Americký břidlicový plyn – spása Evropy?

Americký hospodářský dluh je hrozbou pro ekonomiku celého světa. Evropa bude obětována první, pokud se nevzchopí k odporu. Podpis smlouvy TTIP způsobí nevratné důsledky jejího působení a znamenal by uvalení hypotéky na další generace. Bushova doktrína jasně říká, že USA budou dodržovat pouze takové smlouvy, které budou znamenat konkurenční výhodu pro ně, a to bez ohledu na škody, které utrpí druhá strana.

Jak mají Evropané napomoci záchraně prosperity svobodného světa zcela otevřeně definoval, Paul Christie, ředitel „Institutu globálních perspektiv“ při Columbijské univerzitě v Evropském ekonomickém věstníku (Dolní Sasko). V článku „Ukrajinská past“ konstatuje, že o Ukrajinu vůbec nejde, jde o likvidaci ekonomických vztahů Evropy s Ruskem a o záchranu amerického krachu Evropou s pomocí Transatlantická unie. Státní dluh USA 19 bilionů dolarů může vést ke globální krizi. Pokud Amerika bude muset devalvovat dolar, zbavovat se dluhů, celý svět se pohrouží do hluboké ekonomické krize, protože na dolar je navázána veškerá světová produkce. Pád produkce a obrovská nezaměstnanost bude nevyhnutelným důsledkem destrukce mezinárodní spolupráce. Poté příjde rychlý pád životní úrovně ve všech zemích světa.

Uhasit dluhy USA bez radikálního pádu životní úrovně je realizovatelné jen na cizí účet jakkoliv cynicky to zní, sděluje Christie. Proto je třeba organizovat události tak, aby celý svět, každá strana v té či oné míře, se účastnila na řešení finančních problémů Ameriky. Jen taková globální kooperace nejen dovolí zachovat mír na planetě, ale dá i impuls rozvoji. K tomu je třeba přeorientovat ekonomiku Evropy na těsnější spolupráci s USA. Je tedy třeba vytvořit v Evropě takovou situaci, aby se Evropané „sami zřekli“ energetické spolupráce s Ruskem a s dalšími dodavateli energozdrojů, a spojili své ekonomické zájmy s dodávkami energozdrojů z USA, i když je to pro Evropu krajně nevýhodné. To povede k gigantickým vkladům kapitálu do amerického břidlicového plynu a k vytvoření mocné infrastruktury pro jeho zpracování a dodávky do Evropy. Evropa pak nebude hledět na výdaje, což dovolí USA vyřešit své finanční problémy a zachovat dolar jako světovou rezervní měnu. Spojené státy vždy pomáhaly Evropě po 2. světové válce, a nyní se musí Evropa podílet, na znamení díků za desetiletí svého rozkvětu, na obnovení americké ekonomiky. Pokud se to nezdaří, odsoudilo by to USA na okamžitý krach dolaru a pak by se světová historie vydala nejhorší cestou.

A tajemník Bílého domu Earnest vzkazuje EU: „Závazky vyžadované od našich evropských partnerů, aby zavedli a udržovali sankce, jsou značné. Mají ekonomiky daleko integrovanější s Ruskem než USA, a tak uznáváme, že mnohé ze zemí, s nimiž počítáme, že budou pokračovat s uplatňováním těchto sankcí, jsou země, které to dělají za cenu určitých obětí ve své vlastní ekonomice“.

USA zakázaly vazalskému Bulharsku výstavbu South Stream /ztráta Bulharska téměř 17 miliard euro!/ a zrušení plynovodu Turecký proud přes Turecko, Řecko, Makedonii, Srbsko a Maďarsko do Střední Evropy je již téměř jisté. Splaskne-li bublina břidlicového plynu, čím že bude Evropa topit?

Barack Obama slibuje uvolnit celní bariéry a zaplavit tak Evropu břidlicovým plynem. Pomoci by k tomu měla smlouva TTIP o volném obchodu mezi EU a USA, na které se mezi oběma kontinenty pracuje (přísně utajovaná i před Europoslanci) “Evropa se snaží v dohodě o transatlantické celní unii dosáhnout toho, aby Amerika vyvážela břidlicový plyn,” uvedl ministr průmyslu a obchodu Mládek (ČSSD). A ředitel LNG Allies Hutchison pochválil za aktivitu zejména ČR. Kdo, že to byl tak aktivní? Ministr zahraničí Zaorálek v době, kdy francouzský parlament odsouhlasil zrušení obchodních sankcí proti Rusku a další země k tomu mají nakročeno, servilně plní zadání z USA a vyzývá EU naopak k jejich rozšíření. Ale spuštění dovozu ZP z USA ve větším množství je záležitost nejméně čtyř až pěti let,“ míní analytici. A zlevnění plynu se v Evropě nečeká. Spíše prý větší stabilita dodávek a osvobození ze závislosti na nevyzpytatelném Rusku. Diletantismus takovýchto prohlášení posuďte sami:

Vzpomeňme, vysoce ziskového Tranzitního plynovodu /později prodaného „za hubičku“ spolu s celým českým plynárenstvím/, jehož prostřednictvím byl a je k nám do Evropy po 40 let bezproblémově ZP dodáván. Přeprava ZP plynovody je totiž bezkonkurenčně bezpečnější a nejekonomičtější. Jak že Rusko Evropu vydírá? Dodávky byly krátkodobě omezeny pouze jednou, když tranzitní Ukrajina přestala své odběry platit a plyn určený pro ČR a Západní Evropu začala soustavně vykrádat. Jak je asi Rusko nevyzpytatelné např. pro Německo, které loňského roku podepsalo s Gazpromem smlouvu na rozšíření plynovodu Nord Stream, který přivádí ZP po dně Baltského moře do Německa a vyhýbá se Ukrajině? A další strategický problém vznikl prodejem našich podzemních zásobníků zahraničním společnostem, v nichž uskladněný plyn už nepatří ČR a  nemáme ani kontrolu o  jejich naplnění. Privatizace českého plynárenství, podobně jako vodárenství, je ale jiná kapitola. O tom někdy později.

Ale zpět k praktickému vyčíslen amerických dovozů LNG. Zkusme ministrovi Zaorálkovi spočítat jak velkou část evropské spotřeby tyto dovozy pokryjí, když to ani Američané sami nedokáží vyčíslit. Přeprava 161 miliard m3 pro roční náhradu ruského ZP představuje cca 109 milionů t LNG z USA. V praxi je ho třeba zkapalnit, uskladnit, přečerpat, převézt 6000 km, celou cestu chladit, znovu přečerpat, uskladnit, zplynovat, natlakovat s dusikem do roury a transportovat. To představuje ročně cca 1200 cest tankerů s kapacitou každého z nich cca 120 milionů m3 zkapalněného ZP! To by si vyžádalo postavit nejméně 80 třistametrových tankerů jen pro dodávky do Evropy v ceně letadlové lodi a dobudovat infrastrukturu terminálů na LNG v USA i v Evropě. Ten jeden pro východní Evropu ve Svinoústí by rozhodně nestačil a všechny by bylo nutné napojit na dosud neexistující plynovody. Odhad jen na vstupní investici – desítky bilionů USD. Jak to EU zafinancuje – půjčkou dalších nově natištěných dolarů z FEDu? Tonáž této přepravy plynu mezi USA a Evropou by byla srovnatelná s tonáží válečných dodávek ve 2SVV mezi USA a VB.

Za jak dlouho se tato infrastruktura vybuduje? Bude to dříve, než splaskne bublina „ohromných“ zásob ropy a ZP v USA získávaného frackingem /doslova devastující ŽP/? V současnosti shale oil připomíná 500 miliardovou pyramidovou hru – hledají se uplatitelní politici z EU /což není tak velký problém/, co pionýrům tohoto „podnikání“ alespoň vrátí vložené investice. Politici nemají žádný oficiální a realistický plán, budou o tom jednat, ale jasnou podmínkou budou dodávky technologie z USA.

A k tomu příklad z Polska. Třista metrů dlouhouhá loď na dovoz zkapalněného ZP, prý zahájila novou éru téměř úplné nezávislosti na ruském plynu. Umožnilo ji vybudování terminálu na přijímání a odbavování obřích plavidel se zkapalněným plynem u Svinoústí, který se budoval 12 let a  přišel na 15 milard korun.. Ten ale bude sloužit přednostně pro nevypověditelný kontrakt s Katarem, uzavřený na 20 let za cenu 650 dolarů za tisíc m3. To je cena 3x vyšší, než ta současná na evropském trhu. O kolik méně nevýhodné než plyn z Kataru by to bylo, kdyby do Evropy začaly USA dodávat plyn těžený z břidlic? To se zatím nikdo z přihlouplých a zkorumpovaných politiků ani nodvážil vyslovit.

Ale podle nezávislých expertů náklady na transport cenu plynu nejméně zdvojnásobí. A dovedete si představit další cenový diktát nového monopolního dodavatele ZP a jaké budou direktivně nastavené sankce pomocí TTIP? A to – z českého pohledu – není vybudována ani nezbytná infrastruktura. Česko pokrývá dovozem z Ruska zhruba 75% své spotřeby. Jeho náhrada by do Česka mohla směřovat pouze skrze dosud jen uvažovaný plynovod Stork II s nejméně 5ti kompresními stanicemi, nejdříve za 5-7 let. Samotné vyprázdnění tankeru trvá několik dnů. Počítejte – jen pro zásobování Polska a zemí Střední Evropy by bylo zapotřebí min. 200 lodí ročně. A už se publikují /i v ČT/ naprosto šílené představy přepravy ZP po železnici, což by naplnilo řádově statisíce vagonů. Nehledě na obrovská bezpečnostní a ekologická rizika. O tom mohu mluvit z vlastní praxe. Ale o to vše vůbec politikům nejde. O co jde ve skutečnosti, nám jasně definoval americký „Institut globálních perspektiv“. Pozorně si to ještě jednou přečtěte a zvažte, kdo a jak ohrožuje na celá desetiletí naši energetickou bezpečnost!