Oleg Rybnikář
12.9.2016
V sobotu 10.9.2016 proběhla v Praze konference nazvaná Nové peníze pro nový život, organizovaná skupinou kolem doc. Ilony Švihlíkové. Byl jsem tam a myslím, že by to čtenáře NR mohlo zajímat.
V sobotu 10.9.2016 proběhla v Praze na Santošce konference nazvaná Nové peníze pro nový život, organizovaná skupinou kolem doc.Ilony Švihlíkové. V šesti přednáškách (mj. ing.K. Lauterbachová a dr. A. Votruba) a dvou diskusních blocích zde bylo pojednáno, někdy nevyhnutelně velmi letmo, o rozsáhlém tématu peněz a dalších tématech převážně s nimi souvisejících.
Byly mezi nimi: rozlišení druhů peněz podle jejich funkcí, a to platební, investiční, spořící, helikoptérové, alternativní lokální, nadnárodní, bezpeněžní systémy, role peněz jako „jazyku“, vzájemný vztah kvantitativního uvolňování a výše inflace a úrokových sazeb, dále úrokové (a daňové) sazby samy o sobě, jejich výše a struktura, otázka přijatelnosti a účelnosti úročení vůbec a složeného zejména, proces tvorby peněz emisními i obchodními bankami, násilné znehodnocování kurzu Kč a jeho důsledky, (ne)účelnost tzv. nezávislosti emisních bank na volených orgánech, ekonomická demokracie, eurozóna a (ne)účelnost aktuálního vstupu do ní, vykořisťování přírody, aj.
Velmi zajímavá byla případová studie, resp. zpráva, o kostarickém modelu peněžní reformy, spjaté se jménem Alberta Martena, přednesená Miluší Kotišovou. Rovněž zajímavý popis rámce vývojem lidského druhu podal Prof. Josef Šmajs, který se však bohužel pro vyčerpání času nedostal od vratiprstu až k avizovanému popisu peněžního systému jako akcelerátoru iluze růstu. V závěru konference bylo předneseno a přijato kritické prohlášení ke stavu projednávaných témat v aktuální společnosti.
Konference označila řadu reálně existujících skutečností a uznávaných postupů jako problematické; cesty k jejich nápravě však nebyly, a zřejmě ani nemohly být, předneseny. Avšak již kvalifikované označení problémů je velmi cenné. Na tomto základě lze konstruovat návrhy nápravných opatření, to však již pravděpodobně ve spolupráci s nějakým politickým subjektem, který takové návrhy může implementovat do svého politického (a volebního) programu – a v případě volebního úspěchu je pak realizovat. O první pracovní a nevyhnutelně neúplné a nedokonalé znění takového návrhu, jakožto impresi na konferenci vyslechnutého, kombinovanou s vlastními stanovisky, se zde dále pokusím.
Za současného problematického stavu evropské integrace vůbec, a měnové speciálně, rozhodně nepřijímat EURO;
- Přehodnotit současnou téměř absolutní nezávislost ČNB na státních volených orgánech;
- Pozměnit strukturu i výši úrokových sazeb úložek, půjček a úvěrů v závislosti na účelu (funkci) jejich použití;
- Legislativně podpořit vznik lokálních alternativních měn;
- Omezit penězotvorbu obchodních bank;
- Postupně, ale zásadně, změnit strukturu daní; zavést nově zdanění transakcí finančních institucí (označované občas jako tzv. Tobinova daň); zavést progresivitu zdanění právnických osob, výrazně zvýšit daň z příjmů nadnárodních korporací a bank; zdanit výnosy práce, vykonané stroji oproti snížení daňové zátěže lidské práce, výrazně zdanit podnikání založené na konzumaci či ničení přírodních neobnovitelných zdrojů;
- Legislativně podpořit podnikání veřejnoprávních korporací (stát, kraje obce);
- Implementovat vybrané části modelu Solidaristických asociací (A.Marten).
