mbi
1. 10. 2016 Eurasia24
Nejnovější systém aktivní ochrany nové generace ruských obrněných vozidel Armata je schopen odolat průbojným střelám letícím nadzvukovou rychlostí.
Ruský systém aktivní ochrany Afganit, instalovaný na bojových strojích vycházejících ze společné platformy Armata, je schopen ničit během letové fáze nepřátelské průbojné podkaliberní střely s jádrem z ochuzeného uranu letící rychlostí 1,5 až 2 km/s. Poté, co tyto střely identifikuje palubní radar, ničí je unikátní zbraňový sytém (vyvinutý a vyráběný Tulskou konstrukční kanceláří) vlastní speciální tříštivou municí.
„První pokusné výstřely proti ‚páčidlům’ (tak je v ruském vojenském slangu nazýván tento typ munice – pozn. redakce Izvestijí) byly uskutečněny letos. A náš nový systém se i s takto obtížnými cíli vypořádal, přestože dříve bylo zničení BPS (ruská zkratka pro průbojné podkaliberní střely – бронебойные подкалиберные снаряды) považováno za nemožné,“ uvedl zástupce ministerstva obrany seznámený s průběhem testů. „Zvláštní pozornost byla věnována likvidaci podkaliberní munice s ochuzeným uranem, která je dnes standardně používána u tankových vojsk zemí NATO. V současné době probíhají na systému dokončovací práce, aktuálně na řídícím počítačovém programu. V současnosti je komplex KAZ Afganit systémově určen pro instalaci na tancích T-14 Armata a těžkých BVP T-15 vycházejících ze stejné platformy,“ pokračoval zdroj.
Afganit je vlastně složitý elektronický systém obsahující radary s aktivními zfázovanými anténami, počítačový podsystém a moderní moždíře (odpalovací zařízení) se speciální tříštivou municí, která po výbuchu zničí svými střepinami přilétající munici nepřítele. Na fotografiích T-14 a T-15 jsou zřetelně vidět charakteristické trubice moždířů instalované pod věží (u T-14) a na bocích (u T-15) a radary vypadající jako nevelké plastové destičky.
„Systémy aktivní ochrany, kterými jsou například ruské systémy Arena a Drozd nebo izraelská Trophy, výborně odolávají protitankovým řízeným střelám (PTŘS) a RPG. Konkrétně je známo, že od roku 2011 se palestinským bojovníkům nepodařilo zničit ani jeden izraelský tank Merkava vybavený systémem Trophy,“ uvedl pro Izvestije znalec historie tankové techniky Vladislav Belogrud.
Pro systémy aktivní ochrany jsou ovšem jak PTŘS, tak i RPG v porovnání s podkaliberními střelami snadným cílem. Například rychlost letící protitankové řízené střely je pouze kolem 300 m/s – a samotná střela je vlastně jen tenkostěnná trubka s elektronickou výbavou, palivem a výbušnou náplní, která je velmi zranitelná střepinami z vybuchující munice systému aktivní ochrany. BPS je oproti tomu monolitní kovové těleso letící navíc rychlostí 1,5 až 2 km/s.
Průbojný podkaliberní náboj byl navržen již v třicátých letech minulého století, poprvé masově použit byl v letech 2. světové války a až do současné doby zůstává jedním z nejefektivnějších prostředků boje proti obrněné vojenské technice. Podstatou náboje je jeho jádro – „páčidlo“ – ve tvaru kopí nebo šípu z těžkého a odolného kovu, které po nárazu na cíl prorazí pancéřování nepřátelského tanku.
„Základní myšlenka je velmi jednoduchá: soustředit prostřednictvím hrotu jádra (vyrobeného z velmi těžkého a odolného kovu) kinetickou energii střely na malou plochu pancíře. K tomu byl v minulosti používán karbid wolframu, který je velmi tvrdý, ale křehký,“ vysvětlil expert na tankovou techniku Valerij Muchin.
„Když wolframové jádro probíjí pancíř, působí na něj tlak proráženého materiálu. V okamžiku, kdy pronikne vrstvou pancíře, se proto rozpadne na malé fragmenty. To je výhodné při ničení cílů s jednoplášťovým pancířem, ale pro současné tanky vybavené vícevrstevnými pancéřovými díly takový náboj nepředstavuje žádné nebezpečí. Objevila se proto nová generace střel s jádrem vyrobeným z relativně tvárných materiálů – wolframové oceli nebo ochuzeného uranu, které se při prorážení pancíře chovají podobně jako soustředěný paprsek kapaliny.“
Přední část takové střely se „rozstříkne“ a následující části pak prorážejí jednu vrstvu pancíře za druhou. Hustota uranu je vyšší než wolframu, a tak střely ze slitin uranu mají větší průbojnost než wolframové. Navíc mají fragmenty ochuzeného uranu vysokou schopnost samovznícení – po probití pancíře vzplanou a způsobí tak další ztráty na posádce tanku a škody na jeho vybavení.
Moderní podkaliberní průbojné střelivo je výrobně poměrně drahé. Pokud stál již dlouho používaný základní americký tankový náboj s jádrem z ochuzeného uranu typu M829 A3 amerického poplatníka 55 tisíc US dolarů, pak jeho následník M829 A4 je již dvakrát dražší. Navíc náboje obsahující uran jsou díky své radioaktivitě nebezpečím jak pro posádky jimi vybavených tanků, tak i obecně, z ekologického hlediska. Tank zasažený „uranovou“ municí se stává zdrojem radioaktivity a toxických sloučenin vznikajících při hoření za přítomnosti uranu.
Zdroj: izvestia.ru
