Jiří Jírovec
30. 6. 2016
“Někdo je hňup vlastní vinou, někdo za to nemůže ….” z básně Jiřího Žáčka Někdo
Referendum je považováno za hlas lidu. Jenže málokdo je ochoten připustit, že v naprosté většině jde o hlasy přihlouplého publika, které o předmětu hlasování prakticky nic neví. Jenže referendum není víc než politický nástroj, umožňující přeformulovat jakýkoli problém do jednoduchého hesla a dvou čtverečků pro křížky “ano” a “ne”. Občan, bezostyšně manipulovaný politiky, je přesvědčen, že cosi rozhoduje k vlastnímu dobru. Symbolika křížku je významná. Třemi se přece “podepisovali” negramoti.
Jistý hňup, jménem Cameron, slíbil Britům referendum o odchodu z EU a pak je i vyhlásil.
Proč? No, strategové mu přebalili myšlenku “co tě nezabije, to tě posílí. Jinak řečeno, když separatisti prohrají, bude od liberálů a další pakáže zase nějakou dobu pokoj, protože se utopí ve vnitropartajním boji o moc. Kdežto on, Cameron, se poveze na vlně slávy, možná až k dalšímu triumfu ve volbách.
Povšimněme si, že Cameron neudělal nic, aby EU hájil. Kalkulace s hrozbou “nedozírných následků” nevyšla a referendum dopadlo “dobře” pro Brexit.
Na tomto místě se nabízí obecná otázka: Jaké právo má několik hňupů, aby kalkulacemi svých stratégů ohrozili budoucnost Evropy, její ekonomiku a možná i mír. Politilogové, kteří jinak šetří slovem válka (když jde o akce USA a NATO), najednou mluví o tom, že i k válce může v rozdělené Evropě dojít.
Britské referendum je právně nezávazné, Tak alespoň píší media. Zmíněný hňup tedy ještě mohl vycouvat prohlášením, že výsledek referenda byl příliš těsný na to, aby ospravedlnil nasměrování Británie do nejistých vod.
Lze ovšem spekulovat o tom, že Cameron je zbytkem mocných vnímán jako rozvraceč EU a tak by mu, po hození zpátečky, pšenka stejně nekvetla.
Cameron se mohl poučit u Kanady, která v hrůze, že referendum o separaci Québecu mohlo odtrhnout provincii na základě několika tisíc hlasů, přijala zákon, který sice další referendum připouští, ale s parametry vylučujícími vítězství separatistů.
Protože je hňup, vypustil Džina z lahve. A začaly se dít věci. Nikdo samozřejmě neví co bude za další dva roky, až se možná Brexit dokončí. NIcméně stačí, aby nám znervózněli spekulanti a tak libra klesla hned druhý den a stejně tak akcie.
Hňupství moci rozkolísalo ekonomiku i společnost.
Česko a zbytek těch malých selo vítr nenávisti proti ekonomickým migrantům. Teď se jim z Británie vrací bouře v podobě nevraživosti vůči migrantům z jejich vlastních zemí.
Následky nakonec ponesou lidé, nikoli politici. Cameron o žebrácké holi nepůjde, nějaká správní rada se pro něj jistě najde.
Vábničky českých hňupů se vzápětí rozezněly plnou silou. Na jménech nezáleží, stejně všichni blekotají to samé a jen střídají žvásty o suverénním národním státu s těmi o přímé demokracií a potřebě referenda. Jen tak prý budeme svobodní a nezávislí a hlavně k nám nepřijdou kozomrdi v rámci kvót. Vystupme z EU nebo tím hrozme, abychom vyjednali nové – jak jinak než znamenité podmínky.
Jsou to lži, protože Česko svoji suverénitu již dávno prošustrovalo. Místo toho, abychom investovali sami, plazíme se před investory, kteří si nepochybně odnesou daleko víc než kolik bychom zaplatili za úroky, kdybychom si peníze půjčili sami.
Možná, že čtenářům unikla dnes již včerejší zpráva, týkající se jakéhosi šejdíře z katolické církve. Prý neoprávněně kšeftuje s církevním majetkem. Jádro té zprávy bylo, že obchody nad 40 miliónů musí schválit Vatikán. Má-li takovou pravomoc, může tedy Vatikán vyrestituované pole a lesy prodat komukoli a s tím další kousek české suverenity.
Vraťme se k případnému českému referendu o vystoupení z EU. Průměrný český občan těžko ví o EU víc než jeho britský protějšek. Připomeňme si zprávu z tisku, že nejčastější otázka kladená Brity po Brexitu byla, podle statistiky Googlu, co vlastně EU vlastně je.
Propagandou ohlupený občan půjde vtělit referendní křížek kdykoli, aniž by se vzrušoval tím, že o daném problému nic neví. To platí napříč celým spektrem od očkování přes jadernou energii a matematiku až po společnou měnu.
Chabou útěchou je, že stejnou míru ignorance lze najít u politiků samých.
