Jiří Baťa
8. 9. 2016
Je všeobecně známo, že celá řada věcí, která projednává vláda ať už z vlastního popudu nebo EU (případně EK), se odvolává na nutnost a potřebu přizpůsobit všechna rozhodnutí tak, aby byly v souladu s EU, neboť by jinak mohla být rozhodnutí vlády napadena, že neakceptuje normy EU. Zkrátka, jsme nuceni se přizpůsobovat byrokracii EU, která se snaží, v rámci plánů NWO, narušit a postupně zcela eliminovat působnost a existenci národních vlád.
Vládní představitelé a politici sice sem tam zaprotestují, ale protože je jim košile bližší než kabát, poslušně srazí podpatky a přizpůsobí se svým chlebodárcům. Idea EU kromě jiného v podstatě spočívá také v tom, že by si státy či členské země EU měly být tak nějak rovnocenné, což je ovšem holý nesmysl. Jen ukazatele HDP jasně dokumentují, jaké jsou propasti mezi jednotlivými členskými zeměmi EU.
Nicméně, pokud bychom chtěli tuto ideu naplnit, asi by nebylo od věci, aby se vláda také zabývala, dnes tak problematickou záležitostí, otázkou výše důchodů a věku odchodu do důchodu. Stává se velmi často, že když řeší nějaký problém a pokud je to v jejich zájmu a hlavně pro ně prospěšné, obrátí svou pozornost na zahraničí, kde se prý to či ono již osvědčilo a proto je prý vhodné takové řešení akceptovat i u nás. Zdůrazňuji, že je to však jen tehdy, je-li to pro ně prospěšné. Pravý opak jejich přístupu k řešení některých problémů v případě, jedná-li se o věc, týkající se práce, pracujících a mezd, na čemž se dá velmi slušně vydělat.
To je případ věku odchodu do důchodu a na to navazující výše důchodů. Pro tento případ je nepoužitelný příklad stejné problematiky v Německu, kde má ekonomika ve srovnání s naší naprosto odlišné parametry, ale to není až tak podstatné. Pozornost však zaslouží, na rozdíl od naší vlády a politiků, vnímání německých politiků a vlády otázky sociálního zabezpečení, tedy již zmíněnému věku odchodu do důchodu a výši minima důchodu.
Jistě ani vládě a politikům neuniklo, že vláda SRN nedávno snížila věkovou hranici odchodu do důchodu z 65 na 63 let, ale naopak, zvýšila minimální výši důchodu o 57 euro. Pro názornost, dle statistiky z r. 2011 činil průměrný důchod v ČR 10.557,-Kč (muži 11.672,-, ženy 9.537,-), Ve SRN (r.2009) činil průměrný důchod 742,. eur ( při kurzu cca 27,-Kč/euro, cca 20.034,-.Kč, z toho muži 1.049 eur, tj. cca 28.323,-Kč, ženy 528,-eur, tj. cca 14.256,-Kč). Je to tedy v průměru téměř 100% více, než v ČR, hůře ve srovnání našich žen a německých jsou v NSR na tom právě ženy, které mají de facto v průměru 50% výše důchodu mužů.
Jak bylo poznamenáno, srovnávat ekonomiku SRN a ČR je v podstatě nemožné, jinými slovy, výkonnost německé ekonomiky (které vydatně pomáhá i český obchod a průmysl) je nesrovnatelně vyšší než česká, což také Němcům umožňuje stoprocentně vyšší důchody než v ČR. Poukazovat či srovnávat důchody v SRN a ČR je proto nereálné, jiná věc je však otázka výše věku odchodu do důchodu. Jistě i němečtí podnikatelé a politici si jsou vědomi, že zachování pracovní síly do vyššího věku by bylo ekonomice prospěšné, nicméně si také, na rozdíl našich politiků, uvědomují, patřičně citlivě zohledňují fyzické a zdravotní možnosti pracujících, které nejsou nevyčerpatelné.
Vrátím-li se zpět k úvodu, v něž jde o možnosti a příklady, které se nabízejí v zahraničí, pak jak také zmíněno, naši politici se vůbec nesnaží „kopírovat“ sociální zabezpečení a potřeby pracujících (myšleno fyzicky pracujících, politici jsou v tomto směru jen úřednici – státní zaměstnanci), kde by jim němečtí kolegové mohli být příkladem. Nejde o to, že na to naše ekonomika nemá, protože svým způsobem je peněz relativně dost (viz porcování medvěda), ovšem vláda a politici mají jisté „priority“ ( např. vydržování české armády pro boj v Iránu, Afghánistánu či jinde, příspěvky na zbraňové systému pro potřeby NATO k ochraně před „ vážným nebezpečím“ z Ruska, sta miliony pro imigranty atd.), které jdou na vrub možnostem zafinancování zdravotnictví, sociálních potřeb včetně důchodů a jiných záležitostí.
Vládě a politikům jde také o to, aby bylo dost peněz na zvyšování platů a mezd politiků, soudců, státních zaměstnanců, na dotace politickým stranám atd. Lidé, kteří vytvářejí hodnoty, kteří z velké části dělají za mzdy a platy, které jsou o polovinu nižší, než dávky muslimským imigrantům v NSR., ti jsou pro politiky zajímaví jen z hlediska práce, ale už vůbec ne za přijatelně slušné a zasloužené odměňování.
No nic, taková je doba, kdy nám vládne rozhádaná a nesourodá koalice. Ale blíží se parlamentní volby a tím i možnost to změnit. Je-li výše řeč o důchodech a odchodu do důchodu, pak se tato problematika voleb bytostně týká především důchodců. Pokud se 2,5 milionu důchodců rozumě postaví k urně a nebude volit současné politické strany je naděje, že se s novými politiky změní i politika a život v ČR. Důchodci a důchodkyně, je to v podstatě na nás, abychom to změnili. Proto směle vzhůru k nadcházejícím parlamentním volbám! Do té doby: v y d r ž a ť !
