Zdeněk Hrabica
15. 4. 2016
Kam oko pohlédne, všude na nás, tedy i na mně, číhá opovržení vůči prezidentu České republiky. Ať otevřu kterýkoliv program veřejnoprávní televize, vyčouhne na mně jako ze skříně plivanec na Miloše Zemana nebo na Vladimíra Putina. Prodělávám psychotůru, která jediná mně přivede k ignoraci a bezmezné lhostejnosti. Konečně, narodil jsem se jako člověk XX.století do světa, kdy mne tato technika míjela a nechyběla mi.
„Miloš Zeman nás táhne na Východ, táhne nás do Ruska a do Číny,“ opakuje jako na verpánku, flašinetu či kolovrátku – pořád do omrzení ambiciózní Miroslava Němcová. Měrou vydatnou se zasloužila o naprostou diskreditaci ODS. I jako ústavní představitelka a posléze žijící v naději, že získá koryto předsedkyně vlády, veskrze pohořela. V poslední době občas perlí i další český ústavní činitel – předseda Senátu Milan Štěch, plete v historickém pohledu na svět hrušky s jablky. Výrok o tom, že západní spojenci vtáhli ve druhé světové válce na svou stranu, do hry Josifa Vissarionoviče Stalina (Džugašvilliho) zůstane i v kamenných deskách zachován – a to i po případném jaderném útoku ze strany zločinného Putina.
Proč se i předseda senátu začíná hodně pochybně vymezovat vůči hlavě státu, je mi však záhadou.
Plivance na Zemana jsou dneska už součástí každodenního českého politického folkloru. Patří k dobrému jménu a k INN. V Českém rozhlasu to naposledy pregnantně vyjádřil i někdejší děkan HAMU, skladatel a klarinetista, když v ústrety vůči zřetelné debilnosti hlavy státu pořídil řadu vizionářů v pořadí Čapek a Hašek. Samozřejmě, že v té řadě nemohl chybět ani Havel.
Když jsem před několika dny kráčel z akce Občanského sdružení Pro Bohemia – Média Na pomoc památkám XIX, proběhlé pod záštitou ministra kultury a zaštitěnou, kým jiným než moudrostí Mesiáše, narazil jsem u zcela zdevastovaných skulptur ak.soch. Miroslava Hudečka před pražskou stanicí metra Vltavská na nápis v betonu: „President je debil 2015“.
Nepochyboval jsem ani na okamžik, o kterého prezidenta jde.
Psáno pro Novou republiku, Nové slovo a LUK.
