Kdo zradil svatou válku proti Rusku

Ljubov Ljulko
10. října 2016

Jednání Světového energetického kongresu v Istanbulu mohou urychlit sblížení nejen Moskvy a Ankary. Washington pohlíží na celý region jako na spotřební materiál pro svatou válku proti Rusku a vůdci zemí do konfliktu zavlečených to začínají chápat. Geopolitika je kombinace hospodářských, politických a vojenských pák vlivu. Čeho je v  tomto plánu schopno Rusko?

Energetika je nástrojem politiky

Vladimir Putin se zúčastnil Světového energetického kongresu, což je nevládní nekomerční organizace sdružující šéfy hlavních energetických společností, představitele státních regulačních orgánů, vědeckovýzkumných a ekologických organizací z devadesáti zemí světa. Putin se setká nejen s prezidentem Erdoganem, ale také s vůdci Ázerbájdžánu, Venezuely a zástupci arabských monarchií Perského zálivu.
Upevnění spolupráce v energetické sféře může prohloubit politické partnerství Ruska a hlavních zemí OPEC, především členů Rady  pro spolupráci arabských zemí Perského zálivu (Bahrajn, Katar, Kuvajt, Sjednocené arabské emiráty, Omán a Saúdská Arábie). Pokud se Rusku podaří vytvořit součinnost především se Saúdskou Arábií a Katarem v  energetice, může to přispět ke sblížení politických postojů k Sýrii, Iráku a ostatním problémům. Přítomnost prezidenta Putina bude hrát ekonomickou, jakož i politickou a diplomatickou roli.

Zájmy Ruska a Turecka jsou shodné

Bašár Asad se před válkou nespojil s arabskými monarchiemi, protože předpokládal spolupráci s Íránem. Nyní by se dalo vrátit k projektu, podle něhož by mohl být přepravován katarský plyn do Evropy za výhodných podmínek přes území Sýrie. Přineslo by to uznání jeho legitimity sunitskými režimy. Tím spíš, že Gazprom se již strategicky přeorientoval z evropského trhu na trh čínský. Hlavním hráčem při  přepravě katarského plynu se tak jako tak stane Turecko. Právě s ním je Moskva velmi blízko k uzavření velkých energetických kontraktů – projektu Turecký proud a Jaderného energetického zařízení Akkuyu.
Je možné porovnávat, jaké je místo Turecka v syrském konfliktu s  postavením Pákistánu při řešení afghánského problému. V současnosti nemá Erdogan žádné neshody s Ruskem. Zato s USA má Ankara nejeden, ale hned více takových kamenů úrazu. Je to chránění Gülena v Americe a převrat na základně Incirlik, ale též spojení Američanů s Kurdy v Sýrii z Kurdské strany pracujících, které Erdogan považuje za „teroristy“. Pentagon si znepřátelit Kurdy nemůže dovolit, protože kurdské ozbrojené útvary jsou jediným spojencem v celé syrské akci.
Kurdský problém odsunul Putin na jinou dobu. Proto Erdogan nekritizuje Rusko za to, že dobývá osídlené obce na severu Sýrie jednu za druhou. Rusko nepotřebuje kurdskou autonomii, později se o ní jednat může, jenže nikoliv s Američany, ale s Asadem. Asad může Kurdům poskytnout autonomii, nikoli Američané.

V jakých souvislostech se bude Sýrie projednávat?

Poslední zprávy uvádějí, že všechny „umírněné“ skupiny opouštějí své pozice v Aleppu a stahují se k turecké hranici. Na podnět z Ankary oznámila stejně orientovaná Moskva, že je připravena „evakuovat“ bojovníky an-Nusry z Aleppa a zastavit tam boje. Je to de facto rozdělení a vytvoření bezpečné zóny na severu Turecka, takto fixní idea Erdogana.
Syrské téma bude projednáváno jako upevnění statu quo a další vývoj situace ve směru potřebném pro Rusko. K tématu se připojují i arabské monarchie. Na setkání se projedná především spolupráce po osvobození Aleppa syrskou armádou, jak jsou regionální hráči připraveni spolupracovat s Ruskem a co může Moskva navrhnout na oplátku.

Kdo vypadl ze „svaté války“ proti Rusku

Je jasné, že všechny blízkovýchodní země neztratí svoji tvář, pokud Rusko provede svoji akci úspěšně. Nikdo z jejich vůdců se nepřipravuje odsoudit Rusko za „válečné zločiny“. Nemohou nechápat, že se Rusko v  Sýrii usadilo nadlouho, že Putin je solidní partner, který stojí vždy na straně legitimních vlád a není schopen vrážet někomu dýku do zad. Rusko umožňuje nejen kontrolovat toky energií, ale také vzít pod kontrolu rozsáhlé regiony, neboť má přístup k několika mořím. Jedná se o Severní Afriku, Blízký a Střední východ i Přední Asii. Mezi nimi jsou antagonistické protiklady, přetrvávající mezi klíčovými hráči. Ve věci Tureckého proudu je docela dobře možné, že budou nejdřív vybudovány první nitky směřující k tureckému spotřebiteli. Je také možné, že se během dvou let situace v Evropě změní a Turecký proud bude žádán i  Evropany.
Rusko má v regionu spojence. Kromě Sýrie je to především Írán, který tam realizuje své projekty. Dále Irák, jehož vláda se snaží distancovat se od Západu a na vztazích s Ruskem má zájem. A také Egypt, který spolu s  Čínou a Venezuelou podpořil ruskou rezoluci při hlasování o Aleppu v RB OSN. Jordánsko je ještě potřeba přesvědčit, že se nemusí Ruska obávat. Ostatně pokud se nepodaří udržet Sýrii celistvou, bude další obětí Washingtonu král Abdalláh II.

Převzato z Pravda.ru

Rada bezpečnosti OSN a Sýrie: Dva návrhy, dva cíle

Alexandr Mezjajev
14. října 2016

Situace při hlasování v RB OSN o Sýrii dne 8. října byla unikátní, neboť byly předloženy dva návrhy rezoluce RB a žádný z nich neměl šanci být přijat. Vitalij Čurkin to označil za „jednu z nejpodivnějších inscenací v historii RB“. Texty obou návrhů byly zveřejněny až několik dní po zasedání. (2)
Francouzský návrh (3) dostal 11 hlasů (1), 2 byly proti (Rusko a Venezuela) a 2 se hlasování zdrželi (Čína a Angola)

Ruský návrh obdržel 4 kladné hlasy (Čína, Egypt, Rusko a Venezuela), proti byly Francie, Japonsko, Malajsie, Nový Zéland, Senegal, Španělsko, Ukrajina, Británie a USA, zdržely se Angola a Uruguay.

Francouzský návrh měl 12 bodů. Nejpodstatnější v něm byly dva požadavky a dva apely. Návrh požaduje, aby všechny strany syrského konfliktu, zejména syrská vláda, okamžitě splnily své závazky ve shodě s  normami mezinárodního humanitárního práva ve věci lidských práv, a to i  ve všech obklíčených a těžce dostupných územích. Krom toho se požadovalo, aby jednotlivé strany okamžitě ukončily veškeré letecké bombardování Aleppa a všechny vojenské lety nad ním. Návrh dále vyzýval k  okamžitému ukončení bojů a k okamžitému zajištění bezpečného a volného humanitárního přístupu po celé Sýrii a rovněž vyzýval všechny strany nepřipustit, aby se materiální a peněžní pomoc dostávala osobám, skupinám, podnikům a organizacím napojeným na al-Kájdu nebo Islámský stát (DAIŠ) a jiným teroristickým skupinám. (4)

Stojí zato poznamenat, že text francouzského projektu byl sestaven tak, aby podtrhl odpovědnost za těžkou situaci výhradně na vládu Sýrie. Zcela tam byl pominut fakt, že v Aleppu byla humanitární krize vyprovokovaná uměle, když bojovníci v srpnu a v září odmítli propustit humanitární konvoje a vyhrožovali palbou proti nim. Návrh současně ignoroval úkoly rychlejšího zahájení syrského politického procesu, který sabotují zejména ti, o které důsledně pečuje Západ.

Ovšem ve francouzském návrhu je podstatné, že pod rouškou bezletové zóny se jeho sponzoři snažili zajistit krytí teroristům Džabhat en-Nusra a skupinám na ně napojeným. Tak byl francouzský projekt otevřenou a  hrubou provokací: chtěl rezoluci RB OSN zneužít ve prospěch teroristů a  navíc pomocí nezákonné ideje bezletové zóny, která je v rozporu se všemi mezinárodními normami. Vzdušný prostor nad státem je součástí jeho území a nemůže být nikým uzavírán, ani RB OSN.

Ruský návrh rezoluce je mnohem kratší a ve své osnově má přitom francouzský text. Například první a třetí požadavek ruského návrhu opakuje stanoviska francouzského i s poukázáním na to, že syrská vláda má plnit povinnosti podle mezinárodního humanitárního práva. V ruském návrhu byl i bod o zajištění bezpečného a volného humanitárního přístupu po celé Sýrii. Jestliže francouzský návrh hovořil o jakési abstraktní humanitární pomoci obyvatelům Aleppa, ruský návrh uvedl, že je nutné plnit dohody v tomto smyslu již uzavřené.
Jediným skutečným rozdílem obou návrhů byl vztah k teroristům. Paragraf ruského textu praví, že je prioritou oddělit umírněné opoziční síly od Džabhat en-Nusra a žádat, aby všechny strany bránily předávání materiální a peněžní podpory jednotlivcům, skupinám, podnikům a  organizacím napojeným na al-Kájdu, IS nebo Džabhat en-Nusra a dalším v  Rusku zakázaným teroristickým skupinám. (5) Takováto podpora je hlavním cílem západních „partnerů“ Ruska.
Nedávno poodhrnul oponu Lavrov: 

Převzato z Rusvesna.su

„Máme mnoho ‘odposlechů’ – tyto možnosti máme. Když se posuzovalo třídenní příměří v Aleppu bez toho, aby se oddělovali ‘dobří’ od teroristů, byl éter plný optimistických řečí o tom, že ‘Američané Rusy na vyhlášení příměří umluví a my rychle získáme zbraně i munici a všechno bude OK.’ Potom bez problému vyloučení bude jakékoliv rozhodnutí RB OSN bezcenné, stejně tak i bez toho, jasně řečeno, aby všichni, kteří blokují syrský politický proces, museli s tím skončit. Takto jsme si promluvili s Francouzi.“

V ruském návrhu bylo jasné, že skutečné uklidnění současné krize v  SAR může být docíleno jen na základě inkluzivního a Syřany provedeného politického procesu, založeného na Ženevském komuniké ze dne 30. června 2012 a schváleného v rezolucích 2118 (2013), 2254 (2015) a 2268 (2016) RB OSN a odpovídajících prohlášení Mezinárodní skupiny pro podporu Sýrie.

Důležitým rozdílem mezi ruským a francouzským návrhem je existence stálého poukazování na již uzavřené dohody o Sýrii, které položily základní principy politického usměrnění. Do textu ruského návrhu byly zařazeny ve formě příloh.
I přesto, že Rusko navrhovalo výhradně konstruktivní změny, byl jeho návrh zamítnut. Proč? To řekl ruský prezident Putin. Dne 12. října vystoupil na fóru „Rusko vyzývá!“ a oznámil, že historie s francouzským návrhem „má  nepříjemný pach“. Řekl, že když se připravoval francouzský návrh, Rusko oznámilo, že proti němu nebude hlasovat, jestliže tam budou zahrnuty jeho opravy. „Francouzský ministr zahraničí přijel do Moskvy a  ujistil: „Ano, samozřejmě, nechceme se střetávat s žádným vetem.“ Co bylo dále?

Francouzský ministr odletěl z Moskvy do Washingtonu, příští den vyšel s panem Kerrym a společně obvinili Rusko ze všech smrtelných hříchů. Nikdo s námi o ničem nejednal, nic neposuzoval a tuto rezoluci vrazili do RB, jasně očekávajíce naše veto.“

Slova Putina ohledně politiky Francie jsou velmi zajímavá: „…ale je to tak jednoduché obsluhovat zahraniční zájmy a může být, že i  vnitropolitické zájmy svých spojenců, v tomto případě USA. Nevím…“
Tato poznámka dává zřejmě vědět o těch, kteří objednávají i realizují „podivné inscenace“ rozehrané v RB OSN dne 8. října.

Převzato z Fondsk.ru

„Nová“ politika EU: sebevražda kvůli USA

Grigorij Ignatov
14. října 2016

Nové sankce proti Rusku mají být odůvodněny situací v Sýrii. Píše o nich The Wall Street Journal s odkazem na evropské diplomaty.

Sankce se budou nejpravděpodobněji týkat ruských úředníků, kteří mohou doplnit již existující seznam. 

Země EU nejspíš posoudí sankce dne 17. října. Americký ministr zahraničí plánuje setkání s ruským ministrem zahraničí Lavrovem. Poté odcestuje do Londýna na jednání s evropskými úředníky. Jaké sankce budou, se zatím neví, rozhodnutí se dělalo ve velkém spěchu bez promyšlené a uvážené strategie. Kerry se chystá setkat s Lavrovem ohledně Sýrie a potom pojede do Londýna na jednání s Evropany. Ale proč do Londýna? Co Brexit? Evropanům udělí pokyny, jak se správně zachovat. Přiveze balík instrukcí. Nejdříve se pokusí postrašit Lavrova „hrozným evropským hněvem“, takže div že nehrozí přerušení diplomatických styků a  potom postaví Evropu před hotovou věc: „Rusům jsem napovídal co všechno uděláte, tak to nemeškejte splnit“.

Rusko je ve světě záměrně marginalizováno, má zakázáno zapojovat se do jakéhokoliv důležitého uzlu světové politiky. Sýrie je příkladem toho, jak se Rusko snaží řešit otázky své vlastní bezpečnosti bojem s  terorismem mimo svoje hranice. Dnes je taková celosvětová praxe. Avšak všichni to můžou, jenom Rusko ne. Kdyby kdekoliv bojovalo proti terorismu, třeba v africkém Čadu, uvalily by se na něj sankce.

Přitom je jednání Evropy minimálně podivné: Rusko bojuje s islámskými radikály, jimiž trpí především EU.

Za prvé: K teroristickým útokům dochází hlavně v Evropě, ne tak v  USA. A aby teroristům nepřekážela v rozmachu, chce Evropa zkrotit Rusko. Podivná logika.
Za druhé: Zavedení nové etapy sankcí zazvoní umíráčkem na zmírnění vztahů Ruska s Evropou. V první řadě to znamená, že i ruské sankce proti evropským společnostem potrvají. Oni sami však nejednou oznámili, že mají z politických šarvátek mnohamilionové ztráty. Pro USA je to výhodné nejen pro oslabení Ruska, ale symetricky i pro oslabení ostatní Evropy. Dvouletý sankční maraton byl nejen protiruský, ale v nemenší míře i  protievropský.

Amerika usiluje o zničení pilíře systému evropské ekonomiky – konkrétně Deutsche Bank.  

„Co je činí hysterickými při jejich snaze ji utopit? Proč se má neodkladně zničit evropská ekonomika  a rovněž současně neodkladně sebrat někomu (není důležité komu) stovky miliard? Není to proto, že samo americké hospodářství je na hranici krachu?“

Nové sankce proti Rusku hrají do ruky Americe v její akci potlačit svého spojence – konkurenta.

Evropu na Rusko poštvali, aby si na něm nejdřív vylámala zuby a potom dostala další Marshallův plán, definitivně  ztrácejíc  zbytky svéprávnosti, tentokrát ekonomické. Opět se potvrzuje, že při politické závislosti není možno zůstat nezávislý ekonomicky.

Převzato z Rusvesna.su