Prezident Obama navrhoval, aby Amerika vydala prohlášení, že nepoužije jaderné zbraně proti Rusku jako první – ale vedení USA, včetně ministra zahraničí Johna Kerryho, se tomu vzepřelo: jak je možné takovou možnost odmítnout?
Wall Street Journal spekuluje, jestli by se Americe podařilo zničit Rusko prvním jaderným úderem.
V Newsweeku profesor Alexander Motyl všechny ubezpečuje, že Rusko je totéž, co hitlerovské Německo, a že žít s ním v míru není možné.
Generál Breedlove, donedávna velitel amerických vojsk v Evropě a velitel ozbrojených sil NATO, hledá způsob, jak dopravit na Ukrajinu více těžkých zbraní, a doufá, že se tam rozhoří válka.
Prakticky všechna média v Anglii a v Americe neustále rozdmychávají válečnou hysterii. John Pilger, zkušený britský novinář (australského původu), vysvětluje bezuzdné nepřátelství britských médií a britských oficiálních míst k labouristickému lídrovi Jeremymu Corbynovi – byl proti válce. Je totiž jediný, kdo nechce modernizovat bomby a rakety a vést vojska k ruským hranicím.
Stejná vina je přičítána i Donaldu Trumpovi. I proti němu se v médiích zvedla vlna nenávisti. A za co? Za to, že nechce válčit!
Tisk USA a Velké Británie je naladěn na válku s Ruskem – a když ne válku, tak alespoň na balancování na jejím okraji. Je těžké odhadnout, co může válku vyvolat, ale chci říci jasně – ***Rusko nemůže udělat prakticky nic, co by mohlo tuto hysterii zažehnat. Nic – kromě zvýšení bojové připravenosti*** – a tím se nyní zabývá náš vrchní velitel.
A právě kvůli tomu jsem váhal, jestli tento sloupek stojí za to psát. Zda má smysl varovat, když je varování zbytečné. Není ani důvod k panice – tím spíš, že ničemu nepomůže. Jak na Západě, tak v Rusku řídí děj událostí politici a státníci – a ne tisk. Přesto je ale k správnému chápání situace dobré mít na paměti, co se píše v novinách. Doufejme, že příští události proběhnou tak, jak proběhly během Karibské krize v polovině minulého století, kdy Američané vážně uvažovali o zahájení jaderné války.
Rusko bylo v podobné situaci v roce 1939. Jestliže v roce 1914 stál v čele Ruska slabý car, který se nechal zatáhnout do války, pak v roce 1939 stál v čele Ruska člověk železné vůle, který chtěl uchránit zemi před válkou prakticky za každou cenu – včetně ceny smíru s Hitlerem a dodávek surovin do Německa. Přesto přišla válka.
Na co potřebuje Západ válku? K oživení ekonomiky tak, jak ji v Americe oživila druhá světová válka? Vrátit se k monopolárnímu světu a k neomezené vládě nad ním? Jen aby se naplnil Čechovův odkaz „Visí-li na stěně pistole, je třeba z ní vystřelit“?
Těžko na tyto otázky jednoznačně odpovědět. Zbývá nám spolehnout se na pevné nervy našeho vedení a na spojení lidí dobré vůle. Noc zatím nepřišla, ale mraky houstnou…
