Oleg Faličev
Ve sdělovacích prostředích proběhla informace, že čínská armáda provedla další úspěšnou zkoušku útočného hypersonického letounu GZLA (z ruského gyperzvukovyj letatělnyj apparat), který je schopen prorazit protivzdušnou obranu USA a provést jaderný úder. Podle odborných odhadů dosahuje čínský GZLA rychlosti až 10 M, tedy hranice mezi rychlostí tzv. hypersonickou a vysoce hypersonickou. V blízké budoucnosti má dojít k dalšímu startu. Jak to vypadá s vývojem podobných letounů v Rusku, popisuje článek Vojensko-průmyslového kurýra.
Poté, co byl v roce 2015 v novinách Vojensko-průmyslový kurýr (VPK) zveřejněn článek Hypersmrt na cestě a následně také byla zveřejněna informace na toto téma na webových stránkách novin, objevilo se nemálo názorů, že něco takového jako Objekt 4202 „Kachna“ nemůže existovat. Údajně proto, že Rusko není schopno ke konstrukci takového stroje připravit vhodné materiály a vyrobit potřebné součástky ani motory.
Ale redaktorovi VPK se ještě v průběhu výstavy MAKS-2015 podařilo získat k tomuto tématu názory generálního ředitele v. a. s. Taktické raketové zbraně (KTRV)Borise Obnosova. A nyní, po čínských průlomových pokusech, je na čase něco si na toto téma říci.
Pokusy s tajnou čínskou zbraní pozorně sledoval i Pentagon, podle kterého se zdá, že čínští vědci dosáhli v dané oblasti významného pokroku. Podle představitelů amerického ministerstva obrany byl GZLA, označený jako DF-ZF, vynesen balistickou raketou vypuštěnou z polygonu Wuzhai v centrální čínské provincii Shanxi.
Od nosiče se oddělil na hranici atmosféry a klouzavým letem zamířil k cíli vzdálenému několik tisíc kilometrů od místa vypuštění – na západ Číny. Tak to líčily zdroje seznámené s letovými daty. (Čínské rakety vypouštěné ze země jsou podle typu označované kódem DF – Dong Feng, tj. východní vítr, a číslem; u hypersoniku Z (Zheng) znamená pochod – tedy ZF značí „pochod s větrem“ – tj. klouzavý let zpět na zem.)
Jednalo se již o šestý test provedený ČLR. Řiditelný let (manévrovatelnost) stroje v perspektivě umožní překonat PVO Spojených států, které až dosud s takovými „raketami“ nepočítaly. Čína vynakládá na vývoj této zbraně tolik prostředků, kolik je třeba. A říká se tam, že kdo bude mít jako první hypersoniky, bude vládnout světu.
Je proto pochopitelné, že obdobné high-tech zbraně jsou vyvíjeny i v USA – ale také v Rusku a Indii. V jaké etapě se nachází vývojové práce v Indii, není známo – natož aby byly známy výsledky pokusných startů.
Sovětský svaz byl jednou z prvních zemí, které se o fenomén hyperzvukového pohybu začaly zajímat. Vývoj hypersonických raketových a dělostřeleckých systémů se střelami poháněnými náporovým reaktivním motorem (ramjet, příp. scramjet) se datuje k počátku 60. let. Díky výraznému pokroku v oblasti vědy, vývoje a technologií předčil náš stát v té oblasti a době i značně rozvinuté země.
Zejména Státní vývojová a konstrukční kancelář Raduga (Duha) A. J. Berezňaka, která je dnes součástí KTRV, byla v této oblasti opravdovým průkopníkem. Jedním z nejvýraznějších úspěchů Radugy byla hypersonická experimentální křídlatá raketa GELA (gyperzvukovoj experimentalnyj letatělnyj apparat), která pro neobvyklý tvar hlavice dostala přezdívku „Lopata“.
Vyvíjena byla s nemalými obtížemi – bylo nutno využít unikátní technologie srovnatelné s novými vědeckými objevy. Nakonec „Lopata“ absolvovala letové zkoušky. A rychlost, které dosáhla, byla překvapující – přes 5 M (za hypersonickou je pokládána rychlost přes 5 M; rychlost od 1,2 M do 5 M je tzv. supersonická).
Přes tento pozoruhodný úspěch byly nakonec rozhodnutím politického vedení země další práce na vývoji zastaveny s tím, že na Západě již nepřátele nemáme a nikdy mít nebudeme. Přišla tak
vniveč dvacetiletá práce v této oblasti. Zem přišla o řadu unikátních technologií, ne však o všechny specialisty – někteří zůstali. Život a čas vše postupně „urovnal“ a připomněl některým rádoby prorokům slova Alexandra III., že Rusko má jen dva spojence: armádu a vojenské námořnictvo.
Dnes se nám sovětské zkušenosti, které se neztratily, víc než moc hodí. Využijeme vše, co vytvořili naši dědové a otcové a znovu postavíme hypersonickou „Lopatu“. A vše, co v sobě ukrývá, se pro nás stane odrazovým můstkem k dalšímu vývoji a pohybu vpřed.
Přesto však ještě jednou: stojí před námi velmi obtížný úkol. Jeho splnění si vyžádá vytvoření nových, zcela unikátních materiálů a technologických postupů a těsnou spolupráci podniku KTRV s dalšími ruskými holdingy. Je například nutné rozlišit hyperzvukovou rychlost v atmosféře a totéž v nejvyšším dosaženém bodě balistické dráhy letu tělesa. Jde totiž o zcela odlišná prostředí, což vyžaduje zcela originální přístup ke konstrukci přední části raketového kluzáku. A to nehovoříme o motoru a elektronické aparatuře, kterou může žhavé plasma, obtékající stroj při jeho přiblížení k zemi, vyřadit z činnosti a způsobit tak, že se nad ním ztratí kontrola.
Pokud chcete sestrojit raketový kluzák, který se bude požadovaným způsobem chovat
ve vzduchu i ve vakuu, potřebujete nové nápady v mnoha oblastech. Patří sem výběr či tvorba materiálů odolávajících vysokým teplotám během letu, palubní elektronika, která musí fungovat i v době, kdy na povrchu kluzáku vzniká vlivem tření a vysoké teploty plasma, i pohonný systém (nerovnoměrné hoření paliva ve spalovacích komorách náporového motoru při letu prostředím s různou hustotou vzduchu). Řešení některých z uvedených problémů najdeme ve styčných bodech různých vědních oborů.
Dnes mají v KTRV vyřešeny lety rychlostí cca 3,5 – 4 M. Při rychlostech 6 – 7 nebo 8 M se však problémem stává pohon. Jde nejen o nerovnoměrné spalování paliva, ale také řadu dalších potíží.
„Hledáme řešení – a přijdeme na ně. Děláme prostě pokroky, včetně Radugy nebo VPK NPO Mašinostrojenija, které si vzaly na starost vývoj hlavice,“ odpověděl Boris Obnosov na dotaz korespondenta Kurýra ještě během konání MAKS-2015.
Podle některých informací se poslední pokusný start našeho Objektu 4202 uskutečnil ze základny 13. divize 31. armády strategických raketových vojsk RF Dombarovskij (město Jasnyj) nedaleko Orenburgu. Jak napsaly americké noviny Washington Free Beacon, bylo vypuštěné těleso součástí tajného projektu Objekt 4202.
Start byl uskutečněn s pomocí rakety UR-100N UTTKCH (poslední verze mezikontinentální strategické rakety, jejíž civilní verze je využívána v kosmickém výzkumu jako nosič Rokot), jejíž hlavici tvořil Оbjekt 4202. Oficiálně to však nebylo potvrzeno.
Doložme si nyní, jak Boris Obnosov nepřímo potvrdil, že „objekt“ existuje, ale že informace o něm jsou přísně tajné. „Mohu říci jedno, 4202 je uzavřené téma (закрытая тема), a ten, kdo šíří nějaké fámy, nedělá dobře,“ odpověděl Obnosov na moji otázku.
Dodal, že není tak jednoduché vyřešit otázku překonání americké protiraketové obrany, o čemž údajně mluvili Číňané nebo někdo jiný. „Neexistuje žádná kouzelná hůlka, která by všechno zařídila,“ prohlásil Obnosov.
Generální ředitel KTRV dal jasně najevo, že vytvoření hyperzvukové zbraně předpokládá dlouhodobou systematickou práci. „O tom, co je hyperzvuková rychlost, všichni dobře vědí z masových sdělovacích prostředků. Vážně se jí věnují Čína, Indie, Francie, USA a samozřejmě i Rusko. My v tomto směru máme i značné historické zkušenosti.“
Za sebe k tomu dodávám, že pokud se o fotbale s vysokou organizovaností hry říká, že má „úroveň“, pak v obranném průmyslu nahromaděné zkušenosti vývojových a odborných pracovníků musí mít stejnou „úroveň“, aby se předešlo opakovaným chybám a našla se optimální cesta vpřed.
Na konci našeho rozhovoru generální ředitel KTRV Boris Obnosov ještě jednou zdůraznil, že jen v pohádkách je vše možné pomocí kouzel nebo díky úsilí zlaté rybky. V životě je všechno mnohem složitější. A v tom je s ním nutno souhlasit.
Oleg Faličev
Zdroj: vpk-news.ru
Foto: vnfawing.com via militaryrussia.ru
