Německý dům v Brně

27. 8. 2016  České národní listy

Církev katolická zneužívala po staletí jméno Ježíše Krista, aby mohla přikrývat svoje zločiny a zlořády. Spojené státy americké zneužívají slova demokracie a v jejím jménu rozvracejí a ohrožují životy obyvatelstva celé planety. Za tyto zločiny proti lidstvu by se asi jejich symbol – socha Svobody, propadla studem do země, kdyby mohla. Nelze však beztrestně narušovat rovnováhu světa, jednoho dne se proti tomu lidstvo vzbouří a splní se proroctví Paula Craiga Robertse: „Až se západ pod svým vlastním zlem zhroutí, do světa se navrátí mír“.

Zatím tento mír světa je v nedohlednu a dlouho připravovaný zaoceánskými Mesiáši a jimi dobře řízený chaos zachvátil i Evropu. I tuto zemi bylo třeba otřást v základech, aby si uvědomila, komu má sloužit. Za pomoci jistých poslušných politiků se věc podařila a náš kontinent se slavnou minulostí a vyspělou kulturou je oslabován přílivem nezvaných hostů a teroristickými útoky. Jen to vzdorující Rusko, tak vyzývavě oplývající nerostným bohatstvím a ještě nevyčerpanými zdroji surovin, se nepodařilo dostat na kolena. A nepodaří se to ani za pomocí chystané obruče útočných, „obranných“ základen. Stačí nahlédnout do minulosti.

Neklidná celosvětová situace ovlivnila i chod našeho státu. Vláda, pohlcena problémy nadnárodního významu (uprchlíci, teroristé) a v rozpacích, kdy, jak a komu by se měla zavděčit (NATO, EU, USA), si nevšímá, že podle přísloví „Pod svícnem bývá tma“ církev katolická pilně pracuje na rozkrádání našeho národního majetku a ochotně podává ruku těm, kteří se k novému okrádání našeho státu chystají. 

 

Není to nikdo jiný, než naši „milý krajané“ ze Sudetenlandsmannschaftu (SL) – tak je nazývá náš ministr kultury D. Herman. Bylo by na výsost naivní uvěřit, že SL přes falešné deklarace jejích Vůdce B.Posselta, se míní vzdát svých nároků vůči ČR. Je snad někde úředně a soudně potvrzeno, že SL mění své stanovy, své „Desatero“ 20-ti bodů, svůj program, vyhlášen v Eichstättské deklaraci? Tuto deklaraci podepsalo 17 vysoce postavených činitelů v NSDAP. Stačí uvést jen pár jmen: F. Brehm ( SS Sturmbannfuhrer, nositel zlatého odznaku NSDAP), H. Schutz (člen SdP), W.Zawadil (funkcionář NSDAP a spolupracovník nacistické tajné služby), W. Jaksch (posledná byl sociální demokrat(!)- pozn.NR). 

 

Útoky na dekrety, podepsané prezidentem Benešem, neskončily a vstřícnost vůči SL, ke které se snižují četní naši politici a „vlastenci“, je na nejvyšší míru nemístná. Bohužel, v tomto podlézání k SL se obzvláště vyznamenalo vedení města Brna. Jejich omluvy odsunutým Němcům za „přičiněné bezpráví a příkoří“, jejich vyhlášení roku Smíření atd. atd., jsou mírně řečeno nechutné. Občané německé národnosti, kteří dokázali, že nepodporovali nacismus a zůstali věrní České republice, odsunutí nebyli. Logicky pohlédnuto si lze domyslet, jací byli ti, kteří tyto podmínky splnit nemohli. A těm se máme omlouvat? Nikdy! 

 

Primátor Vokřál a jeho náměstek Hollan to však vidí jinak. Za své zásluhy na poli spolupráce s SL pán primátor obdržel dokonce cenu W. Jaksche. Touto cenou bych se na jeho místě nechlubila. W. Jaksch byl za naší první republiky předsedou Německé sociální demokratické strany a poslancem v českém parlamentě. Po Mnichovu sice emigroval do Velké Británie, tam ale zklamal a vlastně zradil. V Londýně vydal „Memorandum o uspořádání střední Evropy“, kde se nepokrytě připojuje k velkoněmeckému myšlení. Po válce se stal předsedou SL. To náš pán primátor neví?

Od našich pánů konšelů lze očekávat všelicos a tak se obáváme, že nám chystají další nemilé překvapení. V Brně se stále něco děje – tu se staví, tu bourá, tu opravuje, takže informace, že se chystá nová úprava Moravského náměstí, by neměla budit podezření. Tento malý ostrůvek zeleně, oživující šeď města, je hezky upravený, i když na něm chybí socha od významného malíře Axmana, která byla po sametové revoluci odstraněna jako nevyhovující nové době. Je udivující, proč magistrát chce vydat peníze na nenutnou novou rekonstrukci tohoto náměstí. Je tu ovšem malý háček. Na tomto místě totiž kdysi stával Německý dům. 

 

 

 

Stavbu tohoto setkávajícího střediska brněnských Němců inicioval spolek německých podnikatelů a intelektuálů – s názvem Deutsches Haus. V 19. století brněnský průmysl téměř zcela ovládli němečtí podnikatelé, kteří – využívající svého postavení a bohatství, pronikli do vedení města. Germanizační tendence těchto německých představitelů města vyvolalo ostrý odpor u českého obyvatelstva a prohloubilo antagonismus mezi brněnskými Čechy a Němci. Úředním jazykem byla pouze němčina, školství bylo rovněž v německých rukou. První českou střední školou se podařilo prosadit až na konci 60. let 19. století, vysokou školu v roce 1899. Pokus o zřízení české knihovny byl zmařen – úřady jí uzavřely jako nežádoucí. Stejný osud postihl i českou divadelní scénu. Četné vzpoury českých dělníků, vykořisťovaných německými podnikateli, byly krutě potlačovány vojskem. Čím větší byl tlak na české obyvatelstvo, tím více sílilo jeho národnostní uvědomění. Český živel se začal prosazovat. V roce 1862 byl založen moravský tělocvičný spolek, známý později jako Sokol. Češi se sdružovali v četných vlasteneckých organizacích. Je málo známo, že v roce 1887 se v Brně konal dokonce sjezd českého a slovenského dělnictva.

Soužití českého a německého obyvatelstva v Brně nikdy nebylo ideální, jak se nás o tom snaží přesvědčit naši zastupitelé. Český živel však vždy převládal. I v roce 1921, kdy ještě dozníval vliv Rakousko-Uherska, k české národnosti se v Brně hlásilo 72% a k německé pouze 20,3%.

Vraťme se však k Německému domu. Jeho stavba byla dokončena v roce 1891 podle projektu berlínských architektů Endeho a Böckmanna. Postaven byl z režných neomítnutých cihel ve stylu německé neogotiko-renesance, typické pro baltská hanzovní města a zcela cizí stavebním stylům, užívaných v českých zemích. Do prostředí Brna nejenže nezapadal – on ho rušil a hyzdil. Před ním stál pomník císaře Josefa ll.;za první republiky byl odstraněn. Dům sloužil činnosti německých spolků, které se po nástupu Hitlera k moci se radikalizovaly a přikláněly k nacismu. Po obsazení Brna německými vojsky v roce 1939 dům přešel pod správu NDSAP. Na konci války budova byla zasažena pumou a těžce poškozena. Její ruiny byly odstraněny v roce 1945. Takto zmizela i připomínka na neblahé působení němectví v Brně. 

 

Jakýkoliv pokus o znovuobnovení památky na Německý dům by bylo urážkou českého obyvatelstva Brna a nepochybně by vyvolalo odpor i protesty. Toto by si měli naši radní uvědomit. Dostatečným chybným krokem bylo postavení památníku na odsun Němců v areálu starobrněnského kláštera. Čechům, kteří při záboru pohraničí v roce 1938 byli vyhnáni ze svých domovů, Brno památník nepostavilo.