Thierry Meyssan 18.5.2016 Zvědavec
Pokaždé, když Syrská arabská armáda porazí džihádisty, dorazí do Sýrie tisíce nových ozbrojenců. Proto jsme nuceni připustit, že tato válka je pěstěna zvenčí a že bude trvat tak dlouho, dokud budou vojáci posíláni na smrt. Takže musíme pochopit vnější důvody, které ji udržují při životě. Pak, a teprve tehdy, můžeme vypracovat strategii, která zachrání životy.
 |
| Starodávná „Hedvábná stezka“ spojovala Írán se Sýrií na pobřeží přes Irák a vedla kolem Palmyry. Je geograficky nemožné otevřít přes poušť jiné hlavní komunikační cesty. V důsledku toho se toto město stalo hlavním z cílů války v Sýrii. Poté, co bylo po více než rok okupováno Daesh, bylo osvobozeno Syrskou arabskou armádou a nedávno tam byly uspořádány dva koncerty, vysílané v Sýrii a Rusku televizí, na oslavu vítězství nad terorismem. |
Válka v Sýrii běží již více než pět let. Ti, kteří podporovali konflikt, ho nejdříve vysvětlovali jako pokračování „arabského jara“. Ale nikdo dnes toto vysvětlení nepoužívá. Jednoduše proto, že vlády, které vzešly z těchto „jar“, již byly svrženy. Tyto události, které mají k boji za demokracii daleko, nejsou nic než taktikou s cílem změnit sekulární režimy ve prospěch Muslimského bratrstva.
Nyní se tvrdí, že syrské „jaro“ bylo ukradeno jinými silami a že „revoluce“ – která nikdy neexistovala – byla pohlcena džihádisty, kteří jsou až příliš skuteční.
Jak poukázal prezident Vladimir Putin, primárně, chování mocností Západu a Zálivu je nesoudržné. Je nemožné na bojišti válčit jak s džihádisty, tak s Republikou zároveň, a předstírat zaujímání třetího postoje. Ale nikdo se veřejně na žádnou stranu nepostavil a tak válka pokračuje.
Pravdou je, že tato válka žádnou vnitřní příčinu nemá. Je plodem prostředí, které není regionální, ale globální. Když byla v r. 2003 válka vyhlášena americkým kongresem při hlasování o zákonu o syrské zodpovědnosti, cílem Dicka Cheneyho bylo ukrást obrovské zásoby syrského plynu. Dnes víme, že strašák „ropného vrcholu“ nesignalizoval konec zásob ropy a že Washington bude brzy využívat nové formy uhlovodíků v Mexickém zálivu. Strategické cíle Spojených států se tudíž změnily. Od této chvíle je jejich cílem zadržet ekonomický a politický rozvoj Číny a Ruska tím, že je donutí obchodovat výlučně po námořních trasách, které jsou pod dozorem jejich letadlových lodí.
Jakmile se dostal v r. 2012 k moci, prezident Xi Jinping oznámil záměr své země osvobodit se od těchto omezení a vybudovat nové kontinentální obchodní trasy do Evropské unie. První trasa byla vybudována na stopách starodávné Hedvábné stezky, druhá bude procházet Ruskem do Německa. Okamžitě se objevily dva konflikty – především válka v Sýrii, která již není směrována na změnu režimu, ale na vytvoření chaosu, zatímco stejný chaos propukl, ze stejného důvodu, na Ukrajině. Pak Bělorusko kontaktovalo Turecko a Spojené státy a rozšířilo západní barikádu rozdělující Evropu vedví. Takže obě trasy blokují nekonečné konflikty.
Dobrou zprávou je, že nikdo nemůže vyjednat vítězství na Ukrajině proti porážce v Sýrii, protože obě války mají stejný cíl. Špatnou zprávou je, že chaos bude pokračovat na obou frontách, pokud nebudou Rusko a Čína schopny vybudovat další trasu.
Proto nelze nic získat jednáním s lidmi, kteří jsou placeni, aby konflikt udržovali. Bylo by lepší uvažovat pragmaticky a akceptovat, že jde prostě o prostředky Washingtonu, jak odstřihnout Hedvábné stezky. Teprve pak bude možné rozmotat řadu konkurujících si zájmů a stabilizovat všechny obydlené oblasti.
Syria – the war can be limited vyšel 11. května 2016 na Voltairenet.org. Překlad v ceně 242 Kč Zvědavec.
