Ivan David
26. 10. 2016
Ještě nevíme v jaké podobě bude zhmotněn. Ludvík Zifčák, zpravodajský důstojník, ztvárnil postavu mrtvého studenta Šmída aby zapůsobil na city veřejnosti a umožnil úspěch iniciativy připravených aktérů. Stalo se 17. listopadu 1989. Státní převrat se povedl úplně jiným a lépe připraveným aktérům. V posledních letech ztrácejí ti, kteří vládnou, důvěru a veřejnou podporu, děsí je mínění “vlastního” lidu, rostoucí podíl nezávisle uvažujících a konajících. Z nich nejvýznamnější je prezident Zeman, zvolený většinou v přímé volbě. Student Šmíd v podobě pana Bradyho nestačí. Na Staroměstském náměstí 28. 10. 2016 bude zřejmě vyroben ještě dojemnější. Má to ale zásadní nedostatek.
Lid, na který má být učiněn dojem, je velmi skeptický. Za poslední čtvrtstoletí má své zkušenosti. A hlavně, ti, kteří ho chtějí získat na svou stranu proti Miloši Zemanovi a nezávisle myslícím, nemají lidu co nabídnout. V roce 1989 byla atraktivní nabídkou obecně sdílená iluze pozvednutí životního standardu na úroveň Německa. Byla to naivní víra. Naivní, znamená nezkušená. Po dvaceti pěti letech jsou nezkušení jen idioti.
Nabízejí nám svoji věrnost s nezrušetelnými závazky Evropské unii v čele s Německem 70 let okupovaným Spojenými státy, nabízejí nezrušitelnou účast v NATO s povinností nakupovat jejich zbraně a spolufinancovat jeho agrese s trvalým právem být živými štíty v případném protiúderu. Není to mnoho a není to atraktivní. Máme být “pevnou hrází vojenských agresí a kapitalismu” a tak si vzpomeneme “pevnou hráz míru a socialismu”, Chránila nás Habsburská říše, Francie sladká, hrdý Albion, Třetí říše, Socialistický tábor a teď Severoatlantické souručenství… A víme, jak to vždy dopadlo.
“Naše práce je společná, vy i já pracujeme pro můj podnik.” (Karel Čapek, Bajky a podpovídky)
Tak nás krmí stále týmiž bláboly, výběr zasloužilých krmičů v mainstreamových médiích se zúžuje. Až je mi jich skoro líto. Podle “našich” představitelů jdeme od úspěchu k úspěchu, už zase. Jenže zdola to zdaleka tak nevypadá. Trapnost by se dala krájet. Minulý režim měl výhodu ve snadnějším udržování monopolu na propagandu a desinformace. Ne každému se chtělo poslouchat rušenou “Svobodnou Evropu” a “Hlas Ameriky”, které už tehdy musely vyvolávat přinejmenším pochybnosti o objektivitě. Dnes si lze vybrat bez velké námahy z velkého množství zdrojů, věř tomu, kdo je přesvědčivější, kdo ladí s tvojí zkušeností.. Ministr Chovanec nyní položil základy “Výboru pro neamerickou činnost”. Chovanců není třeba se bát, vím ze zkušenosti, že jsou většinou neškodní. “Kdo je obáván, sám se bojí”, řekl Seneca. Dodávám, že kdo se bojí, chce být obáván.
Mají to těžké, chlapci a děvčata (Hermann, Gazdík, Němcová, Dienstbier a nemnoho dalších). Nemají autoritu ani s úpornou podporou “Českého” rozhlasu a “České” televize. Uvidíme, jaký tyjátr nám zase připraví.
