3. 11. 2016 HaNo (rozhovor)
Ministr Herman přišel s tvrzeními, která doložil dalšími tvrzeními. Tak funguje teologie, ale u soudu by musel předložit důkazy. Žádné nemá. To, že měl pan Herman vše předem promyšlené jako útok na vzdorného prezidenta, může někdo označit za »teorii spiknutí«. Někdo hodně naivní. Politici se spikávají, je to jejich řemeslo.
HaNo: Jak hodnotíte zjitřenou situaci poté, co se celonárodně řešila, a dále řeší, kauza pana Jiřího Bradyho?
Zjitřeni byli ti, kteří jsou k jitření nadáni, ti, u nichž převládá emocionální reakce nad racionální úvahou. Velká část občanů bývá také často zjitřena, a to například výkonem jejich oblíbeného mužstva či školními výsledky potomků. My, kteří se o společenský vývoj zajímáme, můžeme mít tendenci přeceňovat dopad politických událostí na veřejnost. Pan Brady, pokud to správně vyhodnocuji, vyvolával ponejvíce soucit. Jednak proto, že se na něj medaile nedostala a byl kýmsi oklamán, jednak tím, že ho jako zviditelněného vlečou z místa na místo, aby se s ním mohli »vyfotografovat«, aby ho mohli použít, dokud tu je a média se zajímají.
Ministr Herman přišel s tvrzeními, která doložil dalšími tvrzeními. Tak funguje teologie, ale u soudu by musel předložit důkazy. Žádné nemá. To, že měl pan Herman vše předem promyšlené jako útok na vzdorného prezidenta, může někdo označit za »teorii spiknutí«. Někdo hodně naivní. Politici se spikávají, je to jejich řemeslo. Proti komu, to je zjevné, ve prospěch koho, o tom můžeme spekulovat. Jistě ve prospěch síly, které není po libosti částečná relativní nezávislost České republiky, kdo trvá na utužení severoatlantického »přátelství na věčné časy«. Zájem satelit více přitáhnout přátelským objetím, z něhož se nevymaní. Někdo, pro koho je Čína konkurenční velmocí, někdo, komu stojí Rusko v cestě za světovládnými plány a vadí, že by Češi zase dávali špatný příklad, tak jako dnes třeba Maďarsko. Samozřejmě, že se zase používají pozlátková slova jako svoboda. Samozřejmě svoboda vybrat si jejich jediný správný názor a na druhé straně svobodná zvůle vůči těm, kteří se nemohou bránit. Vyhodnotili využitelnost dalajlamy jako rozbušky, protože Číně vadí a protože Čína vadí a překážející Zeman se snaží s Čínou spolupracovat tak jako představitelé jiných zemí. Máme tak pochopit, že co smí Německo, my nesmíme. Herman a jeho loutkovodiči potřebují, aby satelity zůstaly satelity, tedy byly závislé a nevyvíjely žádnou vlastní iniciativu.
HaNo: Není celý onen neklid jen záležitostí Prahy?
Jsem jako Pražák zvyklý na nadávání na Pražáky, tak jako jsou zvyklí Pařížané, Římané, »Moskalové« atd. Jak se mi kdysi svěřil kolega poslanec Kopecký, starosta Podsedic, vyučený zahradník a talentovaný řečník: »Když už nevím, co říct, začnu nadávat na Pražáky, to zabere vždycky.« Jako v případě většiny rodilých Pražáků byli moji rodiče »naplavenina« z venkova, z českého Severu a východu Čech. Do Prahy a jiných velkým měst lidé od nepaměti přicházejí za příležitostí, lepším uplatněním. Platí to pro techniky, lékaře, herce, ale také kapsáře a bezdomovce. A také pro politiky. Ti »Pražáci«, kteří na sebe přitahují nenávist smíšenou se závistí, obvykle pocházejí z malých venkovských sídel. Často vycházejí z úvahy, že jsou-li hvězdou tam, budou i v Praze. Někdy předpokládají, že čím budou křivější, tím budou úspěšnější. Mimopražští se mylně domnívají, že za jejich problémy mohou »Pražáci«. Pak ovšem čekají, až se to v Praze vyřeší, aby zase mohli být nespokojeni.
HaNo: Ministr Daniel Herman je ve sporu velmi sebejistý, v médiích vystupuje razantně a pohyboval se všude, kde byly kamery. Svého příbuzného provázel od letiště až po Staromák. Věříte jeho tvrzení, že na slovenském velvyslanectví na státní svátek SR podmínil prezident republiky ocenění Bradyho oficiálním nepřijetím dalajlamy?
Média takzvaná mainstreamová nejsou dobrým zrcadlem reality. Čím dál víc ji pokřivují. Každý podvodník potřebuje nutně k úspěchu nebýt odhalen jako podvodník. Musí být obdařen tváří hráče pokeru nebo nadáním k přesvědčivému lhaní. Darebáci velkého formátu k úspěchu nutně potřebují sebedůvěru a schopnost sebevědomého vystupování. Každá stopa nejistoty vede k podezření.
Motat se všude, ovšem není dobrý nápad, pokud se člověk nechce zprotivit každému, komu byl původně lhostejný. Daniel Herman rozděloval společnost na část menší – své příznivce, a část větší. Určitě tyto tábory ještě razantněji vyhranil. V naší skeptické zemi je každý hlasatel ideologie podezřelý z pokrytectví. Katolickým duchovním v tomto směru církevní »restituce« rozhodně neprospěly. Pokud si pan Herman myslel, že všudypřítomností dosáhne známosti a obliby, tak známosti určitě, neobliby určitě také.
Shodou okolností jsem měl před několika dny možnost hovořit s velvyslancem Slovenské republiky Peterem Weissem. Trval na tom, že se po celou dobu, kdy byl prezident Zeman přítomen (na Velvyslanectví SR v Praze v den státního svátku Slovenska 8. září – pozn. red.), se mu věnoval jemu a nevzdálil se od něj. Takže údajnému rozhovoru o dalajlamovi by musel být přítomen. Tedy nejen, že ho neslyšel, ale kdyby k němu došlo, musel by ho slyšet. Jestli věřím více Hermanovi, který oslovuje Sudetoněmecký landsmanšaft jako »krajany«, nebo velvyslanci Weissovi…?
Hermanovo stanovisko nepotvrdila ani kanadská ambasáda, která by musela být také oslovena kvůli Bradyho kanadskému občanství, a pan Brady nedostal dopis z Pražského hradu, jenž by potvrzoval udělení státního vyznamenání…
Myslím, že to měl Herman od začátku promyšleno, a jak řekl Jaroslav Hašek ústy Švejka, každé zapírání ztěžuje přiznání a každé přiznání ztěžuje zapírání. Nedokonalost jeho zločinu mají přikrýt média. Kanadská ambasáda nemůže být na Hermanově straně, ani kdyby chtěla, protože nemá žádné písemné dokumenty, které by mohla ukázat.
HaNo: Daniel Herman je ale praktikující katolík. Dovolil by si lhát?
Pravdomluvnost se obvykle přísně vyžaduje uvnitř komunity. Lhaní na podporu vyššího zájmu? Není podvod na nepříteli záslužný a potřebný pro dosažení cíle? V tomto případě »bohulibého«. Copak už v katolické církvi nesvětí účel prostředky? Můžeme být zajedno, že prostředky znesvěcují účel. Ale pan Herman zřejmě není přecitlivělý. I »krajanství« s landsmanšaftem je prostředek k vyššímu cíli. Ten cíl je tak vysoký, že se v něm s obyčejnými lidmi rozhodně nepočítá.
Není vám divné, že pan Brady a celá jeho rodina měli už naplánovaný let do Prahy, aniž by měli potvrzeno získání státního vyznamenání?
Není mi to divné, pozval je totiž Herman, ne prezident. Pan Brady hrál ve spektáklu hlavní roli, v příběhu jen epizodní.
HaNo: Co říkáte prohlášení umělců k týdnu neklidu?
Když se řekne umělci, je to množné číslo, to znamená, že jsou nejméně dva. Všem umělcům bych prostoduchost, křivost nebo záludnost nepřipisoval. Zato naivita je mezi nimi hodně rozšířena. Často vědí hodně málo, ale pro vyhraněný názor nejdou daleko. Umělci to mají těžké, i když opravdu umějí, může se jim stát, že jim nedají příležitost a příležitostí je vždycky méně než zájemců o ně.
Toto veřejnost přinejmenším tuší. To, co by pro ni mohlo být překvapením, je moje zkušenost, že »akademici« na tom nejsou lépe. Odborník na vývoj třetihorních žab může být ve společenském dění ještě méně orientován než první milovník na první scéně. Vědci ve společenských vědách vědí, co mají říkat, aby si prodloužili dosavadní kariéru.
Nenechávám na sobě znát svůj podiv nad tím, o jaké představy opírají své názory lékaři a lékařky, kteří si opatřili více titulů. Jan Werich v jednom dialogu s Miroslavem Horníčkem řekl, že má doma knihovnu uspořádanou tak, že klasiky má těsně nad podlahou, protože »intelektuál se rád vohne«. Každý si může rozmyslet, jestli chce kariéru, nebo rovnou páteř. Málokdo má to štěstí, že může mít obojí.
HaNo: Nepřipomíná vám toto angažování umělců listopad 1989?
Vůbec to není stejné jako v listopadu 1989. Je to zásadně jiné. V pondělí večer jsem na ČT24 viděl vystoupení umělců, kteří se angažovali v protihradní kampani na Staroměstském náměstí. Vypadali jako školáci setřesení z hrušky. Dneska už vědí, že se projevili jako neumělci. Pan Horáček, kterého by mnozí politicky angažovaní umělci rádi prosazovali jako vtělení zvěčnělého Václava Havla, naprosto selhal. Na Staroměstském náměstí byl nejistý, nepřesvědčivý. V pondělí na obrazovce jsem jasně viděl, a určitě jsem nebyl sám, že umělci zjevně hodili zpátečku. Už vědí, že to nedopadlo a zřejmě nedopadne. Rozdíl oproti roku 1989 je v tom, že tehdy populární herci oslovili veřejnost, která byla naivní a režimní propaganda na ni už nepůsobila. Tehdy bylo možné slibovat, protože ještě nebylo známo, že se sliby nesplní – například, že co nevidět doženeme v životní úrovni Německo. A co nevidíme, nedohnali jsme za čtvrt století ani o centimetr. Každý trouba už viděl bavoráka před svou novou vilou a zvonil klíči jako pominutý. Bylo možno prohlašovat, že nebude nezaměstnanost. Bezdomovce si lidé neuměli ani představit. Bylo možno lhát podle libosti, protože lidé neměli dnešní zkušenosti.
Co může Horáček slíbit lidem dnes? Svobodu? Tu už mají, každý má právo si koupit vilu v luxusní čtvrti. Práci? Vyšší mzdy? Uvěří lidé, že si korporace budou chtít snížit zisky? Horáček může slibovat maximálně nerozborné přátelství s USA na věčné časy a nikdy jinak. Jen si nejsem jist, že je to tak atraktivní, aby s tím mohl výrazněji uspět.
V divadlech se nebude dít nic. Novou veseloherní taškařici ve stylu roku 1989 těžko někdo napíše. Umělec Michal Horáček v pondělí na ČT24 velmi smířlivě řekl: »My nechceme žít v zemi úsměšků, my chceme žít v zemi úsměvů. Mě trápí, že se trápíme přes míru, ten večer byl hezkej, tam nebylo nic nenávistného.« Dokonce prohlásil, že »není kandidát na prezidenta« a přišel tam dělat moderátora jenom proto, že ho pan Gazdík požádal. Byl prý rád, že mohl »ty proslovy proložit písničkama«. »Ta emocionální stránka je úžasná, zůstat moderátorem a neříkat žádná vlastní prohlášení. Snažil jsem se v této nerudné době, aby nebylo dusno, aby se lidé sešli na náměstí a prostě oslavili svůj svátek.« On se třesoucím se hlasem distancoval od podniku, jehož měl být ústřední postavou. Doslova »já nic, já muzikant«!
Ještě si postěžoval, že »lidé vyjadřují nenávist…«. On se zalekl, že je najednou nepopulární, pochopil, do čeho se nechal navézt. Jistě by se k tomu happeningu hlásil, kdyby to byl úspěšný podnik, ale byl to propadák, tak se od něj distancuje, i když se ochotně ujal titulní role.
Další umělec, Hermanem jmenovaný ředitel Národního divadla Jan Burian, mluvil v pondělní ČT24 velmi podobně. Prý, že oni jsou demokrati a vlastně si chtějí tak nějak podiskutovat. »Pojďte se lidé sejít a pojďme si pohovořit o zahraničně politické orientaci… Čím víc lidí se bude zajímat o tuto společnost, tím lepší, to je úplně normální, že se lidé setkávají na náměstí… Přátelé, vždyť je to úplně normální, tak jsme slavili na Staroměstském náměstí, vždyť je to normální…, tak jsme zatleskali panu Bradymu, koho to může ohrozit?« On divákům televize vykládal, že jsou vlastně úplně neškodní diskutéři a ničím jiným ani být nechtějí. Jenže jsem si jist, že takto si to chlapci nepředstavovali. Nakonec by byli rádi, kdyby se na to zapomnělo. Prostě převrat se nepovedl, zapomeňte…
Neměli být čtyři nejvyšší ústavní činitelé více obezřetní v prohlášení o tom, že se nemění strategické partnerství s ČLR? Méně je někdy více.
O jejich obezřetnost si nedělejte starosti. Toto prohlášení vydali právě z obezřetnosti. Přece jsme postřehli, jak se vyjádřil ministr zahraničních věcí Zaorálek. Situace se obrátila. Ministři se postupně distancují od svého kolegy Hermana. Ministři Mládek a Ťok odmítli slyšet, co neslyšeli, premiér podepsal prohlášení, Zaorálek se distancoval… Hermanovi zbývá podpora starosty ze Suché Lozi Gazdíka. Ten bude při své bystrosti celou věc obhajovat s planoucím zrakem, dokud se na ni nezapomene. Na Staroměstském náměstí přítomní akademičtí funkcionáři a další starostové budou mluvit jako Horáček a Burian, že si tak nějak po demokraticku chtěli oslavit státní svátek a mysleli to dobře, žádné štvaní, žádná nenávist… Ti lidé na náměstí s transparenty plnými nenávisti, zloby a urážek hlavy státu to asi nepochopili. Nakonec se k Hermanovi možná nebudou hlásit ani jeho kolegové lidovci.
Spíš bych ale řekl, že je tento neúspěch stmelí. Jestli něco zorganizují třeba i za podpory Velvyslanectví USA, bude to další propadák. Nemají co nabídnout. Ale oni toho nenechají, připraví další spektákl. Když nepomohly vejce a červené karty, zkusí něco jako podpálení Reichstagu nebo střílení na Majdanu. Jsou to demokrati.
HaNo: Nepřilil oleje do ohně ministr zahraničí Zaorálek?
Ne, Štěch, Sobotka, Hamáček i Zaorálek situaci naopak uklidnili, i když to bezprostředně tak nevypadalo. Byl to chytrý tah, protože protiakce by musela směřovat proti nim všem. Miloš Zeman je šachista, který myslí na několik tahů dopředu. A má informace, které neznáme. Místo týmu analytiků používá hlavu. Myslím, že vývoj předpokládal.
HaNo: Na Staroměstském náměstí bylo podle odhadu ministerstva vnitra 15 000 lidí, to není málo…
Jak se to vezme. Na Staroměstské náměstí přišli ti dostatečně motivovaní. Patnáct tisíc je asi tolik lidí, kolik chodí na ligový zápas ve fotbalu. To, co je tam přivedlo, je pocit frustrace, která často nemá vůbec nic společného s politikou. Jsou to nešťastníci. Naše země má deset a půl milionu obyvatel. Debilů, tedy lidí trpících lehkou mentální retardací, je u nás asi 4 % populace, tedy asi 400 000, imbecilů asi 80 000, to je víc, než je členů kterékoli politické strany u nás.
Co je to hodně? Co je málo? Na Staroměstském náměstí bylo jeden a půl tisíciny obyvatel ČR. Byli to ti, kteří byli natolik motivovaní si demokraticky podiskutovat, že se dostavili na místo. Jakousi petici, která prý vůbec není proti prezidentovi, prý už podepsalo 20 000 lidí. V tomhle počtu by mohli zvolit jednoho senátora z jednaosmdesáti. Rozptýleni po celé republice nezvolí žádného.
Samozřejmě, že převrat v ČR je možný. Dobře zinscenovaný, mediálně podpořený…
HaNo: Jaká je úloha pánů Gazdíka, Jurečky, Pitharta, paní Němcové – bude toto hlavní protizemanovská opozice?
Zatím to vypadá tak, že si opět užili »pěti minut slávy«. Teď ještě chtějí diskutovat v parlamentu. Zatím to pro ně nevypadá moc nadějně. To, co nám ukazují dokolečka v televizi jako příběh hrdinství a slávy, je úplně falešný odraz reality. Do prezidenta Zemana se nemohou strefovat. Leda kalašnikovem. Odvolat ho nemohou. Svým neúspěchem ho mohou podpořit. Mají to nedomyšlené. Zatím.
V úterý se na Hradě sešli čtyři nejvyšší ústavní činitelé. Oni nemohou nerespektovat prezidenta. Tohle nemůže Česká televize ani zamlčet ani zlehčit. Kdyby ti bojovníci za pravdu a lásku neměli na své straně českou »veřejnoprávní« televizi a »veřejnoprávní« Český rozhlas, tak by neskončili, protože by ani nezačali. Tato média s největším dosahem stále ovládá minulá a předminulá politická garnitura a ta současná se ohýbá, aby »pravda a láska« nevrátila úder. Prezidenta republiky jako nejvyššího ústavního činitele klidně škrtli z programu a jdou mu po krku.
Problém je v tom, že obyvatelstvo té jejich zoufalé propagandě věří méně a méně, tak jako v jiných »demokratických« západních zemích. Může se stát, že »naši představitelé« z pocitu ohrožení nebudou chtít nechat dojít situaci až k prohraným volbám.
HaNo: Souvisí podle vás toto divadlo také s výsledky voleb? Vy máte blízko k ČSSD, jak hodnotíte její výsledky v podzimních volbách?
Asi před rokem jsem z ČSSD vystoupil. Na sjezdu jsem podporoval přesně ty čtyři kandidáty na místopředsedu, kteří nebyli zvoleni. V ČSSD nechybím, má mnoho nadějných talentů, kteří umějí dobře souhlasit, a vedení, které se osvědčuje. Tedy pokud je cílem dosáhnout co nejnižšího volebního výsledku. Inteligentní funkcionáři to dávno vědí a reagují různě. Hlupáci pokračují v nastoupeném kurzu. V partajích nejde o to, kdo má pravdu, ale o to, kdo má moc. Ale voliči si vybírají podle toho, co je pravdě podobné. Nedávno jsem citoval Havlíčkův epigram: »Pročpak nechce vivat na ulici znít? Hluší panovníci mají němý lid.«
Propadla i tradiční pravice a KSČM byla také neúspěšná. Asi ze stejného důvodu. Míjí se s očekáváním občanů, dělá z nich nevoliče. Parlamentní politické strany a jejich funkcionáři mají k sobě mnohem blíže, než se zdá. V ringu se mlátí, v šatně si kolegiálně poklábosí. Zato k občanům mají všechny stále dál. Kdyby část voličů vždy nevolila menší zlo, byla by účast ve volbách ještě slabší.
HaNo: Pravicoví křiklouni odmítají nejen Zemana, ale také »řídit stát jako firmu«, tedy Andreje Babiše. Kam se teď Babiš ve svém postoji vrtne?
Četl jsem spekulace, že se Babiš hodlá spojit s lidovci a Starosty, nepřekvapilo by mě to. Řídit stát jako firmu nelze, ale lidé to nevědí a může jim takové heslo imponovat. Smyslem podnikání je maximalizace zisku, tedy užitek pro ty, kteří si zisk rozdělují. Placení zaměstnanců je nutný výdaj, který bývá v zájmu vyššího zisku minimalizován. Stát by měl fungovat tak, že proporcionálně vyhovuje zájmům všech občanů. Tento stát to nečiní. Proto je společnost stále asymetričtější, stále zranitelnější. Náprava, pokud k ní dojde, bude trvat déle než předchozí nedbalost a pustošení.
Za Haló noviny vedla rozhovor Monika Hoření
