Jiří Baťa
Daniel Herman zaštítil projekt Smíření 2016. Přesněji by mělo být „ministr Herman se neštítí provokovat, když zaštítil projekt Smíření 2016“. Vůbec nejde o řekněme lidský přístup k jisté smutné historické události, která byla vyvolána existencí II. světové války, jejíž iniciátorem bylo Německo v čele s Hitlerem, ale hlavně jde o jeho pojmenování a vyhodnocení charakteru událostí, které se odehrály po skončení této války.
V článku http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Ministr-Herman-Dokud-pocitujeme-stud-mame-sanci-uzdravovat-rany-minulosti-461511 se říká, že ministr připomenul smutné události z podzimu roku 1946, kdy skončil tzv. organizovaný odsun tří milionů německy mluvících Čechoslováků. Ovšem v samotném proslovu „zaštiťovatele“ Hermana již zazněly slova zcela jiného charakteru a významu, když říká, cituji: „Letos je tomu 70 let, kdy bylo ukončeno masové vyhánění sudetských Němců z území tehdejšího Československa. Ony hrůzné činy byly budovány na fikci kolektivní viny na základě etnického původu. Jedině tak prý mohly být statisíce lidí zbaveny občanských a lidských práv, majetku, cti a v mnohých případech i života.“
Pan Herman si prostě nedá pokoj, jeho cílem je nadále provokovat, překrucovat a lhát o událostech a všechny snahy vykreslit odsun Němců z Československa jako bezprávná, nelidská a nacionalistická pomsta. Tyto události byly již jednou a provždy uznány jako oprávněné důsledky II. SV a byly v souladu s rozhodnutím vítězných mocností. Vládou a občany byly a jsou (kromě Hermana a jeho souvěrců) vždy chápány jako přirozený odpor trpícího národa k lidem země, který způsobil nevyčíslitelné ztráty na milionech lidských životech a majetcích desítek zemí válkou postižených zemí. Jestliže je v úvodu článku řečeno, že jde o připomenutí „odsunu“ tří milionů Němců z Československa, pak velký přítel a spolupracovník sudetoněmeckých „milých krajanů“ Herman účelově tyto události již tendenčně překroutil a znovu , v rozporu s naší ústavou uznaného a schváleného pojmenování těchto událostí, je provokativně nazývá jako masové vyhnání sudetských Němců.
Pan Herman neváhá pokrytecky, ale hlavně úlisně až kajícně k Němcům mluvit o zbavení jejich občanských a lidských práv, majetku, cti a v mnohých případech i života těch, kteří byly po právu z Československa odsunuti. Neoprávněně, bez mandátu občanů České republiky lživě prohlašuje, že (my občané) se snažíme pochopit, dokud pociťujeme stud a dokud také je komu adresovat slova prosby o odpuštění, že dotud máme šanci alespoň z části uzdravovat rány minulosti a navazujeme na to, co upředlo vztahy mezi lidmi našich zemí. Klerofašista Herman zcela zapomíná, že už není kněz, není na kazatelnici, odkud by mohl svým ovečkám kázat bludy, lži a překrucovat skutečnosti. Ani jeho slova: „Tedy pojetí člověka jako bytosti, která byla stvořena k tomu, aby s druhými budovala vztahy vzájemné úcty a důvěry,“ nejsou dostatečně přesvědčivá, protože budovat dobré vztahy na základě úcty a důvěry lze i jinak, než nám vlastizrádně předvádí skrz naskrz profláknutý ministra kultury Herman.
Nikdo jiný a nikdo víc se v koaliční vládě Bohumila Sobotky tak výrazně ve věci vztahů se SRN a speciálně se sudetoněmeckým landsmanšaftem neangažuje než ministr Herman za otevřené podpory svého stranického šéfa Bělobrádka. Navzdory tomu však připosražený premiér Sobotka nenachází odvahu s Hermanem „vyrazit dveře“ přesto, že je zcela evidentní, že jeho podlá ministerská činnost je za hranou únosnosti, je výrazně v rozporu s politickou linií vlády a státu, že jeho kontroverzní činnost vyvolává řadu problémů jak vládě, tak především ve vztazích s prezidentem Zemanem. Je sice známo, že tento trend je pro Hermana hlavním úkolem v jeho ministerském působení za lidoveckou KDU-ČSL, o jejíž politickém směrování není pochyb, nicméně i lidovci jsou ve vládě jen „díky Bohu“.
Avšak Sobotkova malost, slabost, bojácnost a přizdisráčství mu nedovoluje se projevit jako muž činu, ale než vyrazit Hermana a rozházet si to s Bělobrádkem, bude dělat mrtvého brouka, resp. když už, tak opatření ve vlastních řadách, mezi členy ČSSD ve vládě. Ne že by toho snad nebylo zapotřebí, ale nedělá to proto, že by k tomu dospěl na základě zhodnocení výsledků jejich práce, ale byl k tomu dotlačen okolnostmi, vyvolanými právě Hermanem. Ten se v klidu dobře baví na konto premiéra Sobotky a lže, kdykoliv a cokoliv řekne k událostem kolem strýčka Bradyho (http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Herman-znovu-promluvil-ke-kauze-Brady-Sedel-jsem-u-stolu-s-panem-prezidentem-na-slovenskem-velvyslanectvi-kdyz-mi-rekl-461592) Nicméně, Boží mlýny melou… a tak jistě dříve nebo později přijde i na křiváka a lháře Hermana.
