Dalajláma jako bič

  • Datum příspěvku 26. října 2016
Dalajláma jako bič
Avatar
--- ---

Pavel Letko
26.10.2016   E-republika

Kdopak zatančí lépe podle not dovezených až ze Spojených států amerických?

Blýská se na časy?

Pražská kavárna se zastává marxisty dalajlámy. Zdá se, že konečně platí “padni komu padni”, s lidskými právy, spravedlností a pravdou se prostě nekupčí. Milovníci kapitalismu a nedotknutelného svatého soukromého vlastnictví si nenechají zacpat svá spravedlivá ústa čínským jüany a svobodně mávají vlajkami Tibetu a klaní se duchovnímu vůdci, vyznavači budhismu a marxismu, který rád vzpomíná na své setkání s Mao Ce-tungem. V levé ruce vlaječka Tibetu, v pravé soudruh v pravdě. Kníže se chytne za ruce s Kalouskem, ten se Sobotkou, Sobotka s Bělobrádkem a tak to půjde dál, a zítra se bude tančit všude. Je to napínavější než StarDance. Kdopak zatančí lépe podle not dovezených až ze Spojených států amerických?

Mao Ce-tung, 10. pančenlama a 14. dalajláma (druhý zprava) nevypadá že by Velkému kormidelníkovi předčítal levity

Volební kampaň kandidátů na budoucího prezidenta, primárky začaly

Stane se vítězem bývalý hazardní hráč proslulý účastí na černých sázkách „na koníčky“ Michal Horáček? O to totiž jde. O české zájmy nejde vůbec nikomu, to můžeme být všichni klidní. Takový prezidentský kandidát by byl znemožněn všemi, rukou společnou a nerozdílnou. Máme to rozdělené celkem přehledně. Zeman zastupuje zájmy Izraele, Ruska a Číny. Bělobrádek, Sobotka, Kalousek a Fiala zastupují Izrael a USA. Rozdíl je jen v tom, že naše top asociální strana a přátelé modrých strak preferují názorové a mocenské křídlo reprezentované někdejším prezidentem Ronaldem Reaganem či rodinou Bushů, zatímco Sobotka a spol. preferují spíše politiku Clintona či Cartera. Rozdíly mezi nimi jsou propastné, protože Clinton hrál lépe na saxofon a Reagan byl zase lepším hercem. Do jedné z těchto znesvářených skupin bude také patřit protikandidát na prezidenta podporovaný Halíkem a vůbec pražskou kavárnou. Horáček by mohl vyhovovat všem, protože rozumí hře, hazardu a rád staví mosty. Onehdy jeden takový stavěl s Michaelem Kocábem. Prý mezi Západem a Východem. Sotva však přes něj ti dva přešli, rychle na Most zapomněli, neboť nebyl tak výnosný jako vydělávání na gamblerech a hazardu v případě Horáčka a privatizaci v případě Kocába.

 

Co nás všechny spojuje

Jak je však vidět, Izrael, to je jistota. Na tom se shodnou všichni. Pro Bělobrádka je to vzorová demokracie, o okupaci nikdo nic neví, o lidských právech Palestinců je škoda mluvit. Milujeme Tibet, nikoliv Palestinu. I proto může starosta města Jeruzaléma vyslovit ZDE přání, aby se naši školáci učili, že hlavním městem Izraele není Tel Aviv, ale Jeruzalém – a Sobotka to zařídí. Možná příště brnkne starosta Washingtonu, že bychom se měli učit, že hlavním městem České republiky je Washington a sídlem českého prezidenta Bílý dům. A český poseroutka vyhoví, jak jinak. Nám Čechům totiž na nějakém hlavním městě nesejde. Vídeň, Londýn, Berlín, Moskva, Washington. Tam to žije, tam pěkně vyhrávajú jak Češi, Moravané a Slezané pěkně tancujů. Vlajky máme fajné, tříbarevné, místo prezidentské standarty trenýrky veliké červené, a naši hokejisté sa bijú jako lvi dvouocasí. Tož jsme hrdí. My Prahu nedáme, radši se zbouráme. Z hlasu Izraele jsme se dozvěděli, že Praha byla vybudována především židy jako nový Jeruzalém, zatímco jsme žili v bludu, že císař Karel IV Prahu budoval jako nový Řím. Starosta Jeruzaléma nám píše:

Přátelství mezi našimi dvěma zeměmi má hluboké historické kořeny. Po zničení Jeruzaléma udělali židé z Prahy Jeruzalém střední Evropy…

To je nám však jedno, o to se přít jistě nebudeme, my na ničem netrváme. Moc dobře si pamatujeme, že ještě včera jsme kráčeli vstříc světlým zítřkům pod vedením Sovětského svazu (a nikdy jinak), zatímco dnes máme v čele Spojené státy a zítra to bude možná Čína. Lva dvouocasého vyměníme za jiné typicky české zvíře – medvídka pandu.

 

Loajalita je naše devíza

Nad vodou nás drží vědomí, že nás naši spojenci nezradí, neboť jim strašně leží na srdci naše české dobro. Proto se nás naši někdejší i dnešní spojenci v roce 1938 nejdříve zeptali, co si myslíme o tom, že budeme patřit pod Hitlera a také si našeho úsudku velmi vážili. Stejně tak se soudruzi v Sovětském svazu jistě nejdříve přeptali Jakeše a Husáka, co si o tej perestrojke a glasnosti vlastně myslí, a kapitulaci sovětského impéria vyhlásili až po jejich souhlasu. Ani se nenadějeme a naši současní soudruzi z USA se nás budou ptát, zda máme něco proti tomu, když nám tu vyroste čínská radarová stanice s půl milionovou obsluhou. Na našem názoru totiž strašně záleží. Všichni si nás váží pro naše zásadové postoje. Zásadně jsme totiž loajální k tomu, kdo platí nebo nám drží u hlavy flintu. Není v tom strach nebo oportunismus, je to strategie přežití. Proto platí „ať padouch nebo hrdina, hlavně, že jsme rodina“. Dnešní padouši se mohou velmi snadno stát přes noc hrdiny a naopak. Respektujme tedy zájmy Miloše Zemana i Bohuslava Sobotky. Nikdy nevíme, kterak o nás bude nakonec rozhodnuto.

 – – – 

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
 
Související články: