Paní Jílková ve své neopakovatelné show opět prokázala své „(ne)schopnosti“ a své pochybné „kvality“., jak namíchnout diváky. Jen stále jaksi nemohu pochopit, že něco tak neschopného, prostoduchého a neprofesionálního (a zajisté ne špatně placeného) může v ČT ještě někdo, v občany placené ČT, strpět. Teď si nejspíš čtenář pomyslí a možná si bude ťukat na čelo, že nejsem normální, když se všeobecně ví, jaké schémata mají v ČT prioritu.
Už výběr oponentních hostů paní Jílkové zaslouží pozornost, i když ani v jiných jejich pořadech „Máte slovo“ to nebývá o nic lepší. Pro upřesnění stručně zopakuji: František „Čuňas“ Stárek, bývalý disident, nyní nestraník za ODS, Petr Blažek, historik na dějiny totalitních režimů a Martin Horvát, jinak vysokoškolský student na straně oponentů, dr. Josef Skála za KSČM, Zdeněk Štefek za SMK, MUDr. Denisa Víznerová na straně „obhájců“ socialismu. Hodnotit s jakým „přehledem“ vede a diskuzi paní Jílková „zvládá“, je nošením dříví do lesa. Jinými slovy ten, který či která toho v relaci namluví (či spíše nakecá) nejvíce navzdory tomu, že pořad nese název „Máte slovo“, je samotná paní Jílková. Bylo úsměvné a k zlosti současně, když se např. paní Jílková obrátila na dr. Skálu, aby ji odpověděl na otázka, ovšem chudák pan Skála se zmohl sotva na pět slov, aby mu paní Jílková neskočila do řeči, upozornila jej na dané téma a vzápětí přešla k jinému hostu, aby učinila totéž. Kupodivu poměrně více času dávala prostor kritikům totality, resp. „vykecat se“ panu Stárkovi, alias Čuňasovi, který tam teatrálně poskakoval a s úšklebky přednášel své prostoduché úvahy o „socialismu“.
Co je však u tohoto člověka zajímavé je, že je prezentován jako nestraník za ODS. Má paní Jílková představu, jaké nesmyslné tituly panu Stárkovi dává? Něco jiného je být poslancem, nestraníkem v barvách např. ODS, ale být z plezíru jen tak nestraníkem za ODS? Má snad být ODS něco jako samostatná, politicko ideologická kategorie, kterou pan Stárek zastává? Není to jenom rádoby liberálně-konzervativní pravicová strana? Pokud by pan Stárek alias Čuňas byl stoupencem této odeesácké ideologie, pak by bylo nejspíš správné jej představovat jako stoupenec či zastánce ideologie ODS, ale ne že je nestraník za ODS! To je jako paní Jílková řekla, že pan Stárek je myslivec jenom proto, že s myslivci občas posedí a pokecá v hospodě.
Paní Jílková při sebevětší snaze dát relaci nějaký smysl, výsledkem byla, konec konců jako vždy, zcela chaotická debata. Více prostoru dostávali oponenti, zvláště historik pan Blažek, který má historii období totality tzv. v malíčku. Jakkoliv jde jistě o fundovaného historika , jsou jeho (stejně jako jiných „historiků“ totalitních režimů) historické poznatky a fakta zcela jednostranné, jednobarevné, krajně neobjektivní. Jakoby v době totality, resp. v době tzv. budování socialismu, nebylo na režimu nic pozitivního, nic dobrého a užitečného. Argumenty, kterými se oháněl pan historik, jsou tisíce mrtvých, desetitísíce vězněných, desítky zavražděných a popravených, dokreslených řadou událostí, kterými jakoby zdůrazňoval zrůdnost komunistického režimu. K tomu mu zdatně sekundoval pan „Čuňas“, který svými výpady na účet této doby se smíchem dehonestoval všechno pozitivní, co na tomto období bylo.
Ke slovu se samozřejmě dostali i přítomní přísedící hosté, řadoví občané, kteří s různými zkušenostmi, dokreslovali atmosféru té doby. Není od věci připomenout okamžik, kdy jeden z přísedících barvitě popsal příběh z jeho rodiny, kdy jeho dědeček a členové rodiny byli komunisty perzekvováni, nebylo jim prý umožněno studium atd., atd., na což paní Jílková reagovala obrácením pozornosti na dr. Skálu s provokativním vynucováním jeho omluvy za příkoří, které se dostalo zmíněné rodině. Jenže, pan Skála nejenže nebyl ochoten se omluvit se zdůvodněním, že za tyto události se již strana omluvila, ale v podstatě mu paní Jílková ani nedala, jako vždy, možnost se k případu šířeji vyjádřit. Celkový dojem pak byl, jako že pan Skála, coby představitel KSČM se k věci staví negativně či snad s opovržením. Poznámky ze strany historika Blažka či pana Stárka pak jen tento dojem podtrhávaly.
Mezi přísedícími se však nacházeli občané, kteří mají jiné, pozitivní zkušenosti či poznatky z tohoto období, na což v některých okamžicích neměli oponenti žádný argument. Trapné pak bylo, když paní Jílková chodila od jednoho komunistického hosta ke druhému a trvala na odpovědi, kdy že bude uskutečněno budování socialismu nebo ve které zemi již socialismus funguje. Argumenty, které např. použili pan Štefek či paní doktorka Víznerová zvídavou paní Jílkovou dostatečně neuspokojovaly, což u pravicově smýšlejících účastníků vyvolávalo salvy smíchu. Totéž se opakovalo v případě vystoupení pana „studenta“ Horvátha, který současný stav naší společnosti považuje za „socialismus“, přičemž jako důvody uváděl řadu zákonů, předpisů, omezování a regulací, což je prý podle jeho názoru typické pro socialismus. Odměnou mu byl aplaus a smích přísedících, což se jej téměř dotklo. Stejně hloupý až naivní byl dotaz pana Blažka na dr. Skálu, jak je možné, že KSČM dnes nemá žádné politické vězně, když jich v době komunistického režimu měli plné věznice. Odpovědi se však pan Blažek nedočkal, protože roztěkaná paní Jílková de facto nedala panu Skálovi možnost se vyjádřit.
Relace „Máte slovo“ bylo, kromě mluveného slova, také doprovázeno zveřejněnými názory posluchačů na liště, ze kterých bylo patrno, že jejich názory na minulost nejsou ani jednoznačně černobílé, ale ani duhové. Z každé této polarizace se občas na liště prezentovaly názory až extrémní, nicméně celkové hodnocení vyznívá když ne pro naprostou podporu období socialismu, pak s velkou převahou značné pochopení s pozitivními výsledky pro občany. To je v rozporu s historikem na totalitní režimy P. Blažkem (ale i s jinými jeho kolegy z branže), který (kteří) ve svém bádání vyhledávají a posuzují nejen ideologická negativa režimu, ale často s oblibou nadsázky značně irelevantní antiidologie dávají takovému režimu charakter, srovnávající komunistický režim a jeho ideologii s fašismem a pod. Na druhé straně naprosto záměrně ignorují, přehlížejí a zásadně nezmiňují evidentní pozitiva a když ano, pak s přídavkem nějakého faktu, doprovázený s notnou dávkou ironie a drzého posměchu.
Není pochyb a ani se o to nikdo zásadně nepokouší tvrdit, že činnost režimu v období zvláště po r. 1945 bylo v některých případech odsouzeníhodná, což ale není důsledek samotné podstaty komunistického režimu, ale důsledek poválečného politického rozhodnutí vítězných mocností které přesto, že SSSR (spolu se spojenci) dosáhli porážky fašistického Německa, ani na okamžik neopadl zájem západních států (v čele s USA) o ovládnutí jak Evropy, tak Ruska, resp. tehdy ještě SSSR. Takto vyvolaná a trvale podporovaná atmosféra studené války měla za následek činy, které byly nechtěným důsledkem studeno válečnické politiky, čemuž se snažil čelit SSSR ve spolupráci s ostatními státy v sovětském sektoru. Pan Blažek a spol. zřejmě nebudou (ani nechtějí) konstatovat fakta o aktivitách a provokacích západu, špionech a agentech, nasazených pro rozvracení režimu a republiky, kdy za pozitivního budovatelského úsilí občanů v obnově válkou zničené země režim současně čelil nepřátelským akcím a aktivitám západu. Jestliže tedy západ zaséval vítr, nutně musel sklidit ne vítr, ale bouři. Bouři, které měla za následek to, co páni Blažkové s takovým odsouzením připisují komunistům. Ostatně fundovaně o tom píše britský novinář Steward Steven ve své knize „ Splinter Factor“.
Pokud mají pan Blažek a ostatní jeho kolegové-historici kousek cti v těle, měli by, vedle negativních faktorů zmiňovat i ty, které jsou, resp. byly pro občany zásadní, životně důležité a proto také prospěšné a pozitivní. Je snadné všechno negovat a očernit a nevzít přitom do úvahy to, že tady dnes pan Blažek vůbec je a dělá to co dělá, že i to může být svým způsobem důsledkem jím tolik nečestně odsuzovaného komunistického režimu. Možná mu tato slova přijdou směšná, ale kde má jistotu, že by tomu mohlo být jinak? Proč stejně dopadli Maďarsko, Polsko, ale i bývalá NDR? Sama podstata komunismu nemá ten charakter, jak mu jej připisují historici Blažek a spol, ale režim byl takový, jaký jej vytvořily dané okolnosti. Paušálně odsuzovat komunistický režim je stejné, jako odsuzovat např. policii jako násilnickou instituci jenom proto, že pár policajtů někoho zmlátili nebo s ním nezacházeli zrovna tzv. v rukavičkách.
Apropó, cožpak současný režim nemá žádné nedostatky, problémy a negativa, které jsou stejně závažné a odsouzeníhodné, jako ty z období komunistického režimu? To, že (prý) máme demokracii, že (zdaleka ne všichni) můžeme svobodně cestovat, že máme svobodu slova (díky čemuž je také možné beztrestně urážet hlavu státu), proklamovat lidská práva a právní stát (což není pravda ani náhodou) neznamená, že se nepáchají stejné či podobné zločiny, jako za totality. Jenže v rámci demokracie se o tom mlčí, nebo se tyto činy bagatelizují, pokud se zrovna nestornují a nehodí do koše. Přece není možné dopustit, aby naše tolik opěvovaná demokracie měla na triku nějaké nedostatky, problémy a nedej bože podobné činy a skutky, jako za totality. 0 čem by pan Blažek a jeho kolegové tak asi bádali, co by kritizovali, co by odsuzovali, když by to ve svém důsledku bylo de facto „prašť jako uhoď!“ A potom kdo přepisuje historii a dějiny? Jenže, je-li řeč o pořadu Máte slovo, uvědomuje si to také paní Jílková?
Paní Jílková ve své neopakovatelné show opět prokázala své „(ne)schopnosti“ a své pochybné „kvality“., jak namíchnout diváky. Jen stále jaksi nemohu pochopit, že něco tak neschopného, prostoduchého a neprofesionálního (a zajisté ne špatně placeného) může v ČT ještě někdo, v občany placené ČT, strpět. Teď si nejspíš čtenář pomyslí a možná si bude ťukat na čelo, že nejsem normální, když se všeobecně ví, jaké schémata mají v ČT prioritu. Jsem však naprosto normální a tuto skutečnost si uvědomuji, nicméně to konstatuji proto, protože ČT a její vedení je jedna věc, druhá věc je existence RRTV a v ní kooptovaní lidé, odpovědní za kvalitu, tedy i obsah a realizaci vysílání. Vrátím se však k meritu věci, tedy k pořadu Máte slovo, kde podle paní Jílkovou bylo nastoleno téma „Minulost či historie budování socialismu v ČSSR, resp. kdo ztratil pamět a kdo přepisuje dějiny.“.
Už výběr oponentních hostů paní Jílkové zaslouží pozornost, i když ani v jiných jejich pořadech „Máte slovo“ to nebývá o nic lepší. Pro upřesnění stručně zopakuji: František „Čuňas“ Stárek, bývalý disident, nyní nestraník za ODS, Petr Blažek, historik na dějiny totalitních režimů a Martin Horvát, jinak vysokoškolský student na straně oponentů, dr. Josef Skála za KSČM, Zdeněk Štefek za SMK, MUDr. Denisa Víznerová na straně „obhájců“ socialismu. Hodnotit s jakým „přehledem“ vede a diskuzi paní Jílková „zvládá“, je nošením dříví do lesa. Jinými slovy ten, který či která toho v relaci namluví (či spíše nakecá) nejvíce navzdory tomu, že pořad nese název „Máte slovo“, je samotná paní Jílková. Bylo úsměvné a k zlosti současně, když se např. paní Jílková obrátila na dr. Skálu, aby ji odpověděl na otázka, ovšem chudák pan Skála se zmohl sotva na pět slov, aby mu paní Jílková neskočila do řeči, upozornila jej na dané téma a vzápětí přešla k jinému hostu, aby učinila totéž. Kupodivu poměrně více času dávala prostor kritikům totality, resp. „vykecat se“ panu Stárkovi, alias Čuňasovi, který tam teatrálně poskakoval a s úšklebky přednášel své prostoduché úvahy o „socialismu“.
Co je však u tohoto člověka zajímavé je, že je prezentován jako nestraník za ODS. Má paní Jílková představu, jaké nesmyslné tituly panu Stárkovi dává? Něco jiného je být poslancem, nestraníkem v barvách např. ODS, ale být z plezíru jen tak nestraníkem za ODS? Má snad být ODS něco jako samostatná, politicko ideologická kategorie, kterou pan Stárek zastává? Není to jenom rádoby liberálně-konzervativní pravicová strana? Pokud by pan Stárek alias Čuňas byl stoupencem této odeesácké ideologie, pak by bylo nejspíš správné jej představovat jako stoupenec či zastánce ideologie ODS, ale ne že je nestraník za ODS! To je jako paní Jílková řekla, že pan Stárek je myslivec jenom proto, že s myslivci občas posedí a pokecá v hospodě.
Paní Jílková při sebevětší snaze dát relaci nějaký smysl, výsledkem byla, konec konců jako vždy, zcela chaotická debata. Více prostoru dostávali oponenti, zvláště historik pan Blažek, který má historii období totality tzv. v malíčku. Jakkoliv jde jistě o fundovaného historika , jsou jeho (stejně jako jiných „historiků“ totalitních režimů) historické poznatky a fakta zcela jednostranné, jednobarevné, krajně neobjektivní. Jakoby v době totality, resp. v době tzv. budování socialismu, nebylo na režimu nic pozitivního, nic dobrého a užitečného. Argumenty, kterými se oháněl pan historik, jsou tisíce mrtvých, desetitísíce vězněných, desítky zavražděných a popravených, dokreslených řadou událostí, kterými jakoby zdůrazňoval zrůdnost komunistického režimu. K tomu mu zdatně sekundoval pan „Čuňas“, který svými výpady na účet této doby se smíchem dehonestoval všechno pozitivní, co na tomto období bylo.
Ke slovu se samozřejmě dostali i přítomní přísedící hosté, řadoví občané, kteří s různými zkušenostmi, dokreslovali atmosféru té doby. Není od věci připomenout okamžik, kdy jeden z přísedících barvitě popsal příběh z jeho rodiny, kdy jeho dědeček a členové rodiny byli komunisty perzekvováni, nebylo jim prý umožněno studium atd., atd., na což paní Jílková reagovala obrácením pozornosti na dr. Skálu s provokativním vynucováním jeho omluvy za příkoří, které se dostalo zmíněné rodině. Jenže, pan Skála nejenže nebyl ochoten se omluvit se zdůvodněním, že za tyto události se již strana omluvila, ale v podstatě mu paní Jílková ani nedala, jako vždy, možnost se k případu šířeji vyjádřit. Celkový dojem pak byl, jako že pan Skála, coby představitel KSČM se k věci staví negativně či snad s opovržením. Poznámky ze strany historika Blažka či pana Stárka pak jen tento dojem podtrhávaly.
Mezi přísedícími se však nacházeli občané, kteří mají jiné, pozitivní zkušenosti či poznatky z tohoto období, na což v některých okamžicích neměli oponenti žádný argument. Trapné pak bylo, když paní Jílková chodila od jednoho komunistického hosta ke druhému a trvala na odpovědi, kdy že bude uskutečněno budování socialismu nebo ve které zemi již socialismus funguje. Argumenty, které např. použili pan Štefek či paní doktorka Víznerová zvídavou paní Jílkovou dostatečně neuspokojovaly, což u pravicově smýšlejících účastníků vyvolávalo salvy smíchu. Totéž se opakovalo v případě vystoupení pana „studenta“ Horvátha, který současný stav naší společnosti považuje za „socialismus“, přičemž jako důvody uváděl řadu zákonů, předpisů, omezování a regulací, což je prý podle jeho názoru typické pro socialismus. Odměnou mu byl aplaus a smích přísedících, což se jej téměř dotklo. Stejně hloupý až naivní byl dotaz pana Blažka na dr. Skálu, jak je možné, že KSČM dnes nemá žádné politické vězně, když jich v době komunistického režimu měli plné věznice. Odpovědi se však pan Blažek nedočkal, protože roztěkaná paní Jílková de facto nedala panu Skálovi možnost se vyjádřit.
Relace „Máte slovo“ bylo, kromě mluveného slova, také doprovázeno zveřejněnými názory posluchačů na liště, ze kterých bylo patrno, že jejich názory na minulost nejsou ani jednoznačně černobílé, ale ani duhové. Z každé této polarizace se občas na liště prezentovaly názory až extrémní, nicméně celkové hodnocení vyznívá když ne pro naprostou podporu období socialismu, pak s velkou převahou značné pochopení s pozitivními výsledky pro občany. To je v rozporu s historikem na totalitní režimy P. Blažkem (ale i s jinými jeho kolegy z branže), který (kteří) ve svém bádání vyhledávají a posuzují nejen ideologická negativa režimu, ale často s oblibou nadsázky značně irelevantní antiidologie dávají takovému režimu charakter, srovnávající komunistický režim a jeho ideologii s fašismem a pod. Na druhé straně naprosto záměrně ignorují, přehlížejí a zásadně nezmiňují evidentní pozitiva a když ano, pak s přídavkem nějakého faktu, doprovázený s notnou dávkou ironie a drzého posměchu.
Není pochyb a ani se o to nikdo zásadně nepokouší tvrdit, že činnost režimu v období zvláště po r. 1945 bylo v některých případech odsouzeníhodná, což ale není důsledek samotné podstaty komunistického režimu, ale důsledek poválečného politického rozhodnutí vítězných mocností které přesto, že SSSR (spolu se spojenci) dosáhli porážky fašistického Německa, ani na okamžik neopadl zájem západních států (v čele s USA) o ovládnutí jak Evropy, tak Ruska, resp. tehdy ještě SSSR. Takto vyvolaná a trvale podporovaná atmosféra studené války měla za následek činy, které byly nechtěným důsledkem studeno válečnické politiky, čemuž se snažil čelit SSSR ve spolupráci s ostatními státy v sovětském sektoru. Pan Blažek a spol. zřejmě nebudou (ani nechtějí) konstatovat fakta o aktivitách a provokacích západu, špionech a agentech, nasazených pro rozvracení režimu a republiky, kdy za pozitivního budovatelského úsilí občanů v obnově válkou zničené země režim současně čelil nepřátelským akcím a aktivitám západu. Jestliže tedy západ zaséval vítr, nutně musel sklidit ne vítr, ale bouři. Bouři, které měla za následek to, co páni Blažkové s takovým odsouzením připisují komunistům. Ostatně fundovaně o tom píše britský novinář Steward Steven ve své knize „ Splinter Factor“.
Pokud mají pan Blažek a ostatní jeho kolegové-historici kousek cti v těle, měli by, vedle negativních faktorů zmiňovat i ty, které jsou, resp. byly pro občany zásadní, životně důležité a proto také prospěšné a pozitivní. Je snadné všechno negovat a očernit a nevzít přitom do úvahy to, že tady dnes pan Blažek vůbec je a dělá to co dělá, že i to může být svým způsobem důsledkem jím tolik nečestně odsuzovaného komunistického režimu. Možná mu tato slova přijdou směšná, ale kde má jistotu, že by tomu mohlo být jinak? Proč stejně dopadli Maďarsko, Polsko, ale i bývalá NDR? Sama podstata komunismu nemá ten charakter, jak mu jej připisují historici Blažek a spol, ale režim byl takový, jaký jej vytvořily dané okolnosti. Paušálně odsuzovat komunistický režim je stejné, jako odsuzovat např. policii jako násilnickou instituci jenom proto, že pár policajtů někoho zmlátili nebo s ním nezacházeli zrovna tzv. v rukavičkách.
Apropó, cožpak současný režim nemá žádné nedostatky, problémy a negativa, které jsou stejně závažné a odsouzeníhodné, jako ty z období komunistického režimu? To, že (prý) máme demokracii, že (zdaleka ne všichni) můžeme svobodně cestovat, že máme svobodu slova (díky čemuž je také možné beztrestně urážet hlavu státu), proklamovat lidská práva a právní stát (což není pravda ani náhodou) neznamená, že se nepáchají stejné či podobné zločiny, jako za totality. Jenže v rámci demokracie se o tom mlčí, nebo se tyto činy bagatelizují, pokud se zrovna nestornují a nehodí do koše. Přece není možné dopustit, aby naše tolik opěvovaná demokracie měla na triku nějaké nedostatky, problémy a nedej bože podobné činy a skutky, jako za totality. 0 čem by pan Blažek a jeho kolegové tak asi bádali, co by kritizovali, co by odsuzovali, když by to ve svém důsledku bylo de facto „prašť jako uhoď!“ A potom kdo přepisuje historii a dějiny? Jenže, je-li řeč o pořadu Máte slovo, uvědomuje si to také paní Jílková?
