické revoluce v Rusku: menševici proti bolševikům a třetí vzadu si mnul své tlusté ručičky: Zlatý poklad ruské carské rodiny, která prosila o azyl v Anglii a nedostala ho, skončil i díky spolupráci Československých legií v Londýně a New Yorku. Tenkrát tento poklad převyšoval trojnásobně zlaté rezervy Bank of England. Nakonec nejlepším příkladem, jak funguje demokracie, jsou Spojené státy. O tom, kdo bude prezidentem, nerozhodují voliči ale Wall Street.


Hovoří vedoucí osobnost Hnutí pěti hvězdiček Beppe Grillo

Jak zhuntovat celý stát

Jenom Hnutí 5 hvězd, které má našlápnuto na většinové vítězství v příštích volbách, je stranou, zpochybňující celý globálně-imperialistický kapitalistický systém. Jako první referendum, které by chtělo prosadit, pokud by k tomu mělo moc, bude referendum o setrvání v eurozóně. Většina lidí v Itálii již pochopila, jakou pastí se pro jejich ekonomiky, zaměstnanost a svobodu stalo přijetí eura. Všechny dosavadní reformy, které realizoval Matteo Renzi, šly na účet nejslabších členů společnosti, lidí starých a chudých. Renzi nemá žádnou z těch vlastností, kterou by měl mít dle středověkého ideálu dobrý vládce. Stačí se podívat na jeho tvář a jeho gestikulaci, aby člověk vyčetl něco z jeho charakteru. Italové ho většinově nenávidí, protože je systematicky ničí.

Stávky každým dnem nabývají na síle. Poslední byla 24hodinová stávka proti privatizaci železnice. A do toho zemětřesení ve střední Itálii a země se otřásá i nadále. Je nechutný výrok izraelského ministra Ayooba Kary, který se zde vyjádřil, že zemětřesení je boží trest za to, že se Itálie hlasovala pro rezoluci UNESCO ohledně Jeruzaléma. Ta stanovuje, že staré město Jeruzalém nemůže být hlavním městem Izraele, neboť patří všem – židům, muslimům, křesťanům – a památky musí být zakonzervovány a vyhlášeny jako ohrožené dědictví. Ministr Kara si přijel stěžovat do Vatikánu a žádal papeže o podporu Izraele.

Výsledek práce „dobrých vlád“ v Itálii

Celkem 4,5 milionu lidí žije v bídě, oficiální nezaměstnanost mladých je 40 %, ovšem v některých regionech až 80 %, zahraniční dluh 2,2 biliony eur – 132 % HDP. Banky před kolapsem s 360 miliardami nedobytných úvěrů. A k tomu uprchlická a migrantská krize, rostoucí kriminalita. Nebude to Řecko, kdo rozloží eurozónu, ale Itálie. Tato země je třetí největší ekonomikou EU, přitom s trvalou recesí a neřešitelnou bankovní krizí. Přijetí eura sevřelo zemi do bezmocnosti, ze které se nemůže vymanit, aniž by to znamenalo velké sociální otřesy hrozící přerůst v revoluci. Stejně tak nemá šanci beze změny stávajícího neoliberálního paradigmatu a orientace na zaoceánského partnera jako svůj vzor.

Vše prozatím ukazuje na pokus nastolit v Itálii diktaturu. Pace con te, la mia bella Italia!

– – –

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články: