Ivan David
28. 10. 2016
Pavel Rychetský mě znovu zklamal. Asi definitivně ZDE. Jak to ví, že panu Bradymu někdo volal, že byl vybrán? A opravdu stačí, když mu volá “někdo”. Nebo má stačit, že ho vybral ministr Herman? Pan předseda Ústavního soudu konstatuje: “Nepochybně pak bylo několik dnů na to, aby byl na ten seznam doplněn, aby to pan premiér podepsal a aby se na Hradě našla jedna židle navíc…” Seznam měl být doplněn, protože pan Brady přijel? Je to otázka “židle navíc”? To je principielní stanovisko předsedy Ústavního soudu?
Soudce soudí: “V tu chvíli měli začít pracovat úředníci na Hradě a pana Bradyho tam prostě doplnit.” Jak pragmatické! Za pana předsedu Ústavního soudu činí rozhodnutí úředníci? Oni k jeho rozhodnutím doplňují to, co pokládájí za vhodné?
Pan předseda si stěžuje, že úředníci Hradu nezařídili u prezidenta Zemana přijetí kancléře předsedy Evropského soudu. Musel volat prezidentovi… Nepochybuji o tom, že se “úředníci Hradu” ptali prezidenta republiky, jestli míní přijmout vedle předsedy Evropského soudu také jeho kancléře. Vím, že se to tak dělá. Je neunosné, aby úředníci rozhodovali, s kým se prezident bude muset setkat a s kým ne. Jestliže panu předsedovi ÚS tak záleželo na tom, aby prezident přijal kancléře předsedy nejvyššího soudu, bylo zcela namístě, že prezidentovi sám zatelefonoval. Úředníci to rozhodnout nemohou. Možná u Ústavního soudu.
Pamatuji se, že mi vedoucí sekretariátu těsně před odchodem na jednání vlády předložila k podpisu návrh na nominaci člena správní rady VZP a vyměnila mého kandidáta za svého. Po letech jsem ji potkal. Stále nechápala, proč jsem ji vyhodil. Byla prý zvyklá rozhodovat za ministryni.
Místopředseda vlády Rychetský v nepřítomnosti předsedy vlády Zemana řídil jednání vlády brilantně, zatímco první místopředseda Špidla toho prakticky nebyl schopen.
Leccos si pamatuji. Například při jednání vlády o přeletech přes ČR při bombardování Jugoslávie pan místopředseda vlády Rychetský konstatoval, že tato vojenská akce naplňuje všechny znaky agrese podle mezinárodního práva. Hlasoval však “pro”. Bylo to takové pragmatické. Proč by si kazil kariéru.
Na jednání vlády jsem vyslovil obavu, že budou-li okresní nemocnice převedeny z majetku státu do majetku krajů, je jisté, že budou v řadě případů privatizovány. Místopředseda vlády Rychetský konstatoval, že chápe moje obavy a že je to velmi pravděpodobné, ale že krajům nemocnice musíme dát, protože se s tím v návrhu počítá a nějaký majetek se jim musí dát…
Prostě principielní rozhodnutí. Přidá se židle…
