Oslovil v Norimberku sudetské Němce “milí krajané” a vysloužil si aplaus včetně Posseltových slov: “To, co jsme zažili, byl historický moment…”
Důsledkem Mnichovské dohody tak přišlo Československo o soustavu pohraničních pevností, kterou začalo budovat už v roce 1934. Nutno také podotknout, že v u nás byla v té době vyhlášena všeobecná mobilizace, kterou vyhlásil předseda úřednické vlády gen. Jan Syrový, jenž byl jmenován poté, kdy slovenská vláda Milana Hodži podala demisi. Okleštěná Československo dokázalo během 5 dnů shromáždit 1 500 000 vojáků a byla připraveno se bránit. Armáda však jako celek na konflikt se soupeřem typu Německa nebyla a asi ani nemohla být připravena…. a vyklidila pohraničí…
Čeští anální hrdinové politologie do omrzení dál píší lži, že o „spojenectví s Moskvou se v roce 1939 ucházely Paříž a Londýn, avšak Sověti s jejich představiteli prý jednali velice vlažně. V záloze totiž měli vážné rozhovory s nacistickým Německem…“ Schází dopovědět jen maličkost – Paříž a Londýn se ucházely o spojenectví s Moskvou až po Mnichovské dohodě z 30. září 1938, tedy až poté, kdy dostaly od Hitlera pořádně na frak a zpětně se snažily pozdě bycha honit a plakat nad rozlitým mlékem, když už byla odmítnuta snaha Rusů ochránit Československo.
Francouzi a Britové přišli zkrátka s křížkem po funuse… Vážné rozhovory vedli přece dávno předtím s nacistickým Německem Poláci, aby pak už dostaly věci rychlý spád. Počátkem roku 1938 vznikl Svaz Poláků v Československu, který po vzoru henleinovců vystoupil s požadavkem rozsáhlé autonomie, směřující k revizi hranic na Těšínsku. Zástupci polské menšiny koordinovali na pokyn z Varšavy svůj postup s německou menšinou a slovenskými autonomisty. V Polsku se mezitím rozvinula mohutná propagandistická kampaň za připojení československé části Těšínska k Polsku, které organizovalo bojový a diverzní výcvik československých Poláků; ty měli podpořit polská vojska v případném válečném konfliktu s Československem. http://www.fronta.cz/dokument/zaznam-jednani-cs-vlady-1-rijna-1938-prijeti-polskeho-ultimata
Varšava napřed 21. září 1938 formulovala své požadavky, týden poté zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Poláci anektovali část Těšínska o rozloze 869 km². Nadpoloviční většina obyvatelstva obsazeného území se hlásila k české národnosti.
German ambassador, Hans-Adolf von Moltke, Polish leader Józef Piłsudski, German propaganda minister Joseph Goebbels and Józef Beck, Polish Foreign minister …
Stoją od lewej: minister Joachim von Ribbentrop, minister Józef Beck, Adolf Hitler… a další…
Místní Češi a Němci na Těšínsku byli hospodářsky diskriminováni, vyvlastňováni, propouštěni ze zaměstnání a nuceni k vysídlení, veškeré jejich národnostní projevy včetně školství, kultury či veřejného užívání mateřské řeči byly zakázány. Přes 30 000 Čechů a více než 5 000 Němců bylo v době polského záboru donuceno odejít do Protektorátu Böhmen und Möhren. Podle pamětníků se Poláci chovali k civilnímu obyvatelstvu Těšínska mnohem hůř, než později nacisté…
Když pak přišli Němci, bylo třeba, aby se “Šlonzáci” zapsali do tzv. “volkslisty”. Přihlíželo se k celkové osobnosti kandidáta, k jeho přihlášce k němectví, k původu a rasové způsobilosti. Stačilo pak místo podpisu otisknout svůj palec a byla “palcuvka” a šance, že nepřijdou o svůj majetek a že nepůjdou do koncentráku. “Volkslista” dělila do ní zapsané lidi s různým právním postavením na ty, kteří vystupovali už před začátkem okupace jako Němci, nebo si alespoň uchovali německou národní příslušnost. Ti ihned získali německou státní příslušnost i práva říšských občanů, ale jen někteří z nich směli být přijati do nacistické strany NSDAP.
Další skupině byla udělena německá státní příslušnost, ale na zkušební dobu deseti let. Tajné plány nacistů však počítaly s jejich přesídlením do čistě německého prostředí „staré říše”, kde teprve měl být proces jejich znovu poněmčení dokončen. Mnozí z nich se odmítali hlásit jako Němci a vraceli se ke své polské nebo české národnosti. Zvláště Polákům pak za odmítnutí zápisu hrozilo věznění, vysídlení, deportace do koncentračního tábora a jsou známy i případy jejich fyzické likvidace. Tato atmosféra nejistoty a strachu hrála významnou roli při rozhodování o podání přihlášky.
Na podzim 1938 se polský ministr zahraničí Beck rozhodl nezávisle a bez konzultace s jinými státy do konce října zbavit Židy polského občanství a tím znemožnit možnost návratu do země 70 tisícům občanům židovského původu žijících mimo Polsko, většinou v Německu a Rakousku.
„Dne 16. dubna Sověti 1939 předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ řekl Winston Churchill. Všechny protihitlerovské snahy SSSR se tak minuly účinkem, proto následovala, ovšem až v srpnu 1939, smlouva Ribbentrop-Molotov… A nyní Tusk čučí, jak žába z kyšky… http://outsidermedia.cz/putin-o-rozinkach-z-plesnive-vanocky/
Velvyslanec Ruska v Polsku Sergej Andrejev loni v rozhovoru pro polskou televizí obvinil Polsko, že „zabránilo vytvoření koalice proti nacistickému Německu a bylo spoluodpovědné za katastrofu ze září 1939,“ dodal ambasador… Nejnovější spor se rozhořel, kdy neznámí pachatelé poničili téměř 60 náhrobních kamenů na hřbitově sovětských vojáků padlých za druhé světové války v obci Milejczyce na východě Polska. Ruské ministerstvo zahraničí na incident ostře reagovalo a povolalo si kvůli němu polskou velvyslankyni v Moskvě. A Poláci udělali to samé, když si předvolali ruského velvyslance Andrejeva… http://outsidermedia.cz/polsko-hitler%C5%AFv-spojenec/
Na jeho výroky ostře reagovala také polská premiérka Ewa Kopaczová a řekla, že inkriminovaná smlouva byla důsledkem vzniku 2. sv. války, Opět řešila důsledky, ne však jejich příčinu. Jistý český vojenský historik napsal: “Největším kolaborantem s nacistickým Německem před druhou světovou válkou byl Sovětský svaz.” K tomu dodal ohranou písničku s dohodou Ribbentrop-Molotov. Rád bych připomenul, že vehementně připomínaný pakt Ribbentrop-Molotov vznikl až poté, kdy i Rzeczpospolita Polska jednala s Hitlerem o míru.
Pro přesnost; v lednu 1939 jednal polský ministr zahraničí Józef Beck v Berlíně s Hitlerem o plánech na společný útok Německa a Polska na Sovětský svaz. A teprve po sedmi měsících podepsal 23. srpna 1939 Joachim von Ribbentrop v Moskvě s ministrem zahraničí SSSR Vjačeslavem Michajlovičem Molotovovem “Smlouvu o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik”. Takže, milá paní premiérko Kopaczová, pane český rádoby historiku, nepleťte si pojmy s průjmy…
Nebylo to v roce 1939 pro Stalina tak snadné, ať byl tyran nebo ne; rozhodně však nebyl tupec, jenž by čekal, až se Hitler domluví s Polskem na společném vojenském postupu proti Sovětskému svazu. Stalin totiž už věděl o jednání Beck – Hitler, měl ponětí o polském volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Pilsudski, co zavedl v Polsku už v roce 1926 vojenskou diktaturu, jež vedla k politické i národnostní perzekuci a potlačování demokratických principů a práv.
Co asi měl Stalin dělat, když navíc, jak již bylo výše řečeno, všehoschopná Varšava už v září 1938 zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Nikoho moc nezajímalo, když sovětská rozvědka už v lednu 1938 nahlásila informace o chystaném polském záboru Těšínska. Polští baviči: Wprost, premiérka či ministři vlády Rzeczpospolite?
Kde se vzaly antipatie Polska vůči Rusku? Nebo Ruska vůči Polsku? Možná už dávno, kdy byl polský velvyslanec v Německu Józef Lipski 20. září 1938, ještě před podepsáním Mnichovské zrady, pozván Hitlerem do jeho sídla v Berchtesgadenu. Na konci análního rozhovoru s Hitlerem Lipski píše:
“Důrazně jsem zdůraznil, že Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR, a že zamýšlí provést emigraci do kolonií, po dohodě s Polskem, Maďarskem a možná Rumunskem, jako řešení židovské otázky”. Dále Lipski píše: ”V té chvíli jsem mu řekl, že pokud najde návod, postavíme mu pomník ve Varšavě…” Jen zopakuji inkriminovanou a tu pravou kolaborantskou větu: Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR… Ne před nacistickým Německem a Hitlerem, ale před Sovětským svazem…
