Justin Raimondo
28. 11. 2016 Zvědavec
Jak Donald Trump přebírá otěže, a všichni se připravujeme na příští čtyři roky, vstupuje do popředí potřeba převést rétoriku do reality. Trump ve své kampani neustále opakoval frázi, která vyděsila elity – zejména establishment zahraniční politiky – a dokonce ji přijal jako oficiální téma své kampaně: „Amerika především“.
Elity byly konsternované, protože fráze evokuje odkaz největšího protiintervenčního hnutí v americké historii: Výbor Amerika především (America First Committee), koalice konzervativních podnikatelů a pokrokových aktivistů (včetně socialisty Normana Thomase), která nejen, že byla proti vstupu USA do druhé světové války, ale také poukázala na autoritářské tendence vlády Franklina Roosevelta, a obávala se, že se v době války ještě zvýší – což se vskutku stalo.
Liberálové, naklonění válce, a jejich spojenci z komunistické strany osočili hnutí AFC jako „nacistické sympatizanty“ – stejným způsobem byli protiváleční aktivisté později obviněni z toho, že jsou prokomunističtí, naklonění Saddámu Husseinovi, teroristům, atd. – takže hnutí nepochodilo dobře u historiků, kteří jsou z velké části Rooseveltovými přívrženci a v každém případě globalisty. Členové hnutí „Výbor Amerika především“ jsou původní „izolacionisté“, před nimiž nás válečná strana varuje, „nebezpečné“ podvratné živly, které věděly, že hledáním „světového řádu“ Američané ztratí svou starou republiku.
Což je přesně to, co se stalo.
Ať už vědomě nebo ne, Trump oživil tento dlouho opovrhovaný trend v americké politice, a co víc, on vyhrál. Takže jak přeměňuje – nebo by měl přeměňovat – tento druh rétoriky do reality?
Následuje první ze série sloupků o tom, jak by měla vypadat zahraniční politika, která hlásá „Amerika především“. Dnes se budeme zabývat americko-ruskými vztahy.
Zastavte novou studenou válku – Pomatené obviňování Hillary Clintonové, že Trump je „ruskou loutkou“, nám nastínilo, jak děsivě by vypadaly rusko-americké vztahy, kdyby vyhrála. Tato šílená obvinění vznikla jako reakce na Trumpův naprosto opačný náhled, zesílený ještě tím, že opakovaně říkal: „Nebylo by hezké, kdybychom mohli dobře vycházet s Ruskem?” Když byla voličům dána volba, aby si vybrali mezi novou studenou válkou a smířením, zjevně upřednostnili druhou volbu. Nyní nastal čas přeměnit rétoriku do reality. Trump by se měl v nejbližší době setkat s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a zahájit vyjednávání o komplexní dohodě, která by přispěla k urovnání všech nevyřešených záležitostí, včetně:
Jednostranně zrušit americké sankce proti Rusku – To je nezbytný předpoklad pro přínosná vyjednávání, signál, že nepovažujeme obyvatele Ruska za své nepřátele, a že sankční politika, prosazovaná předchozí vládou, je minulostí.
Znovu obnovit omezení zbrojení – Některé dohody o omezení zbrojení vypršely, jiné byly zrušeny, čímž se zvýšilo nebezpečí otevřeného konfliktu, který by mohl skončit katastrofou. Obzvláště důležité je oživit společné úsilí v boji proti šíření zbraní hromadného ničení, koncipované tak, aby byly nalezeny a zajištěny „volně uložené atomové zbraně“, umístěné v postsovětských regionech.
Stáhnout americké vojáky z provokativních „vojenských cvičení“ – To je další nutnost pro vzájemně prospěšné vztahy. Rusové budou tak dlouho racionálně vnímat ohrožení své bezpečnosti, dokud se budou vojáci NATO mobilizovat před branami Moskvy. Odstranění této provokace je nezbytné pro normalizaci vztahů.
Zřeknout se „protiraketového štítu“ ve východní Evropě – Důvodem pro vybudování „protiraketového štítu“ vždy byla údajná hrozba útoku na východní Evropu… ze strany Íránu. Bez ohledu na to, že to byla lež, není to příliš přesvědčivá lež: opravdu, je nesmyslná. Skutečnost je taková, že: a) skutečným cílem je Rusko, b) rozpočet ruské armády – nyní procházející změnami – je převýšen evropským rozpočtem: HDP Ruska je ekvivalentem španělského Představa, že se chystají napadnout a dobýt Evropu, je čistá fikce.
Uznat referendum, ve kterém se přesvědčivě hlasovalo o opětovném sjednocení Krymu s Ruskem – Operace, vedoucí ke změně režimu a svržení demokraticky zvolené vlády prezidenta Viktora Janukovyče, kdy byla tato země uvržena do chaosu, byla sponzorována a podporována USA, ve shodě s Německem a dalšími evropskými mocnostmi. A to byla chyba, která mohla mít stejně tak dalekosáhlé důsledky, jako naše katastrofální politika v Iráku. Krym přičlenil k Ukrajině (ještě před pádem berlínské zdi) tehdy sovětský vůdce Nikita Chruščov v roce 1954: Krym byl nedílnou součástí Ruska od dob Kateřiny Veliké. Tento trn v oku, který je součástí americko-ruských vztahů, musí být vytažen.
Zřídit americko-ruskou pracovní skupinu, která by rovněž zahrnovala regionální zainteresované osoby, za účelem vyřešení „zmrazených konfliktů“ v Jižní Osetii, Podněstří, Abcházii a Náhorním Karabachu. To všechno jsou nástražné dráty k odpálení náloží, které – vzhledem k našemu členství v NATO a dalším závazkům – by mohly vést k otevřenému konfliktu mezi USA a Ruskem. Opravdu chceme jít do války s jaderně vyzbrojenou zemí jen proto, abychom bránili nároky Moldavska, které si činí vůči vzpurnému Podněstří?
Neutralizace Ukrajiny – Ukrajina, která byla dříve součástí bývalého Sovětského svazu, je nyní nezávislý stát a bolavé místo mezi USA a Ruskem. Současný režim je nestabilní, zkorumpovaný a závislý na americké pomoci. Nemáme žádné legitimní národní zájmy na podporování této země: Máme skutečně zájem jen na tom, aby se snížilo napětí v regionu. Ukrajina by měla být „neutralizována“, tj. držena mimo NATO. Kromě toho američtí vojáci, kteří jsou v současné době na „výcvikových“ misích, by měli být staženi výměnou za příslib, který by zaručoval územní celistvost Ukrajiny.
Vyřešení syrského konfliktu – Výkřiky strany, podporující válku, aby se „vyřešila“ syrská občanská válka ve prospěch islamistických rebelů, přehlušily všechna rozumná realistická řešení hrůzných konfliktů, které rozeštvaly národ. Je čas na nový přístup. První na pořadu jednání je upuštění od zkrachovalé politiky změny režimu, která vedla k tragickým důsledkům v Libyi, Iráku a nyní Sýrii. Financování povstalců musí skončit: Jak Trump řekl: „Nemáme ani tušení, kdo tito lidé jsou,“ a má naprostou pravdu. Až příliš často jsme byli zapleteni do rozšíření řad Al-Kájdy a jejích sympatizantů tím, že jsme se pokoušeli miniaturně ovládat budoucnost té země. Ruská intervence jménem vlády Bašára Assada zkomplikovala konflikt a rizika, zahrnující americké „poradce“ v přímé konfrontaci jak s ruskými, tak syrskými vládními silami. Měli bychom okamžitě obnovit diplomatické styky se syrskou vládou, jmenovat velvyslance a zahájit třístranná jednání s Ruskem a Assadovou vládou ohledně toho, jak se vypořádat s ISIS.
Zatímco konflikty s Irákem a Afghánistánem vyčerpaly většinu energie a pozornosti amerických tvůrců strategie, vztahy s Ruskem se tím zhoršily – a nadále nebezpečně degenerovaly během vlády prezidenta Obamy. Slavný „ruský restart“ sestával ze série nároků, kladených Washingtonem – např. přelet nad ruským územím kvůli doplnění zásob amerických vojáků v Afghánistánu – bez jakýchkoli odpovídajících výsad, s výjimkou určité tolerance. Hlavní problém – neúprosný pochod NATO směrem na východ a pokračující americká kampaň za změnu režimu v Sýrii – byl ignorován, navzdory ruským naléhavým žádostem.
Jádrem sporu je nevymezená role NATO v postsovětském světě. Jak řekl nově zvolený prezident Trump během kampaně, že aliance je „zastaralá“ – a finančně zatěžuje USA. Zahraniční politika typu „Amerika především“, která je hodna tohoto jména, musí přehodnotit NATO a být připravena ji opustit, pokud nebude moci být, či nebude zásadním způsobem transformována. Původním posláním NATO bylo chránit západní Evropu před sovětskou invazí, která nikdy nenastala – a teď, když Sovětský svaz neexistuje, a národy bývalé Varšavské smlouvy jsou mimo ruskou sféru, je nejvyšší čas, aby Evropa začala stát na svých vlastních nohou.
Musíme se zeptat sami sebe: Opravdu stojí bránění „územní celistvosti“, řekněme Estonska, za to, abychom riskovali třetí světovou válku s jaderně vyzbrojeným Ruskem? Polské hranice se mnohokrát v průběhu minulých desetiletí změnily, stejně jako hranice většiny států v regionu. Jsme odhodláni jít do války proto, abychom zajistili, že hranice zůstanou již navždy neměnné?
Je to jeden z nejnestabilnějších regionů na Zemi, s nejasnými etnickými konflikty, které mají historické pozadí, staré několik staletí: Zatímco my máme zájem na udržení míru a nemůžeme jim zaručit bezpečnost pro jejich vládu a lid. To je jejich práce. Úkolem našich tvůrců politiky a vojenských vůdců je jasně upřednostnit americké zájmy – a to nemůže znamenat policejní dohled a zajišťování bezpečnosti pro celý svět.
What Would an ‘America First’ Foreign Policy Look Like? vyšel 23. listopadu 2016 na antiwar.com. Překlad v ceně 518 Kč Zvědavec.
