Jiří Baťa
20. 7. 2016
Rozhovor Libuše Frantové z Parlamentních listů zaujme hned z několika důvodů. Jednak, že je veden s Tomášem Czerninem, potomkem slavného šlechtického rodu, což samo o sobě vyvolá u čtenáře nemalý zájem zvláště, když se dočte o jeho zajímavém životním příběhu od dětství do dnešních dnů. Jeho dětství a dospívání je místy dobrodružné, jindy téměř romantické, ale také možno říci odpovědně vytrvalé a k jeho původu pozoruhodné. Ale dost již chvály, vše se lze dočíst in natura v PL.cz zde.
Osobně jsem zpočátku posuzoval životní dráhu Tomáše Czernina jako za celkem mimořádně zajímavou, naplněnou různými osobními, rodinnými a společenskými událostmi, abych v závěru rozhovoru své pozitivum k osobě T. Czernina velmi rychle přehodnotil. A to především proto, jaký postoj zaujal k otázce , jak vidí přímou volbu prezidenta. Nicméně, ani tento postoj, resp. názor ničím nepřekvapuje když si uvědomíme, že pan Czernin dostal do života „knížecí“ rady od samotného Karla Schwarzenberga, které časem vygenerovaly v názor, cituji: „… jsem se domníval, že naše demokracie není správná, že by měla být spíš podobná té švýcarské, tedy řízená zdola. Tento názor jsem v poslední době dost zkorigoval a považuji za fatální chybu i jen přímou volbu prezidenta republiky.“
Budiž, každý má právo na vlastní názor na to či na ono, ovšem jeho názor a konstatování, že cituji: „ …lidé nejsou zvyklí sami rozhodovat, podléhají různým populistickým hlasům a tlakům jsou manipulováni“, je už hodně provokativní. Nic nenapraví následujícími slovy „ Nechci lidi podceňovat, ale opravdu jsou tady masírováni různými demagogiemi, že tedy přímé rozhodování už nepovažuji za rozumné.“ Pěkně řečeno, pan Czernin sice lidi nepodceňuje, ale jinak je má za blbce, protože „nejsou zvyklí sami rozhodovat, podléhají různým populistickým hlasům a tlakům a jsou manipulováni“!
Aby těch důvodů nesouhlasu s panem Czerninem nebylo málo, za pozornost stojí také odpověď na otázku, jak hodnotí výkon funkce prezidenta Miloše Zemana.
V této věci musím ocitovat plné znění jeho odpovědi, protože tím se odkopal tak, že to ani více nejde. Zde je jeho celá odpověď: „ Mně na tom, jak vykonává funkci prezidenta, vadí skoro všechno. Vadí mi už to, že se dostal do úřadu pomocí lží, potom sliboval, že bude lidi sjednocovat, přitom jen přilévá olej do ohně, mstí se každému, kdo se na něj kdy křivě podíval. Přijde mi až komické, že se jako bývalý předseda ČSSD mstí sociálním demokratům.Zkrátka pro mne je to skutečně negativní postava. Rád bych na něm našel něco pozitivního, ale mám pocit, že nám dělá jen ostudu. Slyším hlasy z ciziny, že jsme tady měli prezidenta Václava Havla, kterého si všude vážili a kterého nám záviděli, a teď máme prezidenta, kvůli kterému se stáváme cílem posměšků. Myslím, že jsme hrdý národ a že bychom si zasloužili, abychom měli na Pražském hradě někoho důstojnějšího“. Třeba Karla Schwarzenberga, chce se dodat. Na jeho odpovědi je zřejmý vliv Karla Schwarzenberga, na kterého se často odvolává, který mu prý vléval do žil naději na lepší časy. Jaké časy měl na mysli, netřeba mnoho přemýšlet, ani se domnívat. Ani s názory a postoji pražské kavárny, pravdoláskařů a havloidů není podobnost vůbec náhodná.
Jak již v úvodu článku řečeno, pan Tomáš Czernin popisoval svou životní dráhu, která se odehrávala za dobu „hluboké totality“ natolik přirozeně a lidsky, že by mu člověk snad i projevil sympatie a pochopení, že jeho život byl skoro jako „jednoho z nás“. Tím se rozumí těch, v době vlády komunistů neměli možnost „svobodného cestování do zahraničí“ a přesto to bez újmy přežili, neměli „svobodu slova“, kterou by zneužívali k tomu, aby sprostě, vulgárně ( trestuhodně) nadávali a uráželi hlavu státu, měli bezpečnost (VB), která se starala o bezpečí a pořádek, v době, kdy lidé měli práci, od státu dostávali byty, bylo bezplatné školství, zdravotnictví, podnikové rekreace atd., atd. V podstatě toto všechno pan Czernin osobně prožil, ale rád na to rychle a účelně zapomene, když se nabízí naplnění nadějí, kterými jej oživoval soukmenovec kníže Schwarzenberg. Zvláště, když po „životních“ peripetiích a zkušenost dospěl k názoru a rozhodnutí se politicky angažovat a jak jinak, než právě v TOP 09. Odměnou mu je kandidatura za TOP 09 na „senátora“, což je další krůček k naplnění nadějí, vkládané mu do paměti spoluzakladatelem TOP 09 Kchárl von Šláfebergem.
Nic proti osobě pana Czernina. I o něm však platí známé „svůj k svému“ i když jeho život byl diametrálně odlišný od života jeho zřejmě životního vzoru či příkladu Karla Schwarzenberga. Ovšem jeho současné postoje a názory jsou nikoli jenom produktem prožitého, ale vlivu lidí, ke kterým jej váže jeho aristokratický původ a krev.
