Radim Valenčík
12.6. 2016
Před několika dny, přesněji 4.6., tj. šesti dny, jsem uveřejnil článek o trápeních s hledáním kandidáta na protikandidáta Zemanovi. Trápení pokračuje. Horáček si vytvořil svoje “korespondenční hlasování” v Lidových novinách, které širší veřejnost pobavilo, Švejnar označil úvahy o jeho kandidatuře za dezinformaci. A trápení bude pokračovat. Do té doby, než hledači nepochopí prostinké:
“Zeman se prezentuje jako ten, kdo otevřeně odmítá být slouhou současné upadající a rozpadající se globální moci (odmítá být poskokem Kiskova typu).”
Zde je původní článek:
Pokračuje zoufalé hledání protikandidáta Zemanovi. Zatím bez výsledku, resp. se stále trapnějšími nejen výsledky, ale i doprovodnými jevy.
Jen stručný popis všech kandidátů na protikandidáty kandidáty, kteří se objevili během posledního roku, a akcí k jejich výběru či podpoře, by vydal na solidní knížku. Bylo by to poutavé čtení, ovšem vždy se stejným výsledkem: Tento nemá šanci.
Fiaskem skončila snaha přeměnit výročí 17. listopadu v den nalezení Zemanova protikandidáta. A podobně dopadá akce příznačně nazvaná “Peloton” organizovaná Kocábem a spol., která si kladla za cíl vybrat toho nejvhodnějšího. Připomeňme si:
Překvapivě jedním z prvních, kdo oznámil možnost kandidatury, byl Zemanův příznivec Zdeněk Škromach.
Pak se jako první antizemanovský smělec se objevil Tomáš Halík.
Po něm Petr Pavel.
Po určitém váhání se osmělil i Jiří Pospíšil.
Do popředí se tlačí Michal Horáček.
V poslední době se znovu připomněl Jan Švejnar.
Na koho neopominutelného jsem zapomněl?
Podrobně o tom, jak se rodí kandidáti na prezidenta ve volbách roku 2018, informuje Wikipedie (jsou zde všichni kandidáti, kteří byli zmíněni, i s datem, kdy do možnosti být prezidentem vstoupili):
https://cs.wikipedia.org/wiki/Volba_prezidenta_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_2018
… a stále se zdá, že žádný z nich není tím “pravým ořechovým”, tím co by mělo nějakou šanci.
A je vůbec někdo takový? Připomeňme si, že nedávno Václav Klaus prohlásil, že když bude kandidovatMiloš Zeman, nemá smysl, aby kandidoval kdokoli jiný: “Prezident Miloš Zeman bude podle názoru jeho předchůdce Václava Klause znovu kandidovat na prezidenta. Považuje proto za bezpředmětné, aby se o funkci ucházel někdo jiný. Klaus to dnes (8. března 2016) řekl v rozhovoru ČTK.”
Zdroj: http://globe24.cz/domov/378-zeman-bude-znovu-kandidovat-protikandidat-je-zbytecny-vyvozuje-klaus
Nezbývá než si položit zásadní otázku:
Proč, když je veřejnost plně informována o Zemanových nedostatcích (a těch je!) i nedostatcích jeho týmu, který si jej chce přivlastnit (a těch nedostatků lidí v jeho okolí je ještě mnohem víc!), přes všechny snahy jej diskreditovat a najít protikandidáta Zemanovy preference rostou a snahy najít protikandidáta končí fiaskem?
Zemanovi odpůrci dělají hned několik chyb:
– Nekladou si tuto otázku tak přesně a důrazně, aby na ni poctivě hledali odpověď.
– Návazně (a což je ještě horší), pokud tuto otázku pociťují intuitivně, odpovídají si na ni prostě tím, že “lidé jsou hloupí” a “v zemi, kde tomu tak je, se nedá žít”. (V rámci skupinové konformity či přesněji stádního zblbnutí se v tom ještě vzájemně utvrzují, čímž se dostávají úplně mimo.)
– A už vůbec nejsou schopni pochopit jednu jedinou prostou věc, co lidé na Zemanovi oceňují, proč ho podporují (když jeho charismatem to určitě není).
Přitom odpověď na otázku toho, proč navzdory všem snahám “antizemanovců” (za fanatické podpory “našich” médií) svítí jeho hvězda stále více, je tak jednoduchá:
Zeman se prezentuje jako ten, kdo otevřeně odmítá být slouhou současné upadající a rozpadající se globální moci (odmítá být poskokem Kiskova typu).
Nic víc a nic míň. Z ničeho jiného Zemanova podpora nepramení. A není vůbec divné, že normální lidé mnohem více než slouhové a přisluhovači současné globální moci cítí jak již existující, tak i potenciální dopady toho, co tato moc napáchala a kam se snaží strhnout svět, viz:
http://radimvalencik.pise.cz/3493-beseda-s-kollerem-o-globalni-moci.html
K tomu (jako příloha): Přehled aktivit zaměřených na hledání Antizemana:
17. prosince 2015 fiaskem skončil happening
“Karta pro příštího prezidenta”
Spolek nezveřejnil výsledné pořadí, ale publikoval na svém webu pouze seznam těchto jmen, z nichž zvýraznil 17 nejčastěji zmiňovaných. Patří mezi ně (v abecedním pořadí) Jiří Dienstbier, Marek Eben, Tomáš Halík, Michal Horáček, Cyril Höschl, Jana Hybášková, Miroslava Němcová, Šimon Pánek, Petr Pavel, Tomáš Sedláček, Karel Schwarzenberg, Jan Sokol, Jan Švejnar, Eliška Wagnerová, Miloš Zeman, zesnulý Václav Havel a recesistické hnutí Nevím.
16. prosince 2015 vyhlásil časopis Respekt výzvu:
“Hledáme Antizemana! Pište nám tipy na prezidentského kandidáta, který by v roce 2018 porazil Miloše Zemana”
Viz: http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/68077/hledame-antizemana-piste-nam-tipy-na-prezidentskeho-kandidata-ktery-by-v-roce-2018-porazil-milose-zemana.html
26. dubna 2016 se pokusil o sjednocující úvahu nad tím, kdo by mohl být prezidentem Martin Fendrych (asi nejlepší intelektuální výkon, ale úplně mimo):
“Kdo proti Zemanovi? Antizeman? Nesmysl. Hledáme někoho pro nás, pro Česko, pro svobodu”
21. května 2016 byla zveřejněna další aktivita – “Peloton” (patrně mrtvá dřív, než se rozdýchala):
“Nová iniciativa Peloton v čele s Kocábem podpoří v prezidentských volbách demokratické kandidáty”
1. června 2016 (na Den dětí, nejnovější iniciativa) uveřejnil Matěj Stropnický plán:
“Jak Zemana opravdu porazit”
Viz: http://denikreferendum.cz/clanek/23089-jak-zemana-opravdu-porazit
Text jeho plánu je těžkopádný, mezi řádky propaguje Táňu Fišerovou (v rámci připomenutí zkušenosti z minulých voleb), jeho jediné doporučení je “všichni do boje proti Zemanovi!” (aneb spojit se musíme i s ďáblem či spojit se musí ďáblové), pokud má Zeman padnout. – No, s tím se moc uspět nedá…
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3513-r2016-130-trapeni-s-antizemanem.html
