Yekta Uzunoglu1. 11. 2016
Nelze lépe popsat současný stav Turecka, než jak kdysi popsal příchod nacismu v Německu německý teolog, luteránský pastor, zakladatel a vůdce Vyznávající církve Martin Niemöller.
“Nejdřív přišli pro komunisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.
Pak přišli pro Židy, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.
Pak přišli pro odboráře, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář.
Pak přišli pro katolíky, a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.
Pak přišli pro mě a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.”
Tento druh fašismu začal před dvěma roky bombardovat svoje vlastní města zbraněmi, jejichž část pochází právě ze zemí naší evropské civilizace. V historické části tisíciletého města Amed (turecky Diyarbakir) nezůstal kámen na kameni, přitom toto město bylo ještě nedávno „adoptované“ UNESCEM. Copak Hitlerovci zničili staré město či synagogu, nebo židovský hřbitov v Praze? Ale ani tehdy nezvedli ani v Turecku, ale ani v Evropě, své hlasy ti, kteří sami sebe vnímali jako demokraty. Pak začalo bombardování Kurdů mimo území Turecka, Kurdů co, jako jediní již tři roky téměř s holýma rukama bojují proti IS -zrůdám a všichni opět mlčeli. Po té pod záminkou pokusu o převrat v Turecku přes noc propustili cca 100.000 zaměstnanců státní správy a desítky tisíc z nich uvěznili. Aby kapacita věznic, které svým vybavením odpovídají zařízení na mučení ve středověku, vydalo Turecko zákon, podle kterého propustili i vrahy, jen aby “uvolnili” místa pro “zrádce”. Zavřeli víc než šestnáct universit a stovky škol včetně mateřských školek, desítky televizních stanic, novin, časopisů a rozhlasových stanic a opět civilizovaný svět stále mlčel.
Každý den přicházejí z věznic zprávy o “umírajících” protiprávně uvězněných osobách.
Desetitisíce Kurdů žijí pod stany nebo u příbuzných ve vesnicích a křičí do světa o pomoc, aby se mohli vrátit do svých měst rozbombardovaných tureckou armádou.
Před pěti dny byla uvězněna demokraticky lidem zvolená starostka neoficiálního hlavního města Kurdistánu – města Amed (turecky Diyarbakir) tak, jako byly uvězněny téměř všechny starostky kurdských měst.
Mezitím byli uvězněni stovky novinářů a nejrenomovanější spisovatelé, o kterých nejsou pochyby, že nikdy v životě nepatřili do žádné politické strany. Jediný, kdo ještě není uvězněn, je Orhan Pamuk, nositel Nobelovy ceny za literaturu.
A dnes? Dnes byli uvězněni všichni novináři, kteří nestačili utéct do Evropy, novináři z nejstaršího deníku turecké republiky Cumhuriyet, kterému dal jeho jméno samotný zakladatel “moderního” Turecka Mustafa Kemal Atatürk.
Sepisováním zločinů na úkor našich společných lidských hodnot ze strany turko – islamistických fašistů můžu strávit dny a dny a to jsem jen soukromá osoba, ale instituce jako je NATO, EU, OSN mají o jejich zločinech daleko podrobnější informace než já, ale přesto stále mlčí.
Dnes konečně Martin Schulz jakožto předseda zákonodárného sboru evropské civilizace laskavě prohlásil, že tím je překročena “červená linie”, nic víc, nic méně, než uším dobře znějící prohlášení. Ale aby svolal Evropský parlament k mimořádnému jednání, nebo aby se obrátil na Radu Evropy či na NATO, to neudělal ani náhodou. Přitom právě Martin Schulz před nedávnem přijal šéfredaktora tohoto nacionalisticko -liberálního deníku Cumhuriyet , který z obav o svůj život opustil Turecko a od něj se nechal Schulz podrobně informovat o stavu Turecka, získal informace z první ruky a od erudované osoby. V reakci na tento rozhovor Turecko zakázalo manželce šéfredaktora opustit Turecko.
Co se musí ještě stát, aby představitelé evropské civilizace řekli STOP!
Při dnešních technologiích nemůže nikdo jednoho dne v Bruselu říct podle vzoru Norimberského procesu: “ich habe das nicht gewusst”!
Možná k tomu ani nedojde a tento svérázný hybridní druh fašismu rozloží Evropu dřív, než se někdo ozve, protože už tady nebude zbývat nikdo, kdo by se ozval, tak jak to popsal Martin Niemöller tehdy…
