USA se vydaly cestou rozpoutání světové války

Viktorija Kuzmenko
5. 5. 2016  Eurasia24

Eurasia24.cz přináší a doporučuje k přečtení překlad rozhovoru s poradcem prezidenta Ruské federace Sergejem Glazjevem.

„Klíčem k odvrácení války je uskutečnění myšlenky našeho (ruského) prezidenta, který za cíl vyhlásil vytvoření společného prostoru rozvoje od Lisabonu až po Vladivostok. Chtěl bych naše evropské partnery, ale také partnery na východ a na jih od Ruska, přesvědčit o nutnosti vzájemné spolupráce, a to nikoli vydíráním a hrozbami, ale realizací vzájemně výhodných projektů, propojením našich ekonomických potenciálů – vše při zachování a respektování suverenity všech států.“

Na Moskevské státní technické univerzitě silniční a železniční dopravy (MADI) se konala videokonference zástupců předních technických vysokých škol, které se zúčastnil i poradce prezidenta Ruské federace pro oblast regionální ekonomické integrace Sergej Glazjev. Po vyčerpání programu konference se Glazjev setkal s novináři. Zpravodajka portálu Lenta.ru zachytila jeho odpovědi na otázky účastníků setkání, dotýkající se aktuálních problémů.

Východisko ze současné ekonomické krize je v plánované ekonomice

Současný svět si nelze představit bez plánování, vždyť vědeckovýzkumný a inovační cyklus (VVI) ve stěžejních průmyslových odvětvích trvá průměrně 8 až 10 let; s tím musí počítat (a plánovat) podnikání i obchod. Pokud bychom pak hovořili o strukturálních ekonomických vazbách, musíme počítat s 30 až 40 lety. Základem pro dlouhodobé high-tech prognózy je tedy časový horizont 30-40 let. To platí pro všechny vyspělé státy světa bez výjimky. Na základě těchto prognóz je pak (v daném státě) zpracována dlouhodobá strategie udržitelného rozvoje, poté koncepce, následně program a teprve poté orientační plán, jehož realizace vychází z možností rozpočtu.

Svět přechází na nový, moderními technologiemi ovlivněný způsob života, a to přináší ve vztahu k budoucnosti značnou míru nejistoty. Podnikání a obchod trpí nedostatkem informací a hrozbou obrovských rizik spojených se vznikem nových technologických směrů a cest. A za této situace výrazně posiluje úloha a význam státu. Řada expertů dnes hovoří o přechodu Ameriky a Evropy k měnově-průmyslové politice, v Japonsku tyto úvahy nikdy ani nepřestaly.

Všude ve světě probíhá spolupráce státu se soukromým sektorem. Také my musíme po dokončení přechodu na tržní ekonomiku brát při plánování do úvahy princip samoregulační funkce trhu. Tedy, abych tak řekl, rozhodující úlohu podnikání a obchodu (dále jen byznys) při tvorbě hospodářských plánů.

De facto je tento proces již v plném proudu, tři čtvrtiny byznysu (velkého pak zcela) jsou v Rusku financovány prostřednictvím státních bank. Ty při poskytování úvěrů samozřejmě vyžadují podnikatelské plány (záměry) a v případě jejich neúspěchu navrácení úvěru. To všechno ale v současné době probíhá chaoticky, amatérsky a bezsystémově – a proto i neefektivně.

K řešení nechceme vymýšlet nic nového, ale navrhujeme systematické řešení vycházející z našich i zahraničních zkušeností. Prezident vyjádřil princip investiční zakázky (státu vůči soukromému sektoru) takto: byznys na sebe bere zodpovědnost za zkvalitňování a rozvoj produkce, a stát zase závazek vytvářet k tomu náležité makroekonomické podmínky a zajistit úvěrování.

V takovém systému má každý svoji roli, je dostatečně vyzkoušen v rozvinutých zemích a ukazuje se jako přirozený prostředek formování nového typu plánování ekonomického rozvoje ve světě, které je nejúspěšněji uplatňováno Čínou, Japonskem nebo Jižní Koreou. Ve vědeckotechnické oblasti dominuje státní plánování i v Evropské unii.

V současné době se snažíme jednat s finančními institucemi, neboť při plánování je nutno vyčlenit příslušné prostředky na úvěry. Při dnešních sazbách uměle naháníme sami sebe do stabilizační pasti, protože vysoká cena (směnitelných) peněz v podmínkách „nedomonetarizované“ ekonomiky s sebou přináší stagflaci.

Naše finanční instituce si již asi po třicáté „šláply na hrábě“, když se devalvací měny pokusily porazit inflaci. To nemohlo přinést nic dobrého. Bohužel se dnes za pomoci vysoce ziskových spekulativních operací, spojených převážně s kurzem rublu, naplňují především zájmy našeho oligarchátu, jehož zástupci sedí v řídících orgánech státních finančních institucí a jemuž taková situace vyhovuje.

Lze očekávat zrušení amerických sankcí?

Sankce jsou součástí hybridní války, kterou proti nám Spojené státy vedou. Ty nebyly zavedeny proto, že by se USA nelíbilo opětovné spojení Krymu s Ruskem, ale proto, že k nim jsou tlačeny souhrnem objektivních i subjektivních zájmů vládnoucí americké oligarchie.

USA ztrácejí svou pozici světového hegemona – již byly předstiženy Čínou v objemu výroby a exportu technologicky vyspělých výrobků. Čína bleskurychle dohání USA v počtu vědců a vysokoškolsky vzdělaných technických kádrů a řada čínských výrobků, které jsou výsledkem vědy, výzkumu a vývoje, se prosazuje na světových trzích. Čínská ekonomika roste pětkrát rychleji než americká. Systém ekonomických institucí a pravidel tak, jak byl vybudován v Číně, je jakýmsi obrazem nových celosvětově platných ekonomických zásad.

Řídící ekonomické mechanismy dominující ve Spojených státech, a zabezpečující zájmy finanční oligarchie, rozkolísaly americký měnový a finanční systém, který se prakticky každoročně dvakrát potýká s platební neschopností. Můžeme pozorovat, jak se bublina amerických dluhů neustále nafukuje a bobtná. Příznaky globální finanční krize z roku 2008 nezmizely, pyramidový systém (finančních) derivátů a státní dluh USA roste.

Z hlediska teorie systémů nemůže tento vývoj pokračovat věčně. Americká oligarchie by se ráda břemene svých dluhů zbavila. Vede proto hybridní válku nejen proti Rusku, ale také proti Evropě, Blízkému a Střednímu východu.

Tak, jak k tomu dochází vždy při celosvětové změně ekonomických zásad a vztahů, tak ten stát, který přitom ztrácí své celosvětové vedoucí postavení, se snaží rozpoutat světovou válku s cílem udržet si kontrolu nad periférií (oblastmi národních zájmů). Protože Američané považují postsovětský prostor za oblast svých finančních a ekonomických zájmů, tak také získání kontroly nad územím Ruska odpovídá této jejich představě.

Ze subjektivního hlediska je politická garnitura USA vychována na chimérách pochybných představ geopolitiků 19. století. Američtí studenti na katedrách politologie vysokých škol studují základy anglického a německého geopolitického myšlení té doby. A hlavní otázkou té doby bylo: jak zničit ruské impérium? A tak potom hledí na svět především očima „jestřábů“ 19. století, v jejichž duchu Angličané, ve snaze zachovat si pozici světového hegemona, rozpoutali první světovou válku, vyprovokovali druhou a způsobili světu ohromné škody, aby nakonec přišli o své koloniální impérium.

Dnes se bohužel Spojené státy vydaly cestou rozdmýchávání světové války. Právě to se učí američtí politici sedící na ministerstvu zahraničí a v Bílém domě, kteří i nadále vidí svět prizmatem studené války a anglicko-ruského a anglicko-německého nepřátelství v 19. století.

Souhrnem objektivních problémů americké finanční oligarchie, ztrácející vedoucí pozici ve světě, a výše uvedeného způsobu myšlení amerických „expertů“ na zahraniční politiku vzniká nebezpečí světového konfliktu. Krym s tím nemá nic společného, v případě potřeby použijí jakýkoli jiný důvod.

Musíme vyjít ze skutečných rozporů, které tlačí Spojené státy k agresi a které hrozí rizikem vzniku hybridní války s celým světem. Za směr hlavního úderu si zvolily Rusko a za hlavní prostředek jeho demontáže Ukrajinu, kterou fakticky okupují.

Pokud chceme za těchto okolností přežít, zachovat si suverenitu a zajistit úspěšný rozvoj, je nutno vytvořit širokou protiválečnou koalici, uskutečňovat svoji strategii zrychleného rozvoje, upevňovat finanční a ekonomickou suverenitu a rozvíjet eurasijskou integraci. Klíčem k odvrácení války je uskutečnění myšlenky našeho (ruského) prezidenta, který za cíl vyhlásil vytvoření společného prostoru rozvoje od Lisabonu až po Vladivostok. Chtěl bych naše evropské partnery, ale také partnery na východ a na jih od Ruska, přesvědčit o nutnosti vzájemné spolupráce, a to nikoli vydíráním a hrozbami, ale realizací vzájemně výhodných projektů, propojením našich ekonomických potenciálů – vše při zachování a respektování suverenity všech států.

Jak zlepšit vztahy s Evropskou unií a zda je možné tak učinit

Nezbytnou podmínkou pro úpravu vztahů s Evropskou unií je obnova její svrchovanosti. Projevy evropských politiků na Euromajdanu před tlupami řádících nacistů ukázaly, jak hluboko klesla evropská politická kultura. Vedoucí představitelé EU nejednají nezávisle – ve skutečnosti jsou loutkami USA.

To souvisí i se specifikou evropského politického prostoru, kterému vévodí americké (nebo USA kontrolované) sdělovací prostředky. Ty se snaží zakotvit do podvědomí veřejnosti nejrůznější antiruské smyšlenky, děsí obyvatele „ruskou hrozbou“ – a politici, kteří potřebují ve volbách získat hlasy, se musí řídit názory médií ovládaných a manipulovaných z Washingtonu (viz např. zde uvedené komentáře politiků k účasti jihomoravského hejtmana na uctění památky společně s Nočními vlky – pozn. edit.). Taková jednání nevedou jinam než ke katastrofě. Svědky jejich projevů jsme dnes v Bruselu a v dalších evropských městech, poblázněných ze strachu a z neschopnosti státních institucí zajistit bezpečnost obyvatel.

Suverenita Evropy se bohužel nedá obnovit pouze na základě pozitivních změn veřejného mínění. Její problémy nevznikly ani dnes, ani včera. Jsou způsobeny tím, že evropští politici ztratili pochopení pro národní zájmy. Evropu proto čeká těžké přechodné období. Zatím to není partner, ale „stín“ Washingtonu.

Evropané ztratili orientaci a žijí v jakémsi fragmentovaném, z mozaiky složeném světě, aniž by si uvědomovali základní zákonitosti vzájemných vztahů. Ale život je donutí vrátit se do reality a myslím, že nakonec evropské demokratické tradice a evropský humanismus sehrají svou důležitou roli při návratu Evropy k zdravému rozumu.