Yekta Uzunoglu
26. 9. 2016
Když po pádu totality Jiří Dienstbier společně s Hans-Ditrichem Genscherem, v té době ministrem zahraničí a vícekancléřem Německa, teatrálně odstranil hranice Československa, nevěděl vlastně vůbec, co to přinese. V euforii událostí asi věřil tomu, že to, co v dané chvíli činí, je ta nejsprávnější věc pro Československo. Už tehdy ale byly potlačeny některé názory, jako byl například hlas německého velikána Helmuta Schmiedta, tehdejšího spolkového kancléře Západního Německa.
Genscherovi šlo jen a jen o zájmy německého kapitálu, Helmut Schmiedt rozhodně nebyl levičák, ale měl svědomí a tušil, že náhlé a nepřipravené odstranění hranic bez odstranění elementárních „starých“ struktur, aniž by existovaly „nové struktury“, nemůže přinést nic dobrého. Toto ale bylo de facto Genscherovi jedno, šlo mu především o brutální zájmy Das Kapitalu a to ostatní nebyla jeho věc. Mimochodem Genscher se tím ani netajil. A proč jsem si vzpomněl právě na Schmidta a na Genschera? Byli těmi, co mohli spolurozhodovat o osudu středoevropských národů po pádu totality a Genscher o budoucnosti také rozhodoval.
Takže náš Jirka Dienstbier v zajetí svého egocentrismu a narcismu vyzýval světová media, aby ukazovala tento spektakulární akt odstranění hranic a aby to bylo dojemné, tak přestřihli ostnatý drát. Dramaturgie byla dokonalá.
Otevřely se hranice bez patřičných opatření, bez zajištění bezpečnosti státu a občanů. Ale toto právě Das Kapital zajímalo nejméně, vlastně vůbec ne.
Od první chvíle stáli za branami Československa kdejací zločinci v různých podobách, to byla země předků, kde nebylo právo a kde nebyl už stát.
Ale v Československu potřebovali především někoho, kdo zná řeč a souvislosti. Do ČSFR přišli tehdy tři Turci, jeden z nich odejel s Jaromírem Johanesem (poslední komunistický ministr zahraničí a zástupce firmy Škodaexport v Turecku) do Turecka jako jeho osobní překladatel a tlumočník – v té době byl na něho v Turecku už dlouho vydán zatykač, ale to zřejmě panu Johanesovi v ničem nebránilo. V ČSFR zůstali pak dva Turci, co tady žili ilegálně, přesněji s falešným pasem. Přijeli do Československa v roce 1985, za hluboké totality studovat, dle všeho ale sloužili tehdejšímu režimu tam, kde byla jejich služba nenahraditelná.
Pravá jména těch dvou Turku neznáme dodnes. Ale tehdy se jeden jmenoval Göksel Otan, pak pod tlakem (až po devíti letech pobytu v Československu a pak v ČR!) sdělil, že se jmenuje vlastně Gürkan Gönen a já měl důkazy, že se jmenuje Mustafa Özer, který byl v souvislosti s atentátem na papeže Jana Paula II. hledán v Turecku. Druhý se jmenuje dodnes Bayram Ježek, ano čtete správně, Turek, který dodnes žije v ČR, se jmenuje Ježek a oženil se tady s Češkou a přijal její příjmení! I 25 let po pádu totality – lépe řečeno po 25 letech tvrzení, že žijeme v právním státě, stále tento člověk vystupuje pod tímto jménem a podniká (!) zde v České republice.
Činitelé jistých státních složek, kteří přece měli a mají právo na “slušný” život, co nelze zajistit pouhým platem, tyto živly potřebovali. Takže tyto osoby vytvořily jakýsi můstek mezi “zájmovými skupinami“, díky tomu začaly do Česka přicházet nejen Interpolem po celém světě hledané osoby, ale i ti, co uměli za svou tváří skrýt islámský kapitál.
Göksel Otan alias Gürkan Gönen alias Mustafa Özer či alias X dle zprávy ředitele inspekce ministra vnitra plk. Nechanického byl práskačem či dodavatelem zákazníků jistému kpt. Horákovi a kpt. Josefu Opavovi, oba sídlili v Nádražní 16 v Praze 5, kde byl šéfem úřadu vyšetřování dnešní plk. JUDr. Václav Kučera, ředitel policie středočeského kraje.
Josefu Klímovi se s mojí podporu podařilo v roce 1998 natočit a odvysílat rozsáhlou reportáž o těchto zločincích a Jaroslavu Kmentovi byly otištěny rozsáhlé články v MF, ale nic se nestalo. Mimo systematické útoky na moji osobu, kdy mimo jiné podpálili můj dům, se nedělo vůbec nic.
Obě nohy trójského koně již v ČR byly, a následujících letech se té skupině podařilo dostat dovnitř i zbývající nohy tohoto koně.
Od srpna roku 2014 jsem začal zajišťovat stav tohoto koně v ČR, následně v lednu jsem byl přepaden ve svém domě na samotě u lesa u Prahy jistým Václavem Faktorem, kterého se mi podařilo dostat z objektu díky jeho alkoholismu, vše jsem ihned nahlásil policii, která spadá pod středočeský kraj, tudíž pod plk. Václava Kučeru. Policie šalamounsky tuto událost otočila proti mně. Aniž bych byl z čehokoliv obviněn, v březnu 2015 provedla tzv. domovní prohlídku v mém domě, kde se zaměřila výlučně na můj kurdský archiv, moje počítače sebrali a odnesli, měl jsem na nich již téměř dokončené schéma islámského trojského koně v Česku.
A od té chvíle police středočeského kraje ví o těch dle všeho zločineckých aktivitách tohoto koně a je jisté, že učinila a učiní vše možné a nemožné k mému umlčení tak, jako to učinila v 90 tých letech, ale s tím rozdílem, že dnes onen šéf úřadu vyšetřování není npor. Václav Kučera, ale již plk. JUDr. Václav Kučera je šéfem celé policie středočeského kraje, který má ve strukturách policie moc jako Napoleon!
V tom islamisty žádaném tažení nestoudně zneužívají moji psychicky labilní bývalou ženu proti mně a moji šestiletou dceru jako rukojmí!
A toto vše se odehrává ve státě, který aspoň navenek bojuje proti ISIS!
Který činí vše, aby islámský trojský kůň byl dobře krmen a nebyl rušen a odhalen nějakým Kurdem, který stále se cítí ke své hostitelské zemi jako ke svému druhému domovu odpovědnost.
Pokračování…
