Spolehlivost, účinnost, jednoduchá obsluha – to jsou základní vlastnosti zbraní a vojenské techniky požadované od ruského vojensko-průmyslového komplexu při jejich vývoji a výrobě. Jedním z příkladů plnění takových požadavků je zcela unikátní bojový systém Chrizantema-S, který dnes nemá ve světě obdoby. Jde o protitankový komplex schopný během minuty zničit několik nepřátelských tanků, a to včetně tanků vybavených dynamickou ochranou, a včas se skrýt před odvetným úderem. Foto: Vitalij Kuzmin
Protitankový raketový komplet (PTRK) Chrizantema-S (v kódu NATO AT-15 Springer) byl vyvinut v Kolomenské konstrukční strojírenské kanceláři (KBM). Jde opravdu o unikátní komplet určený k ničení nejen současné, ale i perspektivní pancéřové techniky nepřítele. Konstruktéři Chrizantemy popisují svoje „dítě“ následovně: konstrukce PTRK Chrizantema vychází z pásového podvozku obrněného transportéru BMP-3. To nám díky unifikaci jednotlivých dílů a agregátů umožnilo jednak snížit náklady na výrobu i následný provoz stroje, zajistilo jeho dobré jízdní vlastnosti, pohyblivost, průchodnost terénem a schopnost překonávat vodní překážky.
Na nerovném terénu je komplet schopen se pohybovat rychlostí 45 km/h, na silnici 70 km/h, dojezd na plnou nádrž je 600 km. Příprava k boji trvá pouhých 20 s. Dnes je Chrizantema jediným PTRK ve světě, který je schopen lokalizovat a zničit nepřátelské cíle mimo optický dosah v podmínkách zakouření prostoru, mlhy nebo sněžení, v libovolnou denní dobu – to vše díky vybavení radarovým a laserovým zaměřovačem.
Současný provoz obou zaměřovacích systémů umožňuje posádce sledovat dva cíle a palbu vést automaticky. Komplet je totiž vybaven unikátním radarem; jakmile radarový paprsek zachytí cíl a raketa je odpálena, je její zásah prakticky nevyhnutelný. Raketa je naváděna automaticky bez zásahu operátora. Zbraň je schopna ničit pancéřovanou vojenskou techniku včetně tanků, opevněné stavby, nízko letící pomalé vzdušné cíle, čluny a menší lodě i živou sílu protivníka (krytou i nekrytou) do vzdálenosti 6 km.
Taková charakteristika zní velmi působivě. Stojí zato si připomenout, že komplet byl vyvíjen pod vedením hlavního konstruktéra Sergeje Pavloviče Nepobědimova (žil v letech 1921–2014), jehož „podpis“ můžeme nalézt pod takovými „kultovními“ zbraněmi ruské armády, jako jsou přenosné protiletadlové raketové komplety Strela (1968) a Igla(1981), taktické raketové komplety Točka (1975), operačně-taktický komplet (OTK) Oka a také OTRK Iskander. Z výčtu je patrné, že Nepobědimov byl konstruktérem „od boha“, i tak se ale musel při vývoji svých „dětiček“ pořádně zapotit. Přes všechny ostatní však Sergej Pavlovič považoval právě námi představovaný komplet za svůj nejlepší výtvor.
Samotná idea sestrojit něco takového se objevila počátkem 80. let, kdy konstruktéři na Západě přišli na to, jak je možno minimalizovat škody způsobené na obrněné technice výbuchem náloží s kumulativním účinkem. Ochrana před paprskem rozžhaveného plynu, který propaloval i silný ocelový pancíř a vytvářel tak podmínky pro to, aby se síla výbuchu dostala do trupu vozidla, byla zpočátku řešena instalací vrstveného pancéřování a využitím keramických materiálů.
Skutečným přelomem se ale stal až vývoj tzv. dynamické ochrany, kdy se (těsně) nad povrch tanku začaly upevňovat (ploché) kovové schránky s malým množstvím výbušné látky. Při dopadu kumulativního náboje tato látka vybuchla, rozptýlila soustředěný paprsek plynu a trup vozidla zůstal (téměř) nepoškozen. V SSSR brzo zjistili, že na Západě byl vyvinut nový systém, který zabraňuje prorazit pancíř běžnou protitankovou řízenou střelou.
Kolomenská konstrukční kancelář proto dostala za úkol vyvinout takový raketový komplet, který by byl schopen překonat libovolnou ochranu. Navíc měl komplet být „bystrozrakým“. Takové technické zadání dal Sergeji Pavloviči osobně ministr obrany SSSR maršál Dmitrij Ustinov po skončení vojenského cvičení Západ-81, které proběhlo na území Běloruského, Kyjevského a Baltského vojenského okruhu. Během jedné části cvičení byla provedena silná dělostřelecká příprava, po které byly proti pozicím „nepřítele“ vyslány tanky. Přestože dělostřelectvo a protitankové prostředky „nepřítele“ byly na útok připraveny, v obraně vůbec neuspěly.
Zahaleny dýmem a prachem zvířeným dělostřeleckou přípravou se tanky prakticky nepozorovaně přiblížily až k pozicím „nepřítele“. Ustinov zavolal na svoje velitelské stanoviště hlavního konstruktéra KBM Sergeje Nepobědimova a řekl mu: „Vidíš, takhle se nedá střílet! Zamysli se, jak by se dalo tanky odhalit a zničit i tehdy, když prakticky nic není vidět!“
Jak už víme, v konstrukční kanceláři tenhle problém vyřešili. Přišli i na způsob, jak překonat dynamickou ochranu. Hlavní součástí celého kompletu se stala reaktivní řízená střela s tzv. tandemovou kumulativní hlavicí. Princip spočívá v tom, že hlavice střely má dvě nálože, výbuch první přivede k výbuchu dynamickou ochranu pancíře, následně pak druhá svým výbuchem pancíř prorazí.
A tak je dnes Chrizantema vyzbrojena 4 typy protitankových řízených střel: 9M123 s tandemovou kumulativní hlavicí s laserovým naváděním, 9M123F s termobarickou hlavicí a laserovým naváděním, 9M123-2 s tandemovou kumulativní hlavicí a s naváděním radarem a dále 9M123F-2 s termobarickou hlavicí s radarovým naváděním. Všechny čtyři hlavice mají velkou ničivou sílu, každá z nich má hmotnost kolem 50 kg.
Komplet je vyzbrojen celkem 15 střelami uloženými v přepravních a startovacích kontejnerech. Odpalovací pohyblivé zařízení pojme 2 kontejnery najednou. Všechny procesy související s přípravou odpalovacího zařízení z přepravní do bojové pozice a naopak, volba typu střel podle bojového úkolu, nabíjení i dobíjení probíhají plně automaticky z řídícího pultu operátora kompletu.
Je předpoklad, že baterie složená ze tří kompletů Chrizantema-S je plně schopna odrazit útok tankové roty se 14 tanky a přitom jich minimálně 60% zničit. Zajímavé je, že komplet nemusí být nainstalován pouze na podvozku BMP-3, ale i dalších typech podvozků s nosností přes 3t. Lze předpokládat i umístění kompletu na rychlých člunech a jeho použití proti plavidlům nepřítele.
Při zavádění do výzbroje se ukázala jako nutnost zařadit do kompletu vozidlo velitele čety a vozidlo velitele baterie k zajištění velení a plánování bojových operací a také k provádění průzkumu bez ohledu na počasí a denní dobu. Ve spolupráci s dalšími konstrukčními kancelářemi zajistila KBM vývoj a testy jak bojových, tak i velitelských vozidel a docílila tak dalšího zvýšení bojových schopností kompletu.
Z vozu velitele baterie je kruhový výhled a je vybaven termovizní kamerou, radarem, satelitní navigací, prostředky spojení, rušičkou radiového vysílání atd. K obraně je na vozidle instalován kulomet. Tím ovšem možnosti dalších úprav a zlepšení Chrizantemy nejsou zdaleka vyčerpány. Probíhají práce na automatické klasifikaci cílů a předání rozkazů k jejich zničení z vozu velitele baterie k jednotlivým kompletům, což povede k dalšímu zkrácení času mezi odhalením nepřítele a jeho zničením.
