20. 9. 2016 zdroj
Analytik mezinárodní politiky Sergej Filatov o důsledcích, ke kterým může vést zápas amerických elit v podmínkách rostoucí ekonomické a sociální krize. Bombardování pozic syrské armády poblíž města Dar-el-Zor vzdušnými silami USA je přímým důsledkem urputného zápasu, který právě nyní probíhá ve Washingtonu. Tam se do sebe pustily o svou vlastní budoucnost dvě nejsilnější skupiny amerického establishmentu. Jednu z nich lze nazvat “patrioty-izolacionisty” a druhou “trockisty-globalisty”.
Zájmem první z těchto skupin je záchrana Ameriky před finančním a ekonomickým kolapsem v důsledku soustředění sil a prostředků při řešení domácích problémů USA.
Zájmem druhé je učinit totéž, ale prostřednictvím chaotizace zbytku světa, což způsobuje, že vlny kapitálů putují na Wall Street ze zón nestability a válek. Dnes tento zápas o budoucí scénář americké politiky názorně předvádějí dva kandidáti na post prezidenta USA. První tendenci Donald Trump, druhou Hillary Clintonová.
Sobotní letecký úder USA na pozice syrské vládní armády u Dar El Zorom je aktem nevyprovokované agrese, je to přímé porušení dohod, uzavřených před několika dny po vyčerpávajícím rusko-americkém vyjednávání o syrském urovnání. To, jak těžké bylo dosažení dohody – ze strany Američanů; to, že John Kerry, ministr zahraničí USA, trval na utajení dohody; to, že ministr zahraničí RF Sergej Lavrov upozornil: “Tyto dokumenty nemůžeme zveřejnit. Obsahují důležité citlivé informace. Nechceme, aby padly do rukou těch, kteří se určitě pokusí zmařit provádění opatření, předpokládaných v rámci poskytování humanitární pomoci i v dalších částech našich dohod,” to všechno hovoří o současných rozbrojích v americkém vedení.
Zdá se, že Obama pustil z rukou řízení svých vojsk, když ta, hned po podpisu ministra zahraničí, bombovým útokem prakticky škrtají závazky své vlády.
Stojí za to připomenout slova Vladimíra Putina, která vyslovil v sobotu v Biškeku na tiskové konferenci po summitu SNS, o ujednání s Američany v Ženevě: “Chtěl bych, abychom k sobě byli čestní, teprve pak se můžeme posunout směrem k dosažení společných cílů. A moc nerozumím tomu, proč máme nějaké dohody utajovat. Ale, samozřejmě, nebudeme zveřejňovat podrobnosti, dokud s tím nebudou souhlasit naši američtí partneři, a to právě kvůli daným dohodám, kterých je obvykle dosaženo na diplomatické úrovni při práci na otázkách, jako je například syrské urovnání”.
Zdá se, že ruská strana má buď pochybnosti o připravenosti USA dostát svým závazkům, nebo dokonce informace o tom, že tyto závazky mohou zůstat pouze na papíře.
To, že část amerického establishmentu prostě potřebuje jít na eskalaci, je ještě zřejmější v souvislosti s výbuchy v New Yorku. Desítky zraněných je “jemná” narážka na možnost vážnějších následků pro “rozkolísání” situace v USA. A už pak nevypadá tak “konspirologicky” možnost zrušení nebo přeložení prezidentských voleb v podmínkých “teroristického ohrožení”. Tím spíš, že je velmi pravděpodobné “převzetí řízení.” Obama stále více hraje golf…
Hra v USA běží ve velkém rozsahu – “nikdo nechtěl umírat”, ale vždyť ve skutečnosti čeká poraženého právě tento osud.
Krize americké ekonomiky, nadměrný dluh 19,5 bilionu $, nebývalý rozkol v řadách hlavních stran – i u republikánů, i u demokratů, to všechno, jak se nyní říká, jsou “markery” kritického stavu společnosti a ekonomiky.
Cesta za křižovatkou, vyznačená 8.11.2016, dnem voleb nového prezident USA, nepovede zemi po nějaké “ve všech ohledech příjemné” cestičce. Rozcestí je jasné pro všechny: buď Trump se svým zaměřením na řešení problémů Ameriky uvnitř, a asi po 8-10-roční přestávce návrat USA na světový olymp, nebo Hillary Clintonová se svou vizí americké budoucnosti prostřednictvím hledí US Army. Třetí možnost, zdá se, Americe není dána. “Buldoci vylezli z pod koberce a spojili se ve smrtelném sevření.”
Ano, dnes se sešly dvě síly, dvě vize budoucnosti Ameriky. A útok na syrskou armádu je křeč vadnoucího hegemona, který stále ještě doufá v zázrak, ve vlastní resuscitaci prostřednictvín vyvolávání chaosu.
Uvidíme, jakou odvetnou reakci Moskvy vyvolá tato konkrétní epizoda – jsme přece jen v tomto případě solidární s Obamou a Kerrym, prostě potřebujeme urovnání v Sýrii, aby bylo skoncováno s chaotizací v blízkosti vlastních hranic. Ale zostřující se šarvátky v USA – viz výbuchy v New Yorku! – je možné hodnotit jako velmi znepokojující trend.
Vidíte, ve Washingtonu probíhá vnitřní boj, ale dunění dalšího amerického bombardování bylo slyšet úplně jinde, když se jako echo rozlehlo nad Sýrií.
