9. 5. 2016 zdroj
Tři divize, nikoli brigády
V předvečer 9. května ministr obrany potvrdil své rozhodnutí o vytvoření dvou divizí v Západním vojenském okruhu a jedné v Jižním. Nové divize, cituje TASS slova Sergeje Šojgu na selektorové poradě na ministerstvu obrany, jsou formovány jako reakce na narůstání sil NATO u ruských hranic. Budou vytvořeny do konce roku. Již nyní se zařizují místa jejich dislokace.
Vytvoření tří nových motostřeleckých divizí na západním směru oznámil Šojgu již v lednu. Vzniknou ve Smolenské a Voroněžské oblasti a v blízkosti Rostova na Donu. Ve Smolenské oblasti se bude divize pravděpodobně nacházet v okrese Jelni. Toto místo je zvláště památné díky bojům v létě a na podzim roku 1941, kdy byl nepřítel na dlouhou dobu zastaven na cestě do Moskvy.
Vojenští experti považují probíhající procesy za návrat k armádám, plukům a divizím poté, co za ministra Serdjukova byl učiněn pokus přejít téměř výhradně na princip brigádní organizace vojsk v Ozbrojených silách RF.
“Interfax” upřesnil, že v roce 2015 bylo vedení 20. vševojskové armády přesunuto z Nižniho Novgorodu do Voroněže. Její součástí jsou samostatná brigáda téhož zaměření a dvě samostatné motorizované (brigády zaujímají střední pozici mezi plukem a divizí).
Zároveň byla obnovena 1. gardová tanková armáda, která má základnu v Bakovce v Moskevské oblasti. Zahrnula 4. Kantěmirovskou tankovou divizi a 2. Tamanskou motostřeleckou a také 6. tankovou a 27. Sevastopolskou motostřeleckou brigádu. To je považováno za rozvinutí dvou plnokrevných sloučení ve struktuře vojsk ZapVO (Západního vojenského okruhu). A nyní ještě dvě divize v ZapVO a jedna v Jižním vojenském okruhu.
Při stavbě řady objektů, potřebných pro nová sloučení v počtu 10 tisíc lidí v každém, jsou používány modulární konstrukce, z nichž se budovy postaví během tří až čtyř týdnů, a v případě potřeby mohou být rychle přemístěni.
Napětí se Západem roste již asi 10 let, což bylo zaznamenáno v únoru 2007 v Mnichově ve vystoupení V. Putina. Zaznělo v době, kdy Američané začali rozmísťovat na moři systémy protiraketové obrany a chystali se přejít k umísťování protiraketových raket v Evropě pod záminkou íránské raketové hrozby. Tři roky před tímto projevem se NATO rozšířilo a ve zrychleném řízení zapojilo do své struktury Bulharsko, Litvu, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a Estonsko. O rok později ještě Chorvatsko a Albánii. Zvlášť se zostřily vztahy Ruska s NATO v roce 2014 po nezastřeném vměšování se USA a EU na Ukrajině a po připojení Krymu k Ruské federaci.
Kontext oslav 9. května se výrazně změnil, tento rok je to pociťováno jasněji než předtím. V minulém roce zaznělo mnoho prohlášení, jako například učinil v předvečer nový velitel sil NATO v Evropě generál Skaparotti: “před námi je Rusko, které usiluje se znovu polohovat do role světové mocnosti” a je nutno “aktivně pokračovat ve vojenské činnosti při zadržování Ruska.”
Západní směr se zdál být dlouhou dobu po rozpadu SSSR, dokonce asi i většině odborníků, potenciálně nejméně nebezpečným. Znepokojoval a prokazoval existenci skutečné hrozby jih, jihovýchod. Proto zmínka o NATO ve Vojenské doktríně Ruské federace v roce 2010 jako o jednom z “hlavních vnějších vojenských nebezpečí” byla chápána mnohými pozorovateli s údivem, ačkoli byl uveden dostatek argumentů. Nyní byly rozvinuty tyto teze v nové verzi dokumentu a samotná realita je potvrzuje.
