Lubomír Man
2. 5. 2016
Pustil jsem si nedělní Moravcovy otázky po 13. hod jen na pár minut – a měl jsem štěstí. V tom, že jsem i v tom kratičkém čase zaznamenal v pořadu záležitost, se kterou se už delší dobu zaobírám. Mluvil Telička (ANO a Evropský parlament), a docela vášnivě a zaujatě kritizoval skutečnost, že vláda a prezident mluví o zahraniční politice různými hlasy, že to tak není dobré, že by ten hlas měl být jednotný, a že by se tedy prezident s vládními činiteli odpovědnými za tuto politiku – nejspíš asi se Zaorálkem – měl setkávat a své názory jaksi s vládou sjednocovat.
Tolik tedy řečené Teličkou. Kdybychom ho neznali, nevěděli nic o tom, jakým je zapřisáhlým příznivcem i členem pražské kavárny, milovníkem amerických neokonzervativců a nepřítelem Ruska, lítějším, než je Schwarzenberg, mohli bychom – možná – najít v jeho slovech i cosi racionálního, s čím by se dal vyslovit i souhlas. Jenže když ho znáte, víte naprosto přesně, oč mu jde. Žere ho, nesmírně ho žere – a není ve své rozlobené nespokojenosti samozřejmě sám – že my občané této republiky nejsme opracováváni do jednoho zuniformovaného kusu tak dokonale, jak by si on představoval, že bychom měli být. Že neslýcháme toliko jeden a jediný oficiální politický hlas (což je i hlas jeho, Teličkův), zprostředkovaný nám vládou a všemi našimi presstitukami, ale že můžeme – aspoň čas od času, i kdychom si toho času přáli mít pochopitelně mnohem víc – zaslechnout i hlas jiný. Ten, který je nám blízký, mluví nám k srdci i hlavě a vyjadřuje to, co jsme si sami mysleli, ale co jsme si v návalu oficiálních názorů protichůdných často ani netroufali vyslovit. A nyní ten hlas, o to vzácnější, že mu není dána příležitost znít často, slyšíme z televizní obrazovky i z rozhlasového přistroje a přijímáme jej jako živou vodu, přitékající k nám z pusty. To je ono, aspoň jeden má rozum, zpívá v nás, ano, tohle je to pravé, a ne ty nesmysly a nespravedlnosti, co do nás denodenně horem dolem hustíte z radia, novin a televize. Prezident vám to solí a vy na něj nemáte, a to vás vytáčí do nepříčetna. Nechápete a nechcete pochopit, proč těch 60 procent našich lidí vzdor vaší zběsilé propagandě nejde za vámi, ale jde za tím jediným osamělým hlasem, a nikdy ani ve své duševní slepotě nepochopíte, že se tak děje proto, že ten hlas – na rozdíl od vás – mluví pravdu.
Pustil jsem si nedělní Moravcovy otázky po 13. hod jen na pár minut – a měl jsem štěstí. V tom, že jsem i v tom kratičkém čase zaznamenal v pořadu záležitost, se kterou se už delší dobu zaobírám. Mluvil Telička (ANO a Evropský parlament), a docela vášnivě a zaujatě kritizoval skutečnost, že vláda a prezident mluví o zahraniční politice různými hlasy, že to tak není dobré, že by ten hlas měl být jednotný, a že by se tedy prezident s vládními činiteli odpovědnými za tuto politiku – nejspíš asi se Zaorálkem – měl setkávat a své názory jaksi s vládou sjednocovat.
Tolik tedy řečené Teličkou. Kdybychom ho neznali, nevěděli nic o tom, jakým je zapřisáhlým příznivcem i členem pražské kavárny, milovníkem amerických neokonzervativců a nepřítelem Ruska, lítějším, než je Schwarzenberg, mohli bychom – možná – najít v jeho slovech i cosi racionálního, s čím by se dal vyslovit i souhlas. Jenže když ho znáte, víte naprosto přesně, oč mu jde. Žere ho, nesmírně ho žere – a není ve své rozlobené nespokojenosti samozřejmě sám – že my občané této republiky nejsme opracováváni do jednoho zuniformovaného kusu tak dokonale, jak by si on představoval, že bychom měli být. Že neslýcháme toliko jeden a jediný oficiální politický hlas (což je i hlas jeho, Teličkův), zprostředkovaný nám vládou a všemi našimi presstitukami, ale že můžeme – aspoň čas od času, i kdychom si toho času přáli mít pochopitelně mnohem víc – zaslechnout i hlas jiný. Ten, který je nám blízký, mluví nám k srdci i hlavě a vyjadřuje to, co jsme si sami mysleli, ale co jsme si v návalu oficiálních názorů protichůdných často ani netroufali vyslovit. A nyní ten hlas, o to vzácnější, že mu není dána příležitost znít často, slyšíme z televizní obrazovky i z rozhlasového přistroje a přijímáme jej jako živou vodu, přitékající k nám z pusty. To je ono, aspoň jeden má rozum, zpívá v nás, ano, tohle je to pravé, a ne ty nesmysly a nespravedlnosti, co do nás denodenně horem dolem hustíte z radia, novin a televize. Prezident vám to solí a vy na něj nemáte, a to vás vytáčí do nepříčetna. Nechápete a nechcete pochopit, proč těch 60 procent našich lidí vzdor vaší zběsilé propagandě nejde za vámi, ale jde za tím jediným osamělým hlasem, a nikdy ani ve své duševní slepotě nepochopíte, že se tak děje proto, že ten hlas – na rozdíl od vás – mluví pravdu.
