4. 9. 2016 zdroj
Summit G20, který začíná 4. září v čínském městě Chang-čou, patří k těm událostem, které jsou nazývány významnými. Současný svět vstupuje do období aktivní přestavby, kdy zdánlivě nezměnitelné globální instituty ztrácejí svůj vliv a dříve magická slůvka “globalizace”, “demokracie”, “lidská práva” již nehypnotizují. Samozřejmě že nyní neexistuje žádná “praktická multipolarita”, ale systém globálních institutů, včetně institutů rozvoje, zaměřených na zajištění globalizace, zjevně ustupuje z pozic.
“Sedmička”, která odmítla spolupráci s Ruskem, se stala světáckou sešlostí. V kdysi zbožněném MMF odchází každý další vedoucí s větším skandálem než ten předchozí. Ve všemohoucnost NATO věří, zdá se, pouze na Ukrajině a nepatrně v Pobaltí. BRICS se zatím neprosadilo jako plnohodnotné globální sdružení.
Je to pochopitelné: komfortní svět globalizace, který se drží, jak se ukázalo, na americké silové dominanci, systému globální technologické renty a, což je důležité, na souboru propagandistických ideologémat se postupně stává minulostí. Spolu s ním degradují i jeho instituty.
Ale “dvacítka” se na celkovém pozadí stává stále atraktivnější. Důvod je jednoduchý: “dvacítka” docela úspěšně přibližuje “nebešťany” z řad průmyslově vyspělých západních zemích a Japonska k reálné globální ekonomické realitě, zahrnující většinu lidstva a vzdálenou od těch monetárních a ideologických, v podstatě, novot, které jsou diskutovány například na summitech “sedmičky.”
Takže summit “dvacítky” v Chang-čou je důležitou platformou pro “předložení” toho potenciálu, který se může stát důležitým faktorem při organizaci pokrizového světa, klíčovým hráčem v současném systému mezinárodních vztahů.
Je tu ale vážný problém. Zpočátku byla “dvacítka” tím ústupkem, který geoekonomičtí “nebešťané”, průmyslově rozvinuté země učinily rozvojovému světu, který si přál získat svůj podíl vlivu (ve skutečnosti pouze účast) v procesu globalizace. V souladu s tím byl “na programu” boj proti chudobě, potravinová krize v Africe, migrace, běženci atd. Zcela cynicky řečeno, byl to “program” “druhé třídy”: důležité otázky, které ale nedefinovaly podstatu rozvoje světové ekonomiky a politiky. A zatím, bohužel, neexistuje jednoznačná odpověď na otázku, jak by “dvacítka” mohla překonat tento specifický rámec.
Proto je summit v Chang-čou velmi důležitou epizodou ve vývoji současného systému mezinárodních vztahů. Nejen viditelné výsledky, které bývají u tohoto druhu akcí obvykle skromné a propagandistické, ale i samotný průběh fóra by měl ukázat stupeň geopolitické zralosti této platformy.
Jinými slovy, buď summit v Chang-čou potvrdí právo podmíněně “rozvíjejícího se” světa na globální vliv a účast na formování programu “první třídy”, nebo “dvacítka” bude ještě po určitou dobu existovat v současném formátu, kde to hlavní bude probíhat pouze “v rámci”. Jak tomu také bylo na koncepčně prázdných setkáních “dvacítky” v Brisbane v roce 2014 a v Antalyi v roce 2015. Kdo si pamatuje, čemu, kromě tlaku na Rusko v souvislosti s občanskou válkou na Ukrajině, byla věnována?
Není pochyb o tom, že pohostinní čínští hostitelé využijí všech svých možností, aby znovu uvedli své námitky ke statusu “druhé supervelmoci”. Pravděpodobně se v Chang-čou dostane polemika mezi Čínou a Spojenými státy o vizi nejen v bilaterálních vztazích, ale i o budoucnosti světa na novou úroveň. Tím se podstatně zvyšuje šance, že “dvacítka” se zatím zachová ve stejném formátu se zaměřením na její tradiční “program”. Zejména s ohledem na to, že příští setkání “dvacítky” je naplánováno na rok 2017 v Hamburku a tam je zjevně dominantním – ne-li jediným – tématem migrace. Takže, pokud v Chang-čou nedojde k “průlomu”, bude pro “dvacítku” získání nového statusu pravděpodobně odloženo na dlouhou dobu.
Rusku se podařilo, navzdory všem problémům, přikročit k summitu v Chang-čou s poměrně důležitým potenciálem pro rozhovory o budoucnosti světové ekonomiky. Je to i koncepce logistického koridoru Sever-Jih, jež začala získávat zcela konkrétní podobu, i systém dohod o zintenzivnění spolupráce přikaspických států, i koncepce harmonizace ekonomických projektů Velké hedvábné stezky a EAEU, které se rozvíjejí v Eurasii.
Samozřejmě, zatím se nepodařilo plně využít potenciálu EAEU. Avšak s přihlédnutím ke všem okolnostem, Rusko již nyní může zcela věcně hovořit o budoucnosti včetně té ekonomické. Přičemž o nejdůležitějších otázkách: logistice, obchodu, infrastrukturních změnách, zdrojích. Proslulá 3% světového HDP, jež Rusko má, “buď jak buď”, ale podpořená politickými a silovými možnostmi, učinila naši zemi skutečným hráčem nejen ve světové politice, ale také ve světové ekonomice.
Kromě toho, ač to zní divně, právě Rusko je schopno zajistit soustředěnost “dvacítky” na globálním programu “první třídy”, protože jako jediné z těch zemí “dvacítky”, které nepatří k “průmyslově rozvinutému Západu”, má reálnou zkušenost z formováním a řízením globálně významných institutů. Zejména v těch otázkách, kde jsou politické aspekty úzce spjaty s ekonomickými. A takových otázek bude v globálním vývoji stále víc a víc.
Paradoxem současné situace je i skutečnost, že Rusko, které je pod přísnými mezinárodními sankcemi a je podrobováno nezastřenému propagandistickému pomlouvání, si prakticky jako jediné zachovalo potenciál globálního prostředníka a vyjednavače. Také včetně ekonomických otázek. Bylo by správné v průběhu fóra “dvacítky” tohoto potenciálu využít. A to vlastně bude přínosem Ruska do diskuse v Chang-čou.
Pokud jde o globální geoekonomické projekty, pravděpodobně, což je dobře, Rusko získá další čas k dopracování svých myšlenek a zdokonalení svých praktických možností. Ale na polemiku uchazečů o pozici světové jedničky je lepší se podívat “od podlahy”, protože to ruské politické, vojenské a ekonomické možnosti v současné době již dovolují.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
