4. 4. 2016 zdroj
Občané Ruska, přátelé, spolubojovníci!
Prožíváme období nejtěžší hospodářské krize. Ministr ekonomického rozvoje a obchodu A. Uljukaev předpovídá, že krize má dlouhodobý charakter a její konec není vidět. Ceny ropy se propadly na dlouhou dobu. Země nemá dostatek peněz k financování rozpočtu a jediným prostředkem doplnění státní pokladny je prý privatizace zbytků podniků a sektorů ekonomiky, které zůstaly ve státním vlastnictví.
Liberálové křičí, že hlavní příčinou jsou západní sankce, zavedené proti Rusku za připojení Krymu a událostí na Jihovýchodní Ukrajině.
Proč jsou sankce tak strašné? Kuba žije v podmínkách sankcí od svého vzniku a při tom je schopna poskytnout svému lidu sociální garance.
Bezplatné zdravotnictví na Kubě je považováno za jedno z nejlepších na světě. KLDR v podmínkách sankcí vytváří svůj raketo – jaderný štít. Celá desetiletí žije v podmínkách sankcí Írán.
Proč by měly být tyto sankce bolestné pouze pro Rusko?
Přece na rozdíl od Kuby a KLDR Rusko vlastní obrovské zdroje surovin, nezbytných pro rozvoj.
V čem vězí podstata těchto sankcí?
Vše závisí na tom, že ruský finanční systém není samostatný a zcela závisí na americkém Federálním rezervním systému (FED) a Mezinárodním měnovém fondu (MMF). Ruská liberální vláda s nimi úzce spolupracuje. V době, kdy v důsledku sankcí byly ruské společnosti, včetně státních „odříznuty“ od levných zahraničních úvěrů, Ruská centrální banka těmto domácím společnostem značně zvýšila úroky z poskytovaných úvěrů a zbavila je tak možnosti získávání úvěrů.
Smrtelná smyčka uškrcení ruské ekonomiky byla utažena.
Kromě toho uvalené sankce zabránily ruským podnikům přístup k využívání západních technologií. (Po pravdě řečeno tyto možnosti byly omezeny i do uvalení sankcí.)
I v této oblasti pomohla „západním partnerům“ ruská vláda, která reformami rozbila Ruskou akademii věd a oborové vědecko – výzkumné instituty.
Jak je možné v těchto podmínkách hovořit o ruských průlomových technologiích? Kruh se uzavřel.
Po uvalení sankcí začala vláda hovořit o nahrazování importu, zejména v zemědělství. Tím to ale skončilo.
O jaké náhradě importu lze hovořit, jestli v roce 2015 bylo importováno 800 tisíc tun palmového oleje? Je to asi 6 kg na jednotlivce. Tento levný technický olej je distribuován v cisternách a požívá se k výrobě masných, mléčných a dalších druhů potravin.
V současnosti může být salám zcela bez masa a mléčné výrobky bez mléka, čokoládové cukrovinky bez kakaa.
Současně s tím obiloviny, nezbytné pro rozvoj chovu dobytka jsou exportovány (je potřeba vydělávat dolary, jinak MMF nedovolí Centrální bance tisknout rubly).
Jde pouze o povrchní přístup k řešení těchto problémů. Bylo třeba zvýšit celní poplatky na dovoz palmového oleje a export obilovin. Získané finance pak využít k rozvoji chovu dobytka.
Ruská vláda však bez ohledu na sankce a další obstrukce neochvějně plní směrnice Světové obchodní organizace.
Vláda D. Medveděva se pravidelně účastní „Gajdarova ekonomického fóra a pokaždé opakuje stejná klišé:
1.Rusko zůstane i nadále otevřeno celému světu a nebude omezovat volný pohyb kapitálu.
Profesor katedry mezinárodních financí Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO) doktor ekonomických věd V. Katasonov provedl průzkum mezinárodní investiční výměny za posledních 10 let (2005 – 2014) a dospěl k názoru, že v důsledku otevřenosti ruské ekonomiky Rusko přišlo o 1 068,9 miliard USD. Výpočty provedl na základě oficiální statistiky Ruské centrální banky. Je zřejmé, že skutečné ztráty budou mnohem vyšší. Obrovské sumy opouštějí Rusko šedými kanály, anebo zcela nezákonně.
Dovedete si představit, jaké prostředky bylo možné poskytnout na rozvoj země, jenom zavedením omezení na volného pohybu kapitálu? Takový způsob ochrany vlastních ekonomik realizují mnohé státy světa. Pouze vláda D.Medveděva navrhuje, odvolávajíc se na sankce a spád ceny ropy, ostré škrty rozpočtových výdajů, tvrdíc, že jiné řešení neexistuje.
2. Vláda se nechystá k vytváření mobilizační ekonomiky. Jinými slovy, udržuje její liberální model. Proti Rusku byla rozpoutána a je vedena studená válka, která v každém okamžiku může přerůst ve válku horkou. Celosvětová zkušenost naznačuje, že válku je možné vyhrát pouze tehdy, jestliže dojde včas k mobilizaci ekonomiky. Ruská vláda trvale přesvědčuje své obyvatelstvo, že pouze trh vyřeší všechny problémy a jiné řešení odmítá.
3. „Nemáme v úmyslu vzdávat se plnění našich mezinárodních závazků“ tvrdí vláda. Západ, při narušení všech norem mezinárodního práva, bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN, uvalil na Rusko ekonomické sankce a ruské společnosti a banky nesou ztráty. Při tom západní věřitelé požadují včasné splátky úvěrů. Vláda, místo toho, aby zavedla moratorium na výplaty dluhů do doby, než budou zrušeny sankce, prohlašuje, že bude i nadále plnit své závazky.
V roce 1994 vicepremiér ruské vlády A.Koch v odpovědi na dotaz M.Poltoranina na cíle reforem realizovaných vládou Jegora Gajdara otevřeně odpověděl: „Přeměnu Ruska v surovinovou kolonii Západu, po které bude následovat další degradace a rozpad.“
Tyto cíle plnila Gajdarová vláda pod vedením amerických poradců. Byly zlikvidovány tisíce závodů a továren, konstrukčních kanceláří a vědecko – výzkumných institutů. Byly prodávány do šrotu nejmodernější stroje a vybavení laboratoří.
Nedotčenými zůstávala pouze odvětví těžebního průmyslu, která započala exportovat pouze na Západ.
Degradace se nedotkla pouze ekonomiky, ale zachvátila všechny sféry života společnosti: školství, zdravotnictví, vědu a kulturu, umění a literaturu, divadlo i kinematografii a hlavně sociální vztahy ve společnosti.
Gajdarovo ekonomické fórum, Gajdarův institut, Vysoká ekonomická škola, Institut soudobého rozvoje, zůstávají hlavními oporami liberalismu v Rusku a ukazují ruské vládě „vědecké cesty“ k dalším reformám, jejichž cílem je přeměna Ruska v surovinovou kolonii Západu. Degradace a rozpad země pokračuje.
Z těchto důvodů stavíme před ruského prezidenta požadavek: rozpustit vládu premiéra Medveděva a vytvořit vládu národní důvěry. Pokračování liberální orientace za stávající mezinárodní situace přivede nevyhnutelně Rusko k zániku.
Jaké úkoly stojí před vládou národní důvěry a před Federálním shromážděním Ruské federace, na čem je založena nová orientace a co je potřeba učinit pro záchranu Ruska?
1. Pozměnit ústavu Ruské federace, zrušit ustanovení, podle kterého má mezinárodní právo přednost před vnitrostátním právem země.
Zejména jde o bod 4, článku 15, který říká: „Pokud jsou mezinárodní smlouvou RF stanovena jiná pravidla, než ta, která jsou stanovena zákonem, pak platí pravidla uvedena v mezinárodní smlouvě.“
V současnosti jsme nucení na základě tohoto bodu uznávat rozhodnutí všech mezinárodních soudních instancí, jako je na příklad i rozsudek mezinárodního arbitrážního soudu zaplatit M.Chodorkovskému 50 miliard USD.
Spojené státy mohou podobný rozsudek pouze odmítnout s tím, že neodpovídá vnitřním zákonům USA a více se tím nebudou zabývat.
Je nutné odstoupit od takových mezinárodních dohod, které jsou přímo v rozporu s národními zájmy Ruska.
A aby ani v budoucnosti nedocházelo k podobným chybám je potřeba přesně charakterizovat národní zájmy Ruska a seznámit s nimi všechny ruské občany.
2. Obnovit suverénní, na vnějších silách nezávislý, státní finanční systém.
Současný finanční systém je absolutně nezávislý a nemá na něj vliv ani premiér, ani prezident.
Ruská centrální banka je zaregistrována v New Yorku a nehledě na současné sankce a finanční válku, kterou proti Rusku vedou Spojené státy, řídí se i nadále ustanoveními „Washingtonského konsensu“.
Tato ustanovení byla přijatá ještě vládou premiéra Jegora Gajdara a od té doby jsou důsledně dodržována.
Na základě těchto smluv může mít Rusko v oběhu pouze tolik rublů, kolik valut vydělá a pokud je těchto valut, podle názoru amerických kurátorů více (na příklad při vysokých cenách surovin), musí Rusko tento přebytek ponechat v amerických bankách za 1 – 2% úroků.
Současně s tím jsou ruským společnostem včetně státních a při státních garancích poskytovány těmito samými americkými bankami kredity s úrokem 5 – 7 %.
Státu je působeny kolosální ztráty a při tom bývalý ministr financí A.Kudrin, který nejaktivněji uváděl tato opatření do praxe, byl označován za nejlepšího ministra financí, Není žádných pochyb o tom, že za podobné aktivity by byl jako občan USA posazen na elektrické křeslo.
O jakém rozvoji lze hovořit, jestliže Ruská centrální banka i celý finanční systém podřizují celou makroekonomickou politiku zájmům zahraničního finančního kapitálu.
3. Obnovit státní monopol na zahraniční obchod a znárodnit surovinové zdroje, které podle znění Ústavy RF i tak náleží lidu.
Naší velcí předkové nám zanechali nejbohatší stát na světě. Pokud by se rozdělilo naše bohatství na každého občana Ruska, byl by každý 20x bohatší ne Američan a 50 – 70x bohatší než Evropan. Místo toho, aby bylo bohatství země využito k jejímu rozvoji, bylo dáno k rozkradení domácím oligarchům a jejich zahraničním patronům. Pouze v minulém roce byly prodány do zahraničí suroviny za 20 bilionů rublů a do státního rozpočtu se z toho dostalo pouze 8 bilionů. Ostatní šlo do kapes ruským i zahraničním oligarchům.
4. Obnovit státní vlastnictví strategických odvětví a průmyslových objektů, železniční, letecké a vodní dopravy. Zpracovat strategický plán rozvoje průmyslu a zahájit jeho realizaci.
V období reforem bylo ztraceno mnoho. Byla zlikvidována celá průmyslová odvětví, ale základna, která vznikla v SSSR dosud existuje.
Díky exportu zbraní a bojové techniky byl jako celek udržen vojensko – průmyslový komplex.
Mnohé je možno zachránit ve velmi krátké době. Na příklad v letectví. V roce 1990 byl každý třetí letoun na světě sovětský a v současnosti je letecký park soukromých leteckých společnosti tvořen z 90% cizími dopravními letouny.
Letecké továrny však dodnes existují. Nyní se jejich výroba zastavila, nebo je využíván pouze na 5 – 10%.
Výroba je zastavována záměrně. Již po rozpadu SSSR prošel státními prověrkami letoun ruské výroby TU – 334, ale pak se najednou vláda rozhodla ukončit financování jeho výroby.
Finance byly převedeny na vývoj a výrobu letounu „Suchoj – Superjet – 100, který je z 85% konstruován z importovaných součástek a dílů.
5. Obnovit v zemědělství družstevní vlastnictví a přistoupit k rozpočtovému financování zemědělství na úrovni rozvinutých zemí, na příklad států EU a vydělovat na to 10% výdajů státního rozpočtu.
Sovětské i světové zkušenosti potvrdily, že zejména tato forma je v zemědělské výrobě nejúčinnější.
Počátkem 90tých let minulého století, kdy došlo k likvidaci kolchozů a sovchozů, doktor ekonomických věd A. Vinogradov dokázal, zemědělství SSSR bylo mnohokrát účinnější než americké. Starší pokolení si pamatuje, že na rozvoj zemědělství bylo vydělováno z rozpočtu SSSR 40 miliard sovětských rublů. Při tom na obranu pouze 17,2 – 17.4 miliardy. Demokraté označovali zemědělství za černou díru. Bylo to mnoho nebo málo? Bylo to pouze 12 rublů na osobu za měsíc. Při tom vláda USA dotovala své zemědělství 39 dolary na osobu měsíčně. Severní státy USA při tom leží na stejné zeměpisné šířce jako ruský jih a jeho jižní státy v subtropech, pak je potřeba úroveň sovětského zemědělství oceňovat ještě více.
SSSR v produkci základních potravin na osobu nijak neustupoval Spojeným státům a ve výrobě mléka, másla, vajec, cukru, rostlinných olejů zaujímal první místo na světě.
Mnozí se mohou ptát: tak proč na konci 80tých let a na počátku 90tých let byly pulty potravinových obchodů prázdné?
Odpovíme i na tento dotaz. V prosinci 1987 gorbačovské vedení odsouhlasilo rozhodnutí o udělení práva na zahraničně obchodní činnost nově vzniklým ekonomickým subjektům: družstvům, soukromým podnikům atd. A již v roce 1988 byla ze země vyvezena
jedna třetina potravinářských výrobků, v roce 1990
2/3 a pak čím dále tím více. Pulty obchodů se vyprázdnily a vláda Jegora Gajdara začala „zachraňovat“ stát cestou šokové terapie.
Obnova zemědělství je nezbytná, poněvadž Rusko ztratilo potravinovou bezpečnost. Pokud nyní nebudou přijata naléhavá opatření, pak v případě vyostření mezinárodních vztahů anebo válečného konfliktu, kdy se dovoz potravin stane nemožným, bude ruské obyvatelstvo hladovět.
6. Obnovit Ruskou akademii věd, oborové vědecko – výzkumné instituty a obnovit, kdysi nejlepší vzdělávací systém na světě.
Je potřeba stanovit prioritní směry rozvoje vědy a zajistit důstojné financování vědeckých prací. Zajistit rychlé zavádění výsledků vědeckého výzkumu do výroby.
A,Fursenko, jako ministr školství a vědy (nyní je poradcem prezidenta pro tyto otázky) kdysi otevřeně tvrdil, že ruské školství musí připravit kvalifikovaného spotřebitele. Nikoli tvůrčího pracovníka, ani hrdinu. Tento přístup je v rozporu se zájmy Ruska. Vláda národní důvěry musí tento liberální přístup změnit a vypracovat jednotné standardy středního a vysokoškolského vzdělávání, zavést jednotné učebnice pro základní předměty a vyvážit programy pro středoškolské a vysokoškolské studium.
Na základě strategického plánu musí vláda stanovit kolik země potřebuje fyziků, chemiků, biologů, inženýrů, lékařů, učitelů a kolik ekonomů, právníků a finančních odborníků. Rovněž tak musí stanovit potřebný počet kvalifikovaných dělníků.
7. Obnovit zdravotnictví
Zdraví národa je základní podmínkou rozvoje země. Stav zdraví náhledně demonstrují vojenské lékařské odvodové komise, podle kterých je z deseti mladých mužů schopných vojenské služby pouze 1 až 2.
Nyní, pokud je v Rusku nemocný člověk, zejména dítě, musí být odeslán na drahé léčení do zahraničí.
V Rusko nejsou specialisté. Na chudé Kubě takoví odborníci jsou a v bohatém Rusku nejsou. Stát na takové léčení finance nemá a televizní kanály vyzývají milosrdné občany, aby posílali peněžní příspěvky na léčení.
Úkolem vlády národní důvěry se musí stát vytvoření takového zdravotnictví, při kterém lékaři provádějí profylaktické prohlídky s cílem odhalit základní druhy nemocí a pak realizovat trvalé sledování zdravotního stavu obyvatelstva od dětství, až do stáří a v případě potřeby poskytují kvalifikovanou lékařsko péči ať by byla jakkoli složitá.
8. V sociální oblasti je nezbytné likvidovat bídu v nejbohatší zemi světa, garantovat důstojné životní minimum každému občanu Ruska. Zajistit důstojné bydlení.
Mimořádnou pozornost je potřeba věnovat dětem a důchodcům. Přídavky na děti musí odpovídat alespoň životnímu minimu dítěte. Pro předškolní děti musí vznikat jesle a mateřské školky s minimálními poplatky. Pro žáky musí být zabezpečen pobyt v dětských táborech, ozdravovnách a na turistických základnách. Lidé, kteří věnovali své síly a zdraví úsilí o blaho vlasti musí mít důstojné stáří. Mimořádná péče musí být věnována válečným veteránům, kteří bojovali za svobodu a nezávislost své země a bránili její čest a důstojnost.
9. Důležitým směrem činnosti vlády národní důvěry se musí stát vlastenecká výchova občanů, zejména mládeže.
Spojené státy ve své psychologické válce proti Rusku se vždy orientovali na ruskou mládež. Snažily a snaží se jí rozložit, zbavit pocitu kolektivizmu, učinit z mladých lidí kosmopolity, nebo dokonce fašisty. Nesmíme dopustit, to, co se stalo na Ukrajině. Rusové, kteří vykonávali vojenskou službu na západní Ukrajině za existence SSSR mohou potvrdit, že nic z toho, co se tam děje nyní se tam nikdy nedělo. Bývalí „banderovci“, kterým dal Chruščov milost pouze mlčeli. Cílevědomá činnost západních tajných služeb a jejich ukrajinských lokajů a spolupracovníků za 25 let od zániku SSSR přinesla své ovoce. Mediální kampaní se podařilo přeměnit vědomí mladých lidí natolik, že se s nich stala, 70 let po vítězství SSSR nad fašismem, divoká zvěř. To se potvrdilo nejen v Oděse, kde fašistické bojůvky vraždily ženy a děti, ale na celé Jihozápadní Ukrajině.
Po pravdě řečeno i ruská média, zejména televize propagují násilí, jde zejména o ruské soudobé filmy jako „Trestný prapor“ nebo „Bastardi“ (Svoloči). K tomu mají blízko i filmy nejznámějších režisérů Michalkova a Bondarčuka. Mládež je budoucností země. Musí být důstojná dědictví po svých předcích, kteří ubránili svobodu a nezávislost Ruska na válčištích a obnovili národní hospodářství zlikvidované německými nacisty.
10. Nezbytnost obnovy bojeschopnosti ruských ozbrojených sil na takovou úroveň, aby byly schopny odrazit agresi kteréhokoli geopolitického nepřítele na všech strategických směrech. Na tom, společně se splněním ostatních, výše uvedených úkolů, bude záviset mírový život ruského lidu, svoboda a nezávislost Ruska.
Po demisi ministra obrany Serdjukova a náčelníka generálního štábu armádního generála A. Makarova, analyzovali vojenští experti jimi provedené reformy a došli k závěru, že v důsledku těchto reforem se ruská armáda, která byla schopna obrany proti agresi pravděpodobného protivníka se změnila v armádu schopnou bojovat pouze s ozbrojenými oddíly záškodníků. Soudobý protivník má nyní převahu jak v silách tak i v prostředcích hlavních druhů zbraní a bojové techniky 10:1.
Prováděné reformy vycházely z toho, že „demokratické“ Rusko nemá nepřítele.
Nyní, kdy americký prezident Obama označil za hlavního nepřítele Spojených států Rusko, jsme najednou zjistili, že geopolitický nepřítel existuje a byl by již dávno rozsápal Rusko na kousky, nebýt ruského raketo – jaderného štítu.
Strategie USA a NATO vůči Rusku je založena na zasazení prvního odzbrojujícího globálního úderu ruským jaderným silám, po kterém zůstane bojeschopných pouze 10 – 15% jaderných raket různých druhů, které, pokud budou odpáleny, zachytí americká protiraketová obrana. Po tomto úderu mají vtrhnout do Ruska pozemní síly NATO. Pouze v roce 2015 bylo dislokováno v Pobaltských státech a v Polsku 1300 kusů obrněné techniky. Jestliže budou mít vojska NATO převahu 10:1 snadno vyřídí útvary a svazky Ruské armády.
Velení NATO je dokonale informováno o stavu ruských ozbrojených sil, díky trvalým inspekcím, prováděným na základě Vídeňské smlouvy z roku 2011.
Jako vojáci si myslíme, že reálným faktorem odrazování nejsou ani tak jaderné zbraně, ale rovnováha sil a skutečná bojeschopnost ruské armády.
Vojenskopolitická situace se ve vztahu k Rusku trvale zostřuje a připomíná situaci před II.světovou válkou.
Ozbrojené síly je proto potřeba obnovit v nejkratším termínu a připravovat pozemní vojska, letectvo i námořnictvo, hlavně jejich velení, jak vést válku. Pouze tak je možné zajistit pro náš lid mír a další rozvoje Ruska.
Vytvořit vládu národní důvěry a plnit úkoly, které stojí před státem je možné tehdy, když představitelé národně – patriotických sil získají převahu ve Státní Dumě. Nyní má většinu ta politická strana, jejímž předsedou je premiér D.Medveděv. Proto bude velmi důležité zvítězit zářijových parlamentních volbách. Na jejich výsledcích bude záviset další vývoj Ruska.
Překlad: Karel Kluz
