5.6.2016 Outsidermedia
BRICS – bolestivá tříska pro Západ
Jurij Kondratěv
30. května 2016
Američané se snaží přetáhnout na svoji stranu Indii, Vietnam a další země a rozvrátit, nebo alespoň oslabit BRICS. Chtějí si tak pomoci v boji proti Rusku a Číně. O této otázce debatují Sergěj Luněv, profesor katedry orientalistiky Státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO) a Alexandr Salickij, vědecký spolupracovník Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů Ruské akademie věd.
S Indií není všechno tak jednoznačné
Američtí zákonodárci nedávno schválili zákon, podle něhož dostala Indie status spojence NATO. Dokonce je přirovnána k Izraeli, což znamená, že ji budou povinni chránit nezávisle na přání prezidenta.
K této záležitosti oba odborníci uvádějí, že Nárendra Módí nikterak nenarušuje status nepřidružení. Indie se nestává vojenským partnerem USA. Mezi Indií a Ruskem probíhá sbližování a také se rozvíjejí vojenské a politické vazby s Čínou. Informace, které se v této věci objevily, je potřeba považovat za předběžné. Indie ještě nic nepodepsala a její zahraniční politika se drží pravidel restrikce na blokovou strategii.
USA a Vietnam se sbližují na protičínské vlně
Obama navštívil Vietnam a sdělil, že Spojené státy zrušily pro Vietnam embargo na dodávky letálních zbraní. Proč již Washingtonu nepřipadají vietnamští komunisté nebezpeční?
Zde hraje svou úlohu psychologické chápání Vietnamu. Američané sice byli ve Vietnamu poraženi, ale dnes je podstatné to, že se Čína stala hlavním konkurentem USA a že Vietnam se posilování Číny bojí. Na tom stojí vietnamsko-americké sbližování. Jak Vietnam, tak Indie rozvíjejí s Ruskem velmi aktivní vojenskou a politickou spolupráci, která je mnohem hlubší než spolupráce s USA.
USA sázejí na podněcování napětí v oblasti Jihočínského moře. Rusko je zastáncem zásady, aby si všechny otázky mezi sebou vyřešily samotné země. Americké zásahy překážejí.
Útok zaměřený proti BRICS
V Brazílii došlo s pochybnou legitimitou k impeachmentu Dilmy Rousseffové. V Jižní Africe se rýsuje majdan proti Jacobu Zumovi. Indii „lákají“ na stejnou neobvyklou cestu. Vietnam se snaží přesvědčit ke strategickému partnerství.
Takové partnerství by bylo jen do určité míry. V asijsko-pacifickém regionu chtějí USA především obklíčit Čínu. Těžko však budou Vietnam a Indie s nimi vážně rozvíjet vojenskou a politickou spolupráci. Indie na tyto plány rozhodně nepřistoupí.
Uskupení BRICS určitě děsí celý Západ. Je to společenství všech největších nezápadních zemí, kterým nevyhovuje monopol Západu v hospodářském a politickém systému. Z tohoto důvodu se v USA činí veškerá opatření k omezení možností BRICS. Dnes je věc nejasná jen u Brazílie.
V BRICS je nejdůležitější strategický trojúhelník Rusko – Indie – Čína. Tři největší země jsou propojeny stejnými úkoly a cíli v globálních otázkách. Jsou si blízké v postoji ke světovému politickému komplexu. Především zde je základna.
BRICS a další kolektivní formáty, které vytvořily některé země ŠOS, jsou do značné míry orientované tak, aby samostatně v rámci kolektivu rozhodovaly záležitosti regionů. V ŠOS je jasné ustanovení o zadržování nadměrně jednopolárního světa. Daří se to. Jde to s pády a vzestupy, ale jde a bude pokračovat.
Vietnam navrhuje Rusku návrat do Cam Ranh
Co musí Rusko udělat?
Pro Rusko jsou Vietnam i Indie důležitými partnery. Ohledně vojenských a politických vazeb Ruska s Indií bylo mnoho pesimistických hodnocení. Nic nebezpečného v tom není. Indie je hlavní odběratel ruských zbraní, přičemž objem nákupu stále roste. Ovšem pokud USA odstraní všechny bariéry na nákup zbraní Indií, může se zde ruský podíl snížit.
Stejně tak s Vietnamem. Nyní navrhl vietnamský velvyslanec Rusku vrátit se do Cam Ranh. Rusko užívá Cam Ranh pro zásobování svých válečných lodí a bombardérů. Loni žádali Američané po Vietnamu, aby tuto základnu uzavřel. Prý tam moc často létají ruské bombardéry. Vietnam jim nevyhověl.
Vojenská, politická a hospodářská spolupráce USA se zeměmi Asijsko-pacifického regionu bude pokračovat, ale to vůbec neznamená, že se z těchto zemí stanou jejich stoprocentní partneři.
Rusko se už stalo protiváhou jednopolárnímu světu a dominanci USA, které se snaží bezostyšně míchat do vnitřních záležitostí jiných zemí a do regionálního poměru sil. Podle A. Salického se jim čelí dostatečně jasně a otevřeně. Takový postoj vyvolává, krom jiného, uznání mnohých veřejných činitelů nejen v zemích BRICS, ale i v Evropě a samotných USA. Je to naprosto patřičný postoj Ruska. V této pevné politice je potřeba pokračovat.
Převzato z Pravda.ru
http://www.pravda.ru/world/30-05-2016/1302212-lunev-0/
***
Polsko: politické represe, vězení, prohlídky
Ljubov Ljulko, Jurij Kondratěv
31. května 2016
V Polsku provedli prohlídky v kanceláři i v domech členů vedení strany Smena kvůli obvinění ze špionáže ve prospěch Ruska. Předseda Mateusz Piskorski byl zatčen. Strana byla založena loni a zasazuje se o vystoupení Polska z NATO a o vybudování nového eurasijského protipólu sil globálního rozsahu. O situaci promluvil Conrad Renkas, odborník Evropského geopolitického výzkumného centra.
Pracovníci Agentury vnitřní bezpečnosti Polska (polská kontrarozvědka) udělali šťáry u některých novinářů a aktivistů Smeny i dalších nezávislých organizací. Sebrali dokumenty, elektronické nosiče a počítače. Je to represe vyvolaná negativním vztahem k Rusku. Slídili také v kancelářích dalších opozičních stran a Výboru nezávislých ukrajinských organizací, které nepodporují kyjevskou vládu. Je to očividná politická represe. Polská vláda zřejmě hodlá podrobit represím všechny její politické protivníky.
Co je to špionáž ve prospěch Ruska?
Především je to naprostá lež. Už před několika měsíci udělala něco podobného polská vláda ruskému novináři v Polsku. A před půl druhým rokem, v době před komunálními volbami, vyhlásili pracovníci bezpečnosti oficiálně, že nezávislí kandidáti jsou ruští špioni. To je také součást politického boje. Všechny nezávislé organizace, internetové portály – všichni, kteří nechtějí NATO, EU a Washington, jsou polskou propagandou označováni za ruské agenty. Je to naprostá lež.
Jakou stranou je strana Smena?
Smena vznikla v únoru roku 2015, ale dosud není registrovaná. Polský soud ji jakožto opoziční odmítl registrovat. To je příznačné. Smena se staví proti všemu, co se v Polsku stalo v posledních 25 až 27 letech. Vystupuje proti kolonizaci Polska Washingtonem a EU a proti politice hospodářské závislosti. Kvůli závislosti Varšavy slouží polská vláda Washingtonu na Východě, především v dialozích s Ukrajinou, Běloruskem a Ruskem.
Proč připadá Smena polské vládě tak nebezpečná?
Ve skutečnosti je pro Polsko a polský národ nebezpečím vláda země. Nechrání polské zájmy, ale zájmy Washingtonu, jestliže následuje záměry Berlína. Obviňování těch, kteří hájí národní zájmy Polska, utvrzují mnohá polská media i politici polského parlamentu. V polském sejmu se již mnohokrát hovořilo o tom, že Polsko nepotřebuje armádu.
Takoví politici, jako jsou Antoni Macierewicz a Andrzej Duda, jsou pro Polsko velkým nebezpečím. Svou politikou pracují pro válku a zničení polského národa.
V Polsku začala výstavba systému PRO, komplexní stanice, která bude vypouštět protirakety.
V Polsku vystupuje mnoho organizací a asociací proti výstavbě uvedené základny, proti vojskům a raketám v naší zemi. Organizovali jsme velké demonstrace a manifestace. Jsme přesvědčeni, že vyšetřování, věznění a další represe jsou odpovědí polské vlády na jednání opozice, na její protest proti NATO a politice Washingtonu.
Jak se Poláci staví proti sovětskému vojáku, který osvobozoval Polsko?
Proč se boří památníky?
To není záležitost polského lidu, tak barbarsky jedná polská vláda. Nedávno jsme se účastnili položení květů k památníku polských partyzánů a sovětských vojáků, kteří padli v bitvě s nacisty a banderovci. Mezi účastníky byli veteráni i mladí.
Polský lid nechce mít nic společného s částí polského politického establishmentu a s jeho propagandou. Pamatujeme si, vděčíme ruskému lidu a dalším národům Sovětského svazu. Sovětští vojáci nám přinesli svobodu a možnost společně bojovat proti fašistům.
Převzato z Pravda.ru
http://www.pravda.ru/world/europe/easteurope/31-05-2016/1301941-renkas-0/
***
RPG hry Merkelové
Proč jsou v EU nespokojeni s vůdcovstvím Berlína
Xenija Melnikova
2.6.2016
Mnohé země dříve vyžadovaly posílit postavení Berlína, nyní reptají proti jeho rozhodnutí. Otázkou je, s čím nejsou členové EU spokojeni, a zda existuje alternativa k německé dominanci.
Noviny Financial Times upozorňují, že v poslední době jsou členové EU k politice Berlína ostražití a že jedním z hlavních problémů je to, že je Německo příliš silné a ostatní země EU příliš slabé. Paříž i Londýn, donedávna Berlínu rovnocenné, své postavení vůči němu vzdaly. Francii trýzní vnitřní problémy a Velká Británie má určitou snahu EU opustit. Berlín se stal politickým hlavním městem Evropy a odsunul do pozadí nejen Paříž a Londýn, ale i Brusel.
Krize, sankce a ukázkový výprask
Možnost Berlína tvrdě prosazovat svá rozhodnutí se partnerům v EU názorně ukázala v době kyperské finanční krize. Tehdy Německo donutilo Kypr zcela změnit svůj hospodářský model, mnozí to nazvali výprask. Merkelová se předvedla jako neústupný vůdce SRN i v době řecké krize. Ona a němečtí bankéři dokázali zlomit odpor premiéra Tsiprase a vnutit mu svou vůli.
Země Jižní Evropy se špatnými hospodářskými poměry pozorovaly, co se děje, a obávaly se, že mohou dopadnout stejně. Berlínský diktát, vyžadující od oslabených Jižanů utáhnout si opasky, vyvolává mezi nimi stále silnější podráždění. Země jako Řecko nebo Maďarsko by dávno rušily omezující opatření, jsou však příliš slabé na to, aby se mohly Berlínu vzepřít. Přitom jsou jednostranným německým vůdcovstvím rozhořčeny i země, které tradičně Berlín podporují. Ministr zahraničních věcí Lucemburska Jean Asselborn nedávno uvedl: „Německo nemůže samo rozhodovat, jaký ekonomický model si zvolí ostatní země EU.“
Mnohé země EU jsou přesvědčeny, že Německo vede unii nikoliv pro kolektivní zájem evropské rodiny, ale výhradně pro zájmy SRN, zejména německého byznysu. Berlín uměle podporuje slabé euro a režim tvrdé ekonomiky v Řecku, ale členství Athén v EU udržuje. Je to výhodné pro exportní německou ekonomiku. Dalším příkladem je postoj Německa k TTIP. Berlín v rámci EU tuto dohodu protlačuje, neboť vyhovuje zájmům německého byznysu, zaměřeného na severoamerické trhy. Francii a Itálii dohoda nevyhovuje.
Migrační odezva
Pro pochopení podstaty situace s běženci je třeba si uvědomit, že se Německo nachází v centru Evropy. Podle existujících pravidel jsou běženci a migranti problémem pro zemi vstupu. Tam se musí vláda zabývat otázkami jejich statusu, atd. Prosazováním politiky otevřených dveří Berlín počítal s tím, že z chaotického Blízkého východu budou utíkat nejen nevzdělaní uchazeči o lepší život, kteří budou v EU dostávat podporu, ale i kvalifikovaní zástupci střední třídy. Chudí migranti budou přijíždět přes Středozemní moře do Řecka a Itálie, ale ti bohatší se budou dopravovat letadly přímo do Německa. Znamená to, že Německo slízne smetanu (i když ne tak docela) a problematická část zůstane na krku ostatním evropským státům.
Berlín mnohokrát vyhlásil, že migranti jsou problém všech a tedy musí část břemene nést i ti, kterým není politika otevřených dveří po chuti. K tomu byl vypracován plán kvót. Toto řešení nebylo přijato jednomyslně, ale většinou hlasů, a členské země EU z východní a střední Evropy se vzbouřily a odmítly kvóty plnit. Některé země EU navíc posílily pohraniční kontroly a tak zpochybnily základní princip evropské integrace – svobodu pohybu. Vina za to se přikládá Berlínu.
Nepřesvědčivý, ale bezalternativní vůdce
Dříve byla SRN v postavení hospodářské lokomotivy EU a nyní na sebe musela vzít i politické vedení. V něm se necítí příliš jistě. Po dvou světových válkách bylo Německo zbaveno politických ambicí celosvětového rozměru. Dlouho se jelo podle vzorce: Paříž – politický vůdce Evropy, Berlín – vůdce hospodářský. Jenže dnes se Francie nedokáže vypořádat ani se svými vlastními problémy, natož s evropskými. Německo přebralo i vedení politické.
Němci nemají vůdcovskou obratnost, nějak se bojí, čehož podstata tkví v jejich neblahých historických zkušenostech. Jakékoliv snahy o hegemonii povedou v EU ke konfliktům, což bude vyvolávat další odpor ostatních zemí a povede to k rozhoupání celého evropského systému. Jeden z názorů odborníků je takový, že se Němci cítí nepohodlně, asi by dominantní být nechtěli. Momentální ambice Berlína vzbuzují v Evropě již pozapomenuté obavy.
Nehledě na všechno, co zde bylo řečeno, nejsou k německé dominanci žádné alternativy. Vedoucí postavení Berlína je způsobeno objektivními příčinami – ekonomickou silou SRN a absencí konkurentů. Dokud se situace nezmění (a předpoklady k tomu zatím nejsou), bude se postavení Německa, jakožto evropského hegemona, pouze upevňovat.
Převzato z Lenta.ru
https://lenta.ru/articles/2016/06/02/german_leadership/
