Poznámka k (ne)vyznamenání Hradem

Jiří Jírovec
27. 10. 2016
Celá věc má tři různé roviny.
1) Jiří Brady je člověk, který přežil koncentrák. To samo o sobě není hrdinství, ale šťastný výsledek různých náhod.
Matouš Bičák, nyní student FAMU, natočil dokument s Tomanem Brodem, jedním z dalších, kteří přežili. (zde)


Brod nemluví o (svém) hrdinství, ale o záchvěvech dobra, které na cestě Praha — Terezín — Birkenau — Märzbachtal — Praha nalezl. Četl jsem rozhovor s panem Bradym a měl z něj podobný pocit. Jejich poselstvím není nenávist, ale lidskost, kterou na své cestě nalezli. Věřím, že těmto lidem o metály nejde.

2) Jde o politiku, v níž jsou důležité náznaky, symboly, gesta a dodržování protokolů. Česká vláda přijala politiku jedné Číny, tedy uznání, že Tibet i Tchaiwan jsou součástí ČLR.

Pokud nechce ČR vyslat signál, že přestává uznávat jednu Čínu, musí dodržovat určité zvyklosti. Mezi ně nepochybně patří nejednat na vládní úrovni s Dalajlámou. To, že Sobotka připustil, aby Herman přijal Dalajlámu na svém ministerstvu, je důkazem jeho slabosti. Pokud by ministr v Kanadě neuposlechl, rychle by skončil.

Kdo jiný se měl postavit na obranu zahraničně-politické linie státu než president? Jestli šlo o akci namířenou od počátku proti presidentovi, lze jen spekulovat.

3) Vše zapáchá Havlovým dědictvím selektivního přístupu k lidským právům a mezinárodním vztahům.

Herman není hlupák, aby nevěděl, že (polo)oficiálním přijetím Dalajlámy – bývalého a možná i současného příjemce podpory od CIA – vyvolá rozruch.

Výsledkem je dokonalé divadlo zvané čecháčkovství, tedy způsob jednání, o kterém s oblibou mluvil ten největší z nich.

Čecháček se zviditelňuje tam, kde to je bezpečné.

I sám kníže, přestože to je vzhledem k jeho občanstvím protimluv, se zachoval jako Čecháček, když v prosinci 2011 přišel do Sněmovny s plackou „Putine, ke mně! Mazej na místo!“ Statečné gesto hodné ministra zahraničí.

Čecháčkovstvím je počínání rektorů, jimž stoupla sláva z hábitů do hlavy do té míry, že odmítnou pozvání na hrad. Možná se jednou budou divit, až pod nimi odmítnou sloužit jejich profesoři.