Nic jiného. A to platí jak v malém, tak ve velkém. Ve velkém jsme si to prožili loni, kdy, „z humanitárních důvodů“ bylo nejen v roce 1999 bombardováno Srbsko (to už ale bylo dávno, ještě na života propagátora těchto věcí).A hlavně pak v loňském roce, kdy jsme si jako hloupý domácí psíček lehli na záda a bezbranní jsme očekávali nápor miliónu běženců, kteří, nebo spíš jejich převaděči, začichali jedinečnou příležitost a po stotisícových jednotkách pronikali přes hranice EU.
Celá ta záležitost se podobala nechtěnému kabaretu, kdy je potřeba pomoci a její poskytování tím nejhrubším způsobem karikováno. Protože, co si jako laik myslím pomoci bližním? Dle mého, „komunismem“ zkresleného mínění, mají pomoc dostat nejprve lidé zmrzačení válkou.
Lidé, kteří jsou válkou oslabení a nemocni, sirotci. matky vdovy s osiřelými dětmi a samozřejmě také stařří lidé. A co nám to vloni táhlo Balkánem až do Německa? Možná nějaké matky s dětmi, ale hlavně mladí a zdatní muži.
Tací muži, kteří vlastně zabrali místo v Německu těm starým, válkou oslabeným, nemocným, sirotkům atd, protože ti by se na takovou dlouhou cestu nikdy nevypravili a pokud by to udělali, tak by patrně vůbec nedošli k cíli.
Takže, celé to humanitární gesto vyznělo stejně směšně a také naprázdno, jako kdyby někdo v pivnici hlučící jako úl vykřikl: Kdokoli z vás, kdo má potíž vypít za hodinu tři piva, za mnou. Takovým lidem Německo poskytuje pivní azyl. A už by se hrnuly davy.
A nejsměšnější na celé té věci je, a tím se asi současné Německo opravdu od toho nacistického Německa liší, je, že zatímco když Maďarsko loni na podzim začalo, celkem opožděně? stavět ploty a kameramanka, která zabránila běženci v útěku před policií. Tedy udělala správnou věc.
Tak, jak ty ploty, tak ta kameramanka byly vysmíváni a proklínáni po celé pravdoláskové Evropě. tak letos probíhá ta stavba různých plotů bez komentářů a připomínek hlavně z Německa. Ale, kdyby ty ploty stály už loni, tak celá situace vypadala jinak.
A co v malém? Tam je to ještě horší. Tam nás naše bezbřehá humanita vzala do kleští a my jsme rukojmími mladých, resp. dětských vrahů. Vím, že jich není mnoho, ale o to spíše bychom se měli starat o to, aby takto deviantní jedinec byl izolován od společnosti.
Kdysi to byl dětský vrah z Kmětiněvsi, který do dospělého života odešel s naprosto čistým trestním rejstříkem a papírová MF DNES psal o dalším čtrnáctiletém vrahovi, který musí být být ve dne v noci ve Výchovném ústavu v Boleticích střežen, aby neublížil spolubydlícím.
Mladí vrazi, kterým bylo v době spáchání té vraždy na dítěti necelých 11 let, byli odsouzeni za vraždu v roce 1993 a propuštěni na podmínku v roce 2001.
A to mělo tu zcela nepochybnou výhodu, že to byli propuštění vrazi, o kterých byl jasný záznam toho, co spáchali, zatímco naši dětští vrazi jdou do života s rejstříkem čistým, jak „dětská prdelka“.
