Jiří Vyvadil
Svět se jako reakce na to, co selhalo, mění a v podstatě lze jednoduše nalinkovat směr, kterým se třebas na příštích dalších 20 let bude ubírat.
USA, Francie, Holandsko, Německo, Švédsko, Finsko, všude v těchto zemích roste kritika světa, který se zde budoval po roce 1989 přes čtvrtstoletí a selhal.
Svět se znovu stal neskutečně nebezpečným dílky válkám a konfliktům vyvolaným USA a NATO v Iráku, Libyi, Afganistánu, Sýrii, v bývalé Jugoslávii či nakonec i na Ukrajině.
Hrozí vojenský konflikt uměle vybrušovaný mezi zeměmi NATO a Ruskem a jeho spojenci, zejména Čínou a eurosasijskou unií.
Statisíce migrantů díky agresi Západu se z Blízkého východu se dali na pochod a díky politice otevřených dveří Angely Merkelové, barbaři, jako kdysi zaplavují náš svět.
Spravedlivé na tom je, že míří z 90 % do Německa, nespravedlivé je, že to berou přes tranzitní země, které je jistě nechtěly.
Bezpečnost, ochrana národního státu, ochrana před migranty a ochrana před islamisty, ochrana před globalizací spojuje stále více výrazných osobností na celém světě.
Jsou nazývány populisty. V pořádku. To kdysi v 19. století byli sociální demokraté také a dnes jsou šedivým a nudným establishmentem, který takřka nelze oddělit od středopravé úvrati křesťanských demokratů.
Trump, Zeman, DeWilders, Marine le Pen jsou představiteli toho nového národního, konzervativně sociálního, jsou rozbíječi mýtů o tom, jak je ten náš současný svět dobrý.
A Hofer představitel té, jak se s oblibou říká, krajní pravice, nebo též populistické pravice by se mohl stát prezidentem jinak zřejmě nejbohatší středoevropské země, země ,s níž nás v dobrém i zlém mnohé v minulosti poutalo.
Je vynikající nápad, že se Zeman odvážně s Norbertem Hoferem chce setkat.
Jako prezident otevřeně řečeno nemá v současné střední Evropě na úrovni hlav států příliš mnoho protějšků, se kterými by si mohl rozumět.
Gaucka vynecháme. Německo není střední Evropa. To je útvar sám o sobě. A navíc Gauck končí a i jinak žije ve svém autistickém snu o skvělé Evropě, a dokonalých západních hodnotách, které je třeba chránit i posilováním armády. Je dobře, že končí.
Slovenský Kiska je téměř prototypem předpotopního eurohujerství a euroatlanticismu, který už jen vzbuzuje útrpný úsměv. Nevím, zde existuje maďarský prezident. Asi ano, ale slyšet o něm není. Je zde Duda, ale Poláci jsou naprosto nepříčetní lidé ve vztahu k Rusku, a každý den vstávají s myšlenkou, jestli by už nemohly USA začít Moskvu bombardovat. A navíc fanatický katolicismus a hysterická víra ve spiklenecké teorie (Rusové jim přece sestřelili letadlo s jejich prezidentem ve Smolensku) je pro racionální uvažování českého člověka nepřijatelné.
Rakousko má navíc neskutečnou výhodu. To že je mnohem ekonomicky bohatší než my je jasné. Že skutečně reálně bychom se od něho mohli něco přiučit, je jasné. Ale důležitější je, že odmítají účast v agresivním paktu NATO, který se sune stále více a více ke konfliktu s Ruskem.
Ve střední Evropě by prezidentský tandem Zeman – Hofer byl požehnáním. A protože díky své zoufalé náměsíční probruselské a proabamovské (proclintonovské) a protiruské politice bude Sobotka přirozeně poražen, a vše trvale nasvědčuje tomu, že zřejmě zvítězí pragmatický Andrej Babiš a protože i Rakousko následně očekávají posuny, Svobodní zřejmě zvítězí a obě ze stávajících stran tzv. velké koalice se už třesou nedočkavostí, aby se k nim mohly připojit, je větší komunikace mezi bohatým Rakouskem a námi užitečná.
Takže na setkání Zeman – Hofer.
