Zdeněk Jemelík
11. 6. 2016 JemelikZdenek
Překvapivým rozhodnutím o reorganizaci celostátních útvarů kriminální policie k 1. červenci 2016 policejní prezident Tomáš Tuhý spolu s ministrem vnitra Milanem Chovancem patrně neúmyslně vybídli některé politiky k rozehrání virtuální bojové hry Šlachtagate. Postupovali stejně „tajnosnubně“ a vyvolali stejnou nevoli jako v r.2001 jejich předchůdci při sloučení Finanční policie (FIPO) a Úřadu pro odhalování finanční kriminality a ochrany státu (ÚFKOS), které se pak v r. 2003 spojily se Službou pro odhalování korupce (SPOK) do dnešního Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK), známému jako protikorupční policie. Také tehdy pár policistů odešlo; není zcela jisté, zda jich bylo škoda.
Je před krajskými a senátními volbami, proto se některým politikům zdá dobrá každá příležitost k špinění koaličního partnera, jenž se za pár týdnů stane úhlavním nepřítelem ve volební pranici. Jako kopací míč se hodí i policie, přestože jsou dobré důvody proto, aby ji politici do svých šarvátek nezatahovali: zajišťuje přece bezpečnost všech, ne jen stoupenců jedné politické strany. Příležitosti se chopil Andrej Babiš, který spustil vodopád demagogických řečí o likvidaci jediného dobře fungujícího policejního útvaru a jeho šéfa, jenž se nebojí politiků. Sekunduje mu ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který hrozí resignací. Hlučně se ozývá olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se dožaduje, aby Tomáš Tuhý záměr na reorganizaci s ním znova projednal, a to i za účasti vrchních státních zástupců, kteří ovšem instančně nejsou pro policejního prezidenta přiměřenými partnery. Naproti tomu Bohuslav Sobotka s ministrem vnitra Milanem Chovancem obviňují Andreje Babiše ze snahy o zpolitizování policie a její destabilizaci. Vyjadřují policejnímu prezidentovi podporu, zdůrazňujíce jeho kompetenci a nezávislost. Ministr vnitra si přesto ponechal zadní vrátka: souhlas s reorganizací dosud nepodepsal a čeká na výsledek zadané analýzy. Uklidňující hlas zazněl od předsedy lidovců Pavla Bělobrádka, který brojí proti politizaci odborného problému a připouští možnost pokračování Sobotkovy vlády s podporou opozičních poslanců, i kdyby hnutí ANO odešlo z koalice.
Situaci zdramatizoval sám Robert Šlachta hysterickým rozhodnutím o odchodu ze služebního poměru. Učinil tak, ač ho k tomu nikdo nevybídl, ač byl ujištěn, že ve velitelské struktuře nového útvaru pro něj bude dost místa, a musel by být osloven v nabídkovém řízení na obsazení funkcí jeho ředitele a náměstků. Prostě podlehl sebestředné představě, že reorganizace se dělá kvůli němu. Jistě by mu nikdo nezazlíval, kdyby odešel, až by se později ukázalo, že slíbené uplatnění v nové struktuře nenalezne, ale zatím je jeho krok ukvapený.
O tom, že by se spustila složitá reorganizace na úrovni celostátních policejních útvarů kvůli vypuzení jednoho kontroverzního velitele, si dovoluji pochybovat. Občas se stane, že některý policejní šéf upadne v nemilost, stane se obtížným, ale jeho vypuzení standardními postupy je kvůli nastavení pravidel ve služebním zákonu nemožné. V minulosti byly proti takovým „potížistům“ použity různé úskoky, jež je odstranily z jejich postavení, aniž by se kvůli tomu bouraly jejich útvary. Jistě by se našel i vhodný postup, jak vypudit Roberta Šlachtu bez reorganizace policie, kdyby nešlo o nic více než o jeho osobu. Když se Tomáš Tuhý dokázal zbavit zlínských policejních bossů Bedřicha Koutného a Jaroslava Vaňka, jistě by si poradil i s Robertem Šlachtou.
Do hry se zapojili novináři Babišových novin a různí jiní komentátoři, vesměs plačící nad odchodem Roberta Šlachty a domnělým zastavením vyšetřování kauz, na nichž pracuje ÚOOZ. Mezi nimi zanikl hlas bývalého policejního prezidenta, karlovarského krajského policejního ředitele Oldřicha Tomáška, který ve vystoupení v Událostech, komentářích ČT dne 10.června 2016 rozhodnutí Tomáše Tuhého oddémonizoval a v podstatě vzkázal politikům a státním zástupcům, že reorganizace se týká jen malé části policejního sboru, spadá do pravomoci policejního prezidenta, je potřebná a oni se nemají plést do věcí, které nespadají do jejich kompetence.
Všichni politici a státní zástupci, kteří se do bojové hry zapojili na straně odporu proti reorganizaci, často a rádi mávají mantrou nezávislosti policie. Praxe ukazuje, že tím míní nezávislost v rozsahu poslušnosti jejich názorům. Policejní prezident si tedy může reorganizovat co chce a jak chce, ale nejdříve se musí zeptat na dovolení olomouckého vrchního státního zástupce, který stojí v hierarchii státního aparátu o stupeň níže než on a jeho oprávnění zasahovat do věcí policie je zákonem omezeno na dozor nad zákonností policejních úkonů v trestním řízení v obvodu působnosti jeho úřadu. A hlavně by se měl Tomáš Tuhý zeptat Andreje Babiše, protože policie je přece jen malou součástí státu, který chce šéf ANO řídit jako firmu. Právě Andrej Babiš vydává ze všech politiků nejhlasitější bojový pokřik.
Odpůrci reorganizace vykreslují spojenými silami ÚOOZ jako jedinou spolehlivou policejní složku, z které neunikají informace a nebojí se sáhnout i na politiky. Nedbají různých kritických hlasů z nedávné minulosti, které upozorňují na to, že skutečné výsledky útvaru nejsou přiměřené rozsahu nasazených prostředků a mediálnímu humbuku, který je provází ( viz rozpačité výsledky „kauzy Nagygate“), mlčí o narušování zákonem vymezené pravomoci Generální inspekce bezpečnostních sborů touto jednotkou a jejím stále častějším působením ve věcech, jež spadají do kompetence protikorupční policie. Jsou přitom nespravedliví právě k ní, která bez okázalosti dělá na velkých kauzách finanční a hospodářské kriminality a dostává je před soud. Ostatně ani ÚOKFK se zjevně nebojí politiků a jiných vysoce postavených osobností, což dokazuje kauza bývalého hejtmana Davida Ratha nebo stíhání mocné předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové.
V každém případě chování politiků a státních zástupců, napadajících policejního prezidenta, je neodpovědné, protože útočí na jeho nezávislost a vrhají v očích veřejnosti špatné světlo nejen na něj, ale na celou policii. Zpochybnění policie a podrývání autority policejního prezidenta ohrožuje bezpečnost státu. Nelze se proto divit, že se Tomáš Tuhý dožadoval projednání situace v Bezpečnostní radě státu a předseda vlády mu vyhověl. Samozřejmě, rozhodnutí o sloučení ÚOOZ a ÚOKFK k 1. červenci 2016 přišlo náhle, policisté na ně nebyli připraveni a ani veřejnost netušila, že je na spadnutí, byť se o této možnosti občas mluvilo již několik let. Policejní prezident bude muset Bezpečnostní radě státu vysvětlit, proč záměr nezveřejnil dříve a co vůbec jej k jeho uskutečnění vedlo. Pokud ministr vnitra neupustí od podpory jeho záměru, bude muset obhájit záležitost ve vládě.
Je docela dobře možné, že aféra zanikne tak rychle, jak vznikla. Robert Šlachta může ještě stále pochopit, že se unáhlil a požádat o zpětvzetí žádosti o propuštění ze služebního poměru. Reorganizace proběhne, policisté budou dál konat svou práci a za pár let si už nikdo nevzpomene, že existovaly dva útvary, stejně jako dnes si už skoro nikdo nepamatuje, z čeho vznikl dnešní ÚOKFK. Jen občas se ozve nějaký demagog, který si myslí, že zrušením Finanční policie skončilo vyšetřování finanční kriminality jen proto, že nástupnický útvar nemá v názvu slovo „finanční“ na prvním místě.
Z celé Šlachtagate má nadčasový varovný význam úloha, kterou v ní hraje státní zastupitelství. Stejně jako v jiných případech v minulosti Pavel Zeman vystupuje nikoli jako disciplinovaný vysoký státní úředník, ale jako politik, usilující o prosazení své vůle v oblasti trestní politiky. Současně bez ohledu na ustanovení trestního řádu a zákona o státním zastupitelství o místní a věcné příslušnosti státního zastupitelství pověřuje místně nepříslušného olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana, aby se svým úřadem prověřil, zda policejní prezident a jeho náměstek Zdeněk Laube nezosnovali reorganizaci kvůli odstranění Roberta Šlachty z čela ÚOOZ. Ivo Ištvan se do plnění role, která je na hraně zákonnosti, pouští stejně horlivě jako do „Nagygate“ v r.2013. Jsem zvědav, kolik zlata najde tentokrát.
Pavel Zeman takto projevil stesk po pravomocech generálního prokurátora a staví se do postavení úřadu, nadřazeného jiným složkám moci výkonné. Osobuje si právo je kontrolovat a případně kriminalizovat. Do akce opět nasazuje malé Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, kterému je zřejmě Morava malá a expanduje do Prahy, do těsné blízkosti zhruba trojnásobného Vrchního státního zastupitelství v Praze. Znova mu přisuzuje postavení speciálního celostátního úřadu pro řízení politicky významných policejních operací. Přemýšlím, zda tím projevuje nedůvěru obávané pražské vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové.
Dříve trpěl narušováním chodu úřadu policejními aktivitami nezávislý Energetický regulační úřad, jehož zaměstnanci odpracovali stovky hodin podáváním vysvětlení protikorupční policii a přípravou různých listin, často požadovaných opakovaně. Avšak již v rámci operace Vidkun detektivové ÚOOZ pod dohledem Ivo Ištvana sáhli na policisty a dokonce vypudili ze služby u PČR Milana Pospíška, ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia, jenž odchodem reagoval na prohledání jeho kanceláře. Policejní prezident Tomáš Tuhý a jeho náměstek Zdeněk Laube by se proto měli obávat, že i zásuvky jejich psacích stolů přijdou prohrabat detektivové ÚOOZ. Zamane-li se to Ivo Ištvanovi, před ukončením služebního poměru Roberta Šlachty to mohou docela snadno stihnout.
Aféra Šlachtagate se tak stává hrou o dodržování ústavní dělby moci mezi jednotlivými složkami státu a o udržení policie a státního zastupitelství v mezích, které jim vymezují zákony. Jako laik si myslím, že vláda by měla za nasazení olomouckého vrchního státního zastupitelství proti policejnímu prezidentovi a jeho náměstkovi volat nejvyššího státního zástupce k odpovědnosti, pokud nechce ještě více rozevřít beztak pootevřený průchod k policejně-prokurátorskému státu.
