Inna Novikova, Sergej Valentinov
16. 11. 2016 zdroj
Putinův postoj k Sýrii je tvrdý, zatímco Trump se, naopak, v předvolebních projevech distancoval od politiky USA v regionu. Hodnocení toho, co se nyní děje na syrské frontě a jak se to odráží na vztazích mezi Ruskem a USA, Pravda.Ru poskytl vojenský expert a bývalý šéf izraelské zvláštní služby NATIV Jakov Kedmi.
Jak se změní v souvislosti s volbami situace v Sýrii?
Globální mezinárodní vztahy a vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy jsou dvě strany téže mince. Rusko se může se Spojenými státy dohodnout dvěma způsoby. První způsob – ustoupit, druhý způsob – počkat, až ustoupí Amerika. V případě, že se USA nezřeknou své politiky, potom je domluva bez ustoupení Ruska nemožná. Pokud se Amerika zřekne, pak je možné obnovit vztahy. Partner Ruska v politickém “tangu” nemá zatím zájem dát do pořádku vztahy s Ruskem, přeje si, aby Rusko zastávalo politiku pro něj příznivou, obětovat své zájmy nechce. Rusko také.
Na setkání “normandské čtyřky”, soudě podle toho, co proniklo do tisku, zaujal Putin v otázce Sýrie velmi tvrdý postoj: budoucí politické zřízení Sýrie bude diskutováno poté, co tam ukončíme válku. A jak ji ukončíme, to není téma k diskusi. Nic, jen obyčejná fráze o tom, že “budeme dbát, aby utrpěl co nejmenší počet civilních obyvatel”. Je možné, že chcete vážně mluvit o Sýrii, diskutovat o tom, jak připravit zemi na nové politické uspořádání, jak vést volební kampaň,… Ale Hollande a Merkelová chtěli něco jiného! A na to jiné byla Putinova odpověď, jak řekla samotná madam Merkelová, tvrdá a nikoliv pozitivní.
Vojenské otázky nejsou tématem jednání s Francií a Německem, ale s USA. A tady je problém. Při každé vojenské operaci, dokonce nejen vojské, se nejprve určuje cíl. To znamená, že musí existovat odpověď na otázku: jaký má být stav v okamžiku, kdy bude operace ukončena? Američané ho nikdy neměli. Snad s výjimkou druhé světové války – tam bylo jasné, čeho chtějí dosáhnout na konci. Ale v Iráku odpovídali na otázku, co chtějí, jaký má být stav Iráku, až válka skončí? Ne. Ohledně Libye odpověděli? Ne, nikoliv. Ani v případě Sýrie ho neznají. Nic, jen infantilní věta: “Asad v Sýrii nebude”.
To není cíl pro ukončení války. Proto s nimi není o čem mluvit. Pokud plánujete válku, aniž byste věděli, jaký má být její konečný výsledek, bez jeho vyhodnocení, bez jeho analýzy, odehrává se to právě tak.
Američané za současného prezidenta nemají v rámci stávající vlády možnost vážně ovlivnit vojenské události v Sýrii. Situace tam je taková, že celkově je nemůže ovlivnit nikdo. Něco mohou udělat jen syrské ozbrojené síly se svými spojenci a ruskými VKS. Všichni ostatní nejsou s to problém války vyřešit. A ta probíhá přirozeným způsobem. Přirozený způsob – to je v nejbližší době pád Aleppa. Pokud je příměří,odcházejí odtud lidé, společně s nimi odcházejí i teroristé. Znamená to, že zatím osvobozují území sami, a to je dobře. Až to skončí, začne znovu vojenská operace za osvobození Aleppa. Po Aleppu, v závislosti na tom, jak se budou události vyvíjet, bude osvobozen Deir ez-Zor. Jeho osvobozením válka skončí. Zůstane začišťování.
V Sýrii není jen válka, ale občanská válka. Občanské války se vždy účastní vnější síly. Pádem Aleppa, to je prakticky už jasné, tato válka skončí. Je to otázka času. Otázka politické budoucnosti Sýrie se nachází v jiné rovině. Pokud se Američané budou chtít podílet na jejím řešení, bude jim to umožněno. Když nebudou chtít, bude rozhodnuto bez nich. Na Blízkém východě obecně všechno rozhodují ti, kteří mají moc. Vítězství Asada nebo porážka opozice, není důležité, jak se to bude nazývat, znamená, že ten, kdo vyhrál, má i politickou moc. Jak ji bude utvářet, s pomocí a účastí dalších skupin nebo ne – to už jiná otázka. To už je taktická hra. Ale politické řešení tohoto problému se Spojenými státy bude možné pouze poté, co bude v samotných Spojených státech zformována akceschopná vláda. Dnešní americká vláda není akceschopná. Ti, kteří teď nejvíc křičí, že je třeba klást odpor za každou cenu, že je třeba čelit Rusku, to dělají jen proto, že se snaží oddálit svůj konec. Nová vláda se jich zbaví. Jen proto, že jsou všichni zapleteni s dřívější vládou, s dřívějšími prioritami. Problém nespočívá v tom, jakou politiku prosazují. Prostě nová vláda v americkém systému vždy přivádí své lidi, tak tomu bylo vždycky. Proto i syrský problém bude rozhodovat nová vláda, a bude to politické rozhodnutí, nikoli vojenské.
Řekl jste, že stará vláda v USA není akceschopná. Souvisí to s nějakými osobními vlastnostmi prezidenta?
Ne. V americkém systému nepřijímá žádný prezident taková rozhodnutí měsíc před volbami nového prezidenta. Obama chce ukončit svou kadenci, pokud to bude možné, aniž by padlo Aleppo. Pád Aleppa by pro něj byla ostuda.
Co můžeme očekávat od Trumpa ?
Ještě nikdy se v politickém dění na Západě nestalo, aby volený člověk prováděl po převzetí úřadu tu politiku, kterou slíbil během předvolební kampaně. Jakmile se ocitne u moci, bude se snažit dle svého chápání a zájmů těch, kteří ho přivedli k moci,vypořádávat se s reálnými problémy. A velmi často nebývá žádná souvislost mezi sliby a skutečnými problémy.
Nejvýraznějším příkladem toho je de Gaulle ve Francii. De Gaulle vyhrál volby pod heslem “Alžírsko je francouzské”, budeme tam bojovat tak dlouho, dokud nepotlačíme separatismus. Když se dostal k moci, první věc, kterou udělal – začal realizovat plány na stažení Francie z Alžírska.
Stejné to bylo u nás v Izraeli. Když se prezident Begin dostal k moci, to první, co udělal, bylo zahájení mírových jednání s egyptským prezidentem Sadatem. Kdyby šel do předvolební kampaně a řekl: “Uzavřu dohodu s Egyptem, podle níž mu dám Sinai”, nikdo by jej nevolil. Obecně vlastnosti, které potřebuje člověk, aby byl zvolen prezidentem, jsou v poslední době v rozporu s vlastnostmi, které jsou potřebné k řízení státu.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
