Matrice hybridní války aneb Proč potřebujeme informační generální štáb

22. 9. 2016         zdroj
Změna celkového charakteru čelení globálních hráčů v posledních 20-30 letech se mi jeví tak zřejmá, že nepotřebuje ani důkazy. Není náhoda, že byl zaveden termín “hybridní válka”, který charakterizuje takový stav mezistátních vztahů, kdy je cíl války dosažen před nástupem horké fáze. V mnoha případech je dokonce snaha vyprovokovat nepřítele k zahájení rozsáhlých bojových akcí na území, které je pro něj důležité, ale druhořadé pro vás. 

Když podlehne provokaci, nepřítel, za prvé, ztrácí v politické a diplomatické konfrontaci, protože dostane nálepku agresora a tomu odpovídající reakci světového společenství.

Za druhé, svazuje své zdroje, když se stále hlouběji noří do nekonečného konfliktu a ztrácí možnost čelit vaší činnosti v jiných oblastech globální konfrontace.

Za třetí, předvádí neschopnost efektivně řešit problémy svých spojenců.

Proto jste již v dnešním světě, pokud jste byli nuceni zahájit rozsáhlé vojenské operace (války se teď, většinou, oficiálně nevyhlašují), bez ohledu na své taktické úspěchy, s vysokou pravděpodobností prohráli strategicky.

Ospravedlňující invazi blitzkrieg je ještě možný s takovým poměrem rozsahu, jak tomu bylo u USA a Grenady nebo Panamy, zejména pokud jde o omezené v čase a cílech operace (zatknout a uvěznit generála Noriegu). Ale už v případě Afghánistánu, Iráku, Libye, Sýrie nejen kterákoliv supervelmoc, ale i koalice velmocí, uvízne na dlouhou dobu a s nepředvídatelnými výsledky.

Válka před válkou a místo války je vedena v diplomatickém, politickém, a co je nejdůležitější – v informačním prostoru. Není tak důležité, co jste udělali a čeho jste dosáhli, ale to, jak to bylo vnímáno ve světě, včetně vlastní země. Ve skutečnosti se orwelovské “Válka je svět, svět je válka” otočilo od fantastické antiutopie ke korektnímu popisu celkového stavu mezinárodních vztahů.

Hlavní události dnešní války probíhají ve formálně mírové době a mimo střetnutí ozbrojených sil stran.

Ve výsledku získávají informační technologie (strategie informační války) klíčový význam z hlediska státní bezpečnosti.

Pokud bychom však jednoduše konstatovali tuto skutečnost a snažili se pracovat se starými nástroji informací, pečlivě sbírali, analyzovali informace a snažili se řídit informace, pak bychom zjistili, že se beznadějně zpožďujeme. Současný svět žije v reálném čase.

To znamená, že v okamžiku, kdy se k vám informace dostala, je již morálně zastaralá – události se nadále vyvíjejí a vaše reakce bude vyslána do minulosti. Budete bojovat s tím, co již není. V lepším případě budou vaše akce nesmyslné, v horším případě vás poškodí.

Právě z tohoto důvodu jsou hlavní události současných konfliktů přeneseny do informační sféry. Běžné bezpečnostní struktury, včetně ozbrojených sil, prostě nejsou s to stihnout včas zareagovat. Čas potřebný pro rozhodování a průchod týmu bude v každém případě větší než rychlost změny situace.

Pokud nestíháte reagovat na nové výzvy nejen technicky, ale i informačně, pak je třeba tyto výzvy předstihnout. Vy však nevíte přesně, jak se budou události vyvíjet – informace přichází nevyhnutelně již zastaralá.

Proto jediná adekvátní strategická informační iniciativa by neměla spočívat v tom, aby se informace shromažďovala, aby se na ni reagovalo nebo se dokonce pokoušet řídit již obdrženou informaci.

Je nutné na základě informací řídit události. To znamená, že informace je nezbytné vytvářet. Je třeba modelovat v informační sféře nutný “nádherný nový svět” takovým způsobem, aby jej cílové skupiny (není důležité, zda jde o vlastní obyvatelstvo nebo o obyvatelstvo geopolitického nepřítele) vnímaly jako existující. Pak se po určité době reálný svět skutečně změní v souladu s vámi vytvořenou informační matricí.

Dobrovolný rozpadu SSSR prostřednictvím vlastního obyvatelstva, přeformátování poloviny ukrajinského obyvatelstva, korekce “evropských hodnot”, která je za dvacet let změnila na diametrálně protikladné. To vše jsou poměrně hrubé, ale účinné varianty vytvoření informační matrice, která formuje reálný svět podle své předlohy a podoby. Hrubé proto, že probíhaly na přelomu předinformačního a informačního věku, ale také proto, že první pokusy o využití nových strategií vždy trpí polovičatostí a nedodělky. Je to jako zkušební exemplář nového letadla, které musí nejprve polétat, zbavit se “dětských nemocí”, a teprve pak jít do sériové výroby.

Obecně platí, že v případě, že “svět je válka”, pak i “nedostatek znalostí je síla” a budoucnost je vytvářena v minulosti.

Obecný sled událostí v rámci současných informačních strategií by měl vypadat takto:

Zpočátku vedení státu určuje požadovaný tvar “nádherného nového světa” a aktuální termíny pro dosažení tohoto stavu.

V dalším kroku zpracovávají specializované informační a analytické struktury projekt informační matrice, která zajistí dosažení požadovaného cíle.

Ve třetí fázi je zpracovávána obecná posloupnost kroků a je určován objem zapojených zdrojů pro dosažení cíle.

V poslední fázi probíhá informační kampaň (čím je kratší, tím je účinnější, podobně jako blitzkrieg), během níž je formována daná matrice.

Během tvorby a po celou dobu existence dané informační matrice se provádí korekce plánovaných ukazatelů v souladu s měnící se realitou v důsledku protiakcí protivníka.

Současně je také zpracovává další informační matrice a probíhá příprava pro její realizaci.

Proces informační války začíná být trvalým, nepřetržitým, a práce řídících informačních struktur začíná být podobná práci štábu nejvyššího velení, které řídilo ozbrojené síly v předchozích (předinformačních) vojenských konfliktech. Máte-li porozumět situaci, pak se proces neustálého plánování a formování informačních matric ničím neliší od procesu plánování a provádění strategických operací ozbrojených sil. Prostě se přenáší na novou (informační) půdu.

Když už byla válka přesunuta do nové dimenze a stala se hybridní, tak hlavní nástroje k dosažení vítězství musely být změněny. Znamená to, že do procesu musí být pro dosažení vítězství zavedeny inovace.

Kdysi si Prusko (a později Německo) zajistilo převahu nad armádami jiných evropských zemí prostřednictvím inovace v podobě generálního štábu. Nyní je tento generální štáb nutný v informační sféře. Čím dříve si to uvědomíme, tím lépe pro nás.