Václav Němec
30.9.2016 České národní listy
Z publikace Stopy bojovníků, Václav Němec, Cheb, 1983, redakčně kráceno
Předjaří 1938
Prvním lednem 1938 vstupovalo Československo do svého jubilejního roku. Agrární Venkov uspořádal anketu “Co přeji republice k 20. narozeninám”. Ankety se zúčastnil i Konrad Henlein. Napsal: “Stát není obyčejným jubilantem, nežije sám ze sebe, nýbrž je tvořen vůlí všech svých složek. Proto se nám vnucuje úvaha, zda můžeme v jubilejním roce s pocitem uspokojení prohlásit : Vycházíme dobře, cítíme se dobře a pohlížíme bezpečně do budoucnosti… Sudetský Němec vzpomíná na rok 1918 s roztrpčením a smutkem. Není to rok jeho vítězství, nýbrž rok německé porážky, jak je nám to vždy z české strany připomínáno…Své požadavky jsme předložili v návrhu národnostních zákonů. Zatím, bohužel, bez výsledku…”
Předseda druhé největší politické strany Rudolf Beran přijal Henleinovy výtky s pochopením až zarážejícím. Ne tak český tisk. “Obzory roku 1938 vypadají velmi zachmuřeně. Československo se dostává do centra hitlerovské ofenzivy. Ale přesto jsme optimisty. Náš optimismus nemá nic společného s koaliční vírou ve smiřování s Německem a v diplomatických jednáních anglických lordů. Náš optimismus spočívá na daleko solidnějších základech, na rostoucím hnutí pracujícího, demokratického a mírumilovného lidu …” Legionářské Národní osvobození: “Henlein nechce nic jiného než to, aby z národnostně smíšeného pohraničí bylo vytvořeno uzavřené území, kde by všichni byli vystaveni na milost a nemilost německému fašismu…”
20. února zasedal říšský sněm. Hitler tam prohlásil:
“Ve dvou sousedních státech žije masa 10 milionů Němců. Těm je proti jejich vůli bráněno v sjednocení s velkým německým národem.
Pro světovou velmoc, jakou je Německo. je nesnesitelné vzdát se nároku na sebeurčení těchto soukmenovců. Je naší svatou povinností poskytnout těmto zahraničním Němcům, kteří nejsou sto, aby si sami zajistili svá lidská a politická práva, jakož i práva na německý světový názor. veškerou pomoc…”
Kdo uměl číst, četl: Cílem současné politiky nacistického Německa je:
1. připojení Rakouska
2. okupace sudetského území (zatím)
Osud Rakouska se naplnil už 12. března. Rakousko zmizelo z mapy Evropy. Na řadě bylo Československo.
17. dubna vydalo ministerstvo vnitra zákaz konání politických schůzí. Zákaz ale neplatil pro SdP. Její vedení svolalo na 24. duben do Karlových Varů svůj sjezd. Hlavní slovo měl Henlein :
“Jsme národní socialisté,” přiznal hned v úvodu své řeči. a pokračoval: “Nejsme žádná menšina. Dvacet let jsme byli utiskováni. Jubilejních oslav republiky se nezúčastníme. Požadujeme revizi mýtu, že posláním českého národa je stát v cestě německému Drang nach Osten. Požadujeme revizi zahraničně politické linie Československa, která řadí ČSR k nepřátelům německého národa. Pro další jednání s vládou vyhlašujeme tyto požadavky :
1. úplnou rovnoprávnost německé národní skupiny s českým národem.
2. Uznání sudetoněmecké národní skupiny jako právnické osoby k ochraně tohoto rovnoprávného postavení ve státě.
3. Vymezení a uznání sudetoněmeckého území.
4. Vybudování německé samosprávy v sudetoněmeckém území ve všech oborech veřejného života. pokud jde o zájmy a o věci německé národní skupiny.
5. Zákonná ochranná ustanovení pro ty sudetoněmecké státní příslušníky, kteří žijí mimo uzavřené území své národní skupiny.
6. Napravení všeho bezpráví, které bylo na sudetských Němcích učiněno od 1918 a nahrazení všech škod, které tímto bezprávím vznikly.
7. Uznání a provedení zásady: V německém území němečtí veřejní zaměstnanci.
8. Úplná svoboda přiznání k německému národu a k německému světovému názoru.
Ve znamení „Karlovarských požadavků“ probíhaly oslavy 1. máje, který se měl stát „manifestací totálního vítězství henleinovské ideologie v pohraničí“.
Ne všichni Němci přeběhli do Sudetoněmecké strany.
 |
| Formování teroristických bojůvek Freikorpsu v českém pohraničí |
Zlatý Vrch
Na neděli 22. května 1938 byly v pohraničí vypsány volby do obecních zastupitelstev. Pod neutuchající palbou henleinovské propagandy dostaly charakter plebiscitu. Dávné heslo “Es kommt der Tag” mělo dojít svého naplnění. Pohraničím šel jeden hlas: V den voleb přijde Hitler.
Stalo se pak, když zpravodajská služba zjistila pohyb říšskoněmeckých vojsk směrem k československým hranicím, že v noci z 20. na 21. květen bylo k ostraze hranic povoláno několik ročníků československých záložníků.
Skoro do půlnoci trvala v hostinci na náměstí v Chebu bouřlivá schůze henleinovců. Beztrestně se tam štvalo proti republice a otevřeně se mluvilo o plánech na její rozbití.
Po půlnoci nasedli dva účastníci této provokační schůze za halasného provolávání Heil Hitler na motocykl a ujížděli k Františkovým Lázním.
Na tzv. Zlatém vrchu poblíž kasáren se je pokusili zastavit inspektor Alois Kriegl a štábní strážmistr František Koranda. Motocyklisté na výzvu stůj! reagovali zvýšením rychlosti. Koranda sotva uskočil. Použil služební zbraně … Po výstřelu byl Georg Hofman z Vonšova mrtev, jeho SdP kamarád Niklas Böhm z Horních Loman zemřel po převezení do nedalekých kasáren.
Říšskoněmecký tisk a rozhlas spustily bubnovou palbu lží a útoků. Časopis Rundschau psal “o mučednících nacionálně socialistických ideí”, ministr zahraničí Ribbentrop prohlásil, že “Německo nehodlá trpně přihlížet, jak den co den je méněcennou národností prolévána za nedalekou hranicí krev bezbranných sudetoněmeckých soukmenovců.”
Na středu 25. května byl určen pohřeb obou obětí “české židobolševické soldatesky”. Pohřeb se stal protičeskoslovenskou provokací. Na starém chebském náměstí byly na vysokém katafalku vystaveny rakve obou mrtvých. Byly zahaleny vlajkami v barvách henleinovského hnutí, čestnou stráž drželi bezirksleitři a ordneři SdP. V záplavě věnců byl zvlášť nápadný ten Hitlerův s hakenkrajcem. Nad rakvemi padlých kamarádů hovořili Frank i Henlein. Pohřbu se jako zástupci vyslanectví v Praze zúčastnili plukovník Touisant a major letectva Moricke.
“V den pohřbu byla zastavena kola továren a zavřeny obchody, rozezněly se zvony kostelů, zastavil se provoz a lidé s obnaženými hlavami vzdávali poctu padlým mučedníkům. Lidem slzy dojetí kanuly po tvářích…” psaly noviny. Z nařízení ministra vnitra muselo být toho dne československé vojsko a policie kasernovány a řízení bezpečnosti a dopravy přenecháno ordnerům.
*
Alois Kriegl i František Koranda byli po okupaci zbytků republiky 19.března 1939 zatčeni. Po krutých výsleších a mučení byli posláni do koncentračních táborů. Alois Kriegl zemřel v roce 1942 v Sachsenhausenu, František Koranda na samém prahu osvobození 2.května 1945 v koncentračním táboře Dachau.
 |
| Freikorps pochoduje |
Vzpoura
V pondělí 12. září 1938 večer mluvil na závěr norimberského sjezdu NSDAP Adolf Hitler. Čekala se závažná rozhodnutí a rozhlasové přijímače celého Chebska byly vyladěny na Norimberk.
“Sudetští Němci nejsou sami. Mohu zástupcům demokracií prohlásit, že nám postoj československé vlády není lhostejný a že, když si tito trpící lidé (sudetští Němci) sami nemohou pomoci, poskytneme jim pomoc my… Už ve své řeči 20. února jsem zřetelně vysvětlil, že říše nestrpí další utlačování těchto tří a půl milionu Němců. Prosím zahraniční státníky, aby vzali na vědomí, že to není fráze,” vyhrožoval Hitler.
Svou řečí podnítil Hitler v pohraničí povstání, které snad nejtížeji postihlo sousední Falknovsko, kde během 13. září došlo k vyvraždění četnických stanic v Habartově, Krajkové a na Bublavě.
Své pokračování měl henleinovský puč v Chebu, a to 14. září. Během dne hlásili pozorovatelé, že k hotelu Viktoria, v němž byl umístěn sekretariát Sudetoněmecké strany, přijíždí nápadné množství aut. Protože vzniklo podezření, že tam henleinovci shromažďují zbraně, požádalo chebské policejní ředitelství Prahu o povolení k prohlídce.
 |
| Němečtí teroristé z Freikorpsu – podzim 1938 |
K večeru zahájil policejní oddíl, doprovázený dvěma obrněnými auty, akci. Na výzvu k otevření odpověděli ordneři palbou ze sousedního hotelu Welzel. Policisté střelbu opětovali. Přidala se i obě obrněná auta. Padala omítka, na ulici se sypala okna. Z nádraží vyběhl policejní strážník Jan Klenner. Byl zasažen dávkou z henleinovského kulometu. Zastřeleni byli i železničáři Emanuel Bláha a Václav Tejček, kteří se pokoušeli těžce zraněného Klennera odnést.
Před 20. hodinou přijalo ministerstvo železnic v krátkých intervalech tři depeše: “Strana SdP přepadla město. Policie se brání. .Potřebujeme vojenskou pomoc.” – “Střílí se tu z kulometů. Jsme všichni ohroženi. Depeše brát nemůžeme.” – “Jsme potmě. Nad hlavami nám létají kulky.Potřebujeme nutně vojenskou posilu.”
Teprve po osmé hodině střelba ustala. Policisté vnikli do sekretariátu, ale našli tam jen jednoho zaměstnance SdP a skladiště zbraní a munice. Ostatní pučisté uprchli. Na prostranství před nádražím leželo 6 mrtvých: Klenner, Bláha a Tejček, dva němečtí manželé a řidič deníku Egerer Zeitung.
Vláda konečně rozhodla stranu SdP rozpustit a na Konrada Henleina vydat zatykač.
Státní policejní úřad v Aši hlásil ministerstvu vnitra : “Henlein je v Bavorsku. Odtud vydal proklamaci k sudetoněmeckému lidu: „Chceme domů do říše. Bůh žehnej našemu spravedlivému boji!”
 |
| Českoslovenští vojáci v září 1938 v Krásné Lípě |
*
Při zničujícím náletu amerických letadel na Cheb 8. dubna 1945 bylo zasaženo nejen chebské nádraží, ale i nedaleko stojící hotely Viktoria a Welzel. Na nově postaveném nádraží je umístěna pamětní deska obětem nacistické vzpoury železničářům Emanuelu Bláhovi, Václavu Tejčkovi, a policejnímu strážníkovi Janu Klennerovi.
Ústup od hranic
Nad českým pohraničím už visel Demoklův meč.
2l.září hlásila Československá tisková kancelář: “O 1,30 hodin přepadla tlupa neznámých mužů celnici na Selbské třídě v Aši střelbou z automatických pistolí a hodila na ní dva ruční granáty. Dva celníci ustoupili do sousední budovy k družstvu Stráže obrany státu, protože celnice stojí bezprostředně v blízkosti hranic. Po obnovení klidu asi za půl hodiny se celníci vrátili do svého úřadu.”
Před 4. hodinou ranní byla přepadena celní stanice ve Wiesu, okres Cheb. Útočníci se pokusili celnici obklíčit a přerušili telefonní spojení s Chebem. Po přestřelce, která trvala asi 30 minut, se útočníci vzdálili. Na naší straně byl zraněn vojín Buley. Podle stop také útočníci, kterých bylo asi 50, měli raněného.”atd.
Házlov
21. září 1938 přijala československá vláda” přinucena okolnostmi a ustupujíc neobyčejně naléhavým domluvám francouzské a britské vlády s pocity bolesti francouzské a britské návrhy…”
Toho dne zahájil sudetoněmecký Freikorps útok na ašský výběžek a obsadil jej až po Házlov. V okupovaném území přikročili nacisté ihned k zatýkání komunistických a sociálně demokratických předáků. 22.září bylo v Házlově a okolí zatčeno 45 osob. Zatčení byli převezeni do Aše, kde je gestapo podrobilo krutým výslechům.
Na házlovském náměstíčku poblíž silnice k Aši jsou na pomníku uvedena jména 14 antifašistů,obětí fašistické zvůle.
Z nich Adolf Hermann zemřel v roce 1940 v Mauthausenu, MUDr. Karl Terner s manželkou zahynuli v plynových komorách v Osvětimi, Jan Schlisker zemřel v roce 1944 v Dachau, Adolf Kaim pracoval ve výzvědné službě SSSR a po zatčení byl v roce 1944 popraven v Oranienburgu, Gustav Schneider padl jako příslušník Rudé armády v lednu 1945 u Moravské Třebové.
Na pomníku je uvedeno i jméno dozorce finanční stráže Rudolfa Josieka. Řada házlovských antifašistů odešla do emigrace.
Horní Lomany
Po vyklizení ašského výběžku musely jednotky stráže obrany státu, pokud její příslušníci nebyli odvlečeni do říše, ustoupit k Horním Lomanům u Františkových Lázní. Tam se stáhli i četníci a finančníci z Vojtanova. Na křižovatce silnic od Aše a Vojtanova vybudovali silniční záseky. .
V noci z 21. na 28. září měl službu u zátaras dozorce finanční stráže Rudolf Josiek. Od Házlova se blížila motorka. Přijíždějící volali německy: Nicht schiesen – Nestřílet! V domnění, že jde o spojku od Házlova vyšel jim Josiek vstříc. Byl ale odzbrojen a vlastní puškou zastřelen. V odvetu zaútočila příští den jednotka SOS za podpory tanku na postavení sudetoněmeckého Freikorpsu v nedalekém kaolinovém lomu, odkud nacisty vyhnala. Při výpadu padli dva příslušníci Freikorpsu. Pozice u Horních Loman byla pak hájena až do rozkazu k opuštění hranic.
Křižovatka
30. září musela československá vláda přijmout podmínky mnichovského diktátu. A právě toho dne byl na okraji lesíka v katastru obce Křižovatka (bývalý Klinghart) smrtelně zraněn další příslušník SOS, dozorce finanční stráže z Plesné František Karásek. Místo je označeno pomníčkem.
