Vladimíra Vítová
8. 5. 2016
Hlavní událostí dne byl jednoznačně pietní akt na Olšanských hřbitovech, kam přijeli uctít památku padlých sovětských vojáků ruští Noční vlci v rámci Cesty vítězství. Přijeli s nimi také motorkáři z České a Slovenské republiky, z Kazachstánu a z Německa. Bylo jich kolem 80 (tedy strojů), motorkářů samotných daleko víc. Vítalo je asi 400 lidí.
Všichni měli květiny anebo prapory. Čekali až motorkáři přijedou z Václavského náměstí. Mezi čekajícími byl jen jeden jediný (bývalý) politik – Jiří Vyvadil. Jinak nikdo. Ani jeden zástupce sociální demokracie, ani jeden komunista, žádný lidovec, nikdo z ODS, nikdo z Úsvitu, nikdo z SPD – NIKDE NIKDO!
Zato na Václavském náměstí byl (alespoň) europoslanec TOP 09 Jaromír Štětina, který řekl, že „Noční vlci si nepřipomínají konec války a padlé sovětské vojáky, ale jejich památku zneužívají.“ A asi proto, aby ani on památku našich padlých osvoboditelů nezneužil, tak prostě na Olšanské hřbitovy položit květiny nešel. Když motorkáři přijeli, začali demonstranti na Václavském náměstí křičet: „Smrt Sovětskému svazu!“, pískali, ukazovali pěstí a vztyčovali ukazováčky.
Na adresu těchto demonstrantů bylo na fcb (RB) napsáno například toto: „Stydím se za tu bandu, která protestovala proti Nočním vlkům, kteří přijeli vzdát hold a poklonit se památce válečných hrdinů. Tito – proti nim debilně protestující – lidé ve mně vyvolávají čím dál větší odpor. Přemýšlím, že půjdu symbolicky fyzicky PLIVNOUT na budovy politických stran, které tyto kretény podporují. Tedy na TOP-09, v čele s tím bláznem bývalým komunistou, nyní antikomunistou Štětinou, podivná klika ČSSD Dienstbier-Sobotka, paní Němcová z ODS, ten zoufalý aktivista Peczinski a další a další, kteří vyvolávají ve společnosti nenávist. Stydím se za tyto lidi, kteří se neustále agresivně vyjadřují proti Rusku. Ubožáci!“
Kde tedy byli čeští politici tento den, když ne na Olšanech – ptáte se? No, někteří z nich byli na úplně jiném hřbitově v Motole, kde dojatě vzpomínali na 248 obětí komunismu z let 1948 1989. Tady byla například i paní poslankyně Němcová a další. A byl tu také ministr kultury Herman (KDU –ČSL), který řekl doslova a zcela vážně: „Je na každém, k jakému směru se přihlásíme a jaké hodnoty budeme vyznávat. Ti, kteří položili životy za svobodu této země, jsou velkým mementem. Nesmíme na ně zapomenout.“
To „jeho šéf“ papež František je jiný „kabrňák“. Ve Vatikánu si připjal georgijevskou stužku na znamení solidarity s ruským národem a převzal kopii praporu Vítězství, kterou mu předal poslanec Komunistické strany Ruské federace Pavel Dorochin. Při té příležitosti papež řekl, že „ruští lidé zaplatili za vítězství 26 milionů duší“. Bylo by opravdu zajímavé zeptat se ministra Hermana, co říká těmto papežovým slovům. Snad ho, proboha!, papež František nepohoršil, když se svými činy přihlásil k hodnotám, které vyznává. Zdá se totiž, že hodnoty hlavy církve jsou v tomto ohledu poněkud jiné než hodnoty našeho momentálního lidoveckého ministra, momentální vlády a všech momentálních parlamentních poslanců a senátorů i momentálních pražských radních a zastupitelů.
