Recep tak objevil recept, jak zabít ne dvě mouchy jednou ranou, ale hned celý houf těch nejneodbytnějších. (V Česku máme podobný, byť jen mikroskopický ve srovnání s tím Erdoğanovým, příklad “stranického puče”, kdy byl někdo infiltrován do party socialistů při návštěvě prezidenta Zemana v Lánech. Ovšem i jeho následky přesto cítí podnes na své kůži každý spořádaný český občan, byť bez obětí na životech; naštěstí máme u nás daleko do “tureckého Erdoğanova hospodářství…”)
Tím pučem v Istanbulu a Ankaře získal jeho latentní strůjce Erdoğan absolutní moc a poslušnost Turků, co ze strachu z chystaného znovuzavedení trestu smrti budou donuceni pokorně poslouchat svého diktátora. Navíc si zajistil likvidací šesti tisíc neposlušných vojáků, osmi tisíc policistů a desítek generálů svoji zvrhlou vládu tvrdé ruky nad armádou… To za tři stovky během „puče“ zabitých stálo za to; ovšem je zde malý šrám na legalizaci puče – mnoho lynčovaných vojáků se v šoku hájilo, že dostali rozkaz jít na cvičení a neměli ponětí o jakémkoli státním převratu.
Kdo si nyní za této situace se strachu o svůj život dovolí jen něco namítnout proti Erdoğanovi, zvláště když se nyní stane Turecko víc než kdykoli předtím zapleveleno tajnými bezohlednými a královsky, tedy spíš sultánsky, placenými zrádnými službami. A co raději udělá? Vezme nohy na ramena a kam? Do Německa…
Něco nám o fašisticky zaměřeném despotovi napoví jeho původ. Erdoğan se narodil ve čtvrti Kasımpaşa v předměstí Istanbulu v rodině, která se sem přestěhovala z provincie z lotyšské Rize. V roce 2003 Erdoğan údajně řekl, “Jsem Gruzín, moje rodina je gruzínská a do Rize emigrovala z Batumi…” Nicméně v roce 2014 v interview pro televizi NTV řekl, “Neměli byste věřit těm věcem, které o mně říkají. Řekli, že jsem Gruzín… dokonce mnohem hnusnější věci, nazvali mě Arménem, ale já jsem Turek.” Tím se marně bránil proti turecké genocidě, kterou se Turci jako Osmánská říše dopustili vražední genocidy skoro dvou milionů arménských občanů… Lhář a vyděrač až na půdu…
Ovšem, to byla pro Erdoğana morová rána, když svět včetně EU uznal, že šlo navzdory jeho proklamacím o skutečnou genocidu Arménů. Dnes se za to může EU náležitě pomstít, když ji zatíží nejen miliony běženců z Afriky a Blízkého východu, ale nyní z Turky; budou utíkat všichni ti, jimž hrozí po nynějším zinscenovaném puči nebezpečí či dokonce smrt. Německo tak bude ve dvojím ohni, bylo to přece právě německé lenost, která vytvořila termín gastarbeitr, když Němci podepsali v 60. letech smlouvu s Tureckem o “náboru” tureckých imigrantů.
Turci, většinou muslimové, přicházeli do Německa od roku 1961 jako „hostující pracovníci” – gastarbeiteři. Dnes východoněmecká svazačka Mutter Merkel velí Německu dál a společně celé Evropská unii, jež nyní poskytne Ankaře tři miliardy eur (asi 81 miliard korun) na zlepšení situace tamních syrských uprchlíků, otevřeny budou další kapitoly přístupových rozhovorů a zjednodušen bude vízový režim…Zhýčkaní Němci si v 60. letech povolali gastarbeitery z Turecka, dnes chtějí nové otroky?
Turci zkrátka jako užiteční idioti splnili v Německu svůj úděl otroků, resp. levné pracovní síly v Němci neoblíbených profesích nádeníků např. jako popeláři, pomocní dělníci při kopání kanálů a sklizních úrody na polích. Druhá Imigrace Turků pokračovala z důvodu přijetí zákona o sjednocení rodin. V roce 1983 byl přijat zákon o pomoci navrátilcům do rodné země. Většina Turků však zůstala a nadále pracovala v Německu. Společně začali podnikat (např. zakládání menších živností). Třetí generací jsou dnešní děti, které za přistěhovalce pokládat nemůžeme. A ke svým skoro dvěma milionům “vlastních” africko-blízkovýchodních běženců může dnes Markelová očekávat i novou vlnu tureckých uprchlíků z Turecka, kteří však nebudou utíkat za prací, ale z oprávněného strachu o svůj život z despoty Erdoğana…
Snímek Břetislav Olšer
Procestoval jsem Turecko křížem krážem, poprvé jsem byl v Istanbulu v roce 1983, pak jsem postupně navštívil jako vášnivý čtenář knížky Vojtěcha Zamarovského “Objevení Tróje” tento úchvatný kout z pradávné historie kdysi kultivované země. S jeho dcerou jsem se seznámil na Kypru, kde vyučovala řečtinu. Pak to byl Izmir, Efez, Antolye, Kappadokie, Pamukkale, Ankara a další místa slavné Atatürkovy země, co voněla po kebabu, k tomu rakije, ouzo či pivo Efez, brrr, lepší bylo si nechat vymačkat šťávu z granátového jablka…. Už loni se však i na mém pobytu projevilo brutální rozdělení Turecka na jihozápad Atatürka a zbytek země směrem na východ, z něhož měli největší strach rodiče synů, kteří museli narukovat do armády na syrskou hranici…
Víc mně o Turecku a především o Kurdech, v jejichž vyvražďování vyniká právě prezident Erdoğan, řekl v rozhovoru pro internetové noviny Rukojmí.cz MUDr. Yekta Uzunoglu (kurdským jménem Yekta Geylanî), narozen 10. května 1953 v treckém Silvanu, kurdský lékař a podnikatel s arménskými kořeny, mezi jehož předky byli i turečtí Arméni, oběti zmiňované Arménské genocidy z konce 1. sv. války…
Zeptal jsem se mj. na fakt, který bude pro Erdoğana další jeho “zabitou mouchou” po zfingovaném puči; na autonomní Kurdistán, ležící na území bohaté na ropu a zemní plyn, který by rád exportoval ve výši až tři miliony barelů ropy denně.
Současní Kurdové obývají území na hranicích čtyř států. Největší území leží v Turecku, dále v Íránu, Iráku a Sýrii. O Kurdech se mluví jako o největším národu, který nemá svůj vlastní samostatný stát. A ani ho v moderní historii nikdy neměl. Na světě jich žije až 40 milionů; zhruba 14 milionů v Turecku, významnou menšinu tvoří i v Íránu, Iráku a Sýrii. Kurdský osud je celosvětově znám zejména právě v souvislosti s Tureckem. Od roku 1984 si prosazování kurdských národních zájmů vyžádalo už 45 tisíc mrtvých. Copak to NATO nevidí?
“A copak to někoho v NATO zajímá? Copak někoho v NATO někdy zajímalo, jak museli kurdští vesničané pod hlavněmi evropských pušek v rukou tureckých vojáků NATO jíst vlastní výkaly? Copak někoho zajímalo, jak byli křesťané vyháněni z jejich tisíce let obydlených vesnic a měst v tureckém Kurdistánu? Nebo snad někoho zajímalo, jak byl Kurdistán „čištěn“ a vylidňován od kurdských jezídů…?”
S partičkou EU a NATO zřejmě opravdu nic nehne, ani když kryjí turecké nálety na kurdské vesnice, po nevydařeném státním převratu je samostatný Kurdistán zase jen nedosažitelným snem. Jistě se dozvíme, že mezi tisíci uvězněnými tureckými vojáky byla i spousta Kurdů, čímž budou jejich nároky totálně spláchnuty z povrchu zemského i z jednacích stolu OSN, EU a NATO; další jednou ranou zabitá¨moucha… Taková je nová demokracie s islámským podtextem novodobého “hrdiny” Turecka jménem Recep Tayyip Erdoğan…
