Finian Cunnigham
12.3.2016 Zvědavec
Když vláda v Ankaře provedla o víkendu brutální razii na média a pak zaznamenala minimální protesty Západu, prezident Erdogan věděl, že má navrch – pro využití uprchlické krize.
Zdá se více než podivným, že pouhé tři dny před schůzkou na vysoké úrovni mezi vůdci Evropské unie a Turecka ohledně uprchlické krize provedly úřady Ankary drzý útok na demokratická práva.
Násilné policejní obsazení největších tureckých opozičních novin Zaman a jejich okamžitý přechod na pro-vládní notu představuje nejdrzejší autoritářský krok, který doposud strana AK prezidenta Recepa Tayyip Erdogana učinila.
Turečtí opoziční politici tento totální frontový útok na nezávislá média odsoudili jako Erdoganův státní puč.
Ale západní reakce na drakonickou ukázku státní moci byla mlčenlivější, než když předtím. O konfiskaci deníku Zaman západní média prakticky neinformovala. Jak Washington, tak EU pouze vydaly povrchní prohlášení „o znepokojení“ a vyzvaly Ankaru, aby respektovala „svobodu projevu“ a „základní evropské hodnoty“.
V posledních měsících Erdogan zavíral novináře a uzavíral kritická média. Za jeho stále více autokratické vlády pronásledovaly úřady Ankary tisíce občanů, kteří „urazili“ prezidenta v sociálních médiích.
Ještě vážnější je, že Erdogan nařídil krvavé potlačení etnických Kurdů na jihovýchodě země, kdy se objevily znepokojivé zprávy o masovém vraždění tureckými jednotkami. Turecká armáda také několik týdnů přes hranici ostřeluje kurdské pozice v Sýrii.
|
| Erdogan: “Jsem na vás pyšný, milá dvojčátka!” |
Není to o tom, že by si vůdci EU Erdoganova darebáckého chování nevšimli. Zpráva EU vydaná v listopadu poukázala na rostoucí potlačování lidských práv. Ale Erdogan ve svém autokratickém usurpování moci přesto pokračoval. Axtotální útok na opoziční zpravodajská média o víkendu je doposud jeho nejkřiklavějším krokem. Načasování naznačuje, že šlo o test rozhodnosti EU.
Jinými slovy, Erdogan podle mlčení Západu a prázdných frází věděl, že jeho represivní zásah nebude mít žádné dozvuky. A proč? Protože, jak si je Erdogan příliš dobře vědom, EU je na kolenou a snaží se získat spolupráci, aby ukončila uprchlickou krizi útočící na samotné její základy. To znamenalo, že může poslat svého premiéra Ahmeta Davutoglu do Bruselu, aby tam posbíral obrovské ústupky.
Významné je, že na poslední chvíli před zahájením summitu v Bruselu v pondělí turecký premiér Davutoglu přišel „s jistými novými nápady“. Jedním z nových „nápadů“ bylo, že Ankara již nepožaduje 3,3 mld dolarů pomoci EU, jak činila po předešlé čtyři měsíce. Ankara nyní požaduje dvojnásobek.
Davutoglu naznačil, že má navrch, když dorazil do Bruselu a řekl: „Celá budoucnost Evropy je na stole.“ A také dal vědět, že Turecko mluví nejen o uprchlících, a dodal, že Ankara očekává „novou éru vztahů Turecka a EU“.
Závěrem vyjednávání v Bruselu tento týden je, že Turecko dostane 100% navýšení slíbené finanční pomoci od Evropské unie – 6,6 mld dolarů – údajně na ubytování syrských uprchlíků na svém území.
Ankara také vyždímala od eurolandu slib, že jejích 75 milionů občanů bude moct od letošního června cestovat bez víz; a možná největší kořistí ze všech bylo, že Turecko vyrazilo z Bruselu závazek urychlit dlouho odkládaný přístup Turecka k unii.
Zpráva Financial Times poukázala na delikátní rovnováhu: „Vůdci EU budou kolem útoku Turecka na média chodit po špičkách“ a dodává se tam: „Vůdci se budou vyhýbat napadání dohody o migraci s Ankarou“.
Teoreticky byla EU ušetřena katastrofického scénáře, kdy by tisíce uprchlíků přicházely denně z Turecka do Řecka a odtud dále. Nekontrolovaná migrace v posledním roce ohrožovala samotnou existenci 28 členné EU, kdy se členské státy veřejně hašteřily kvůli uzavření hranic a nespravedlivé zátěži.
Zdá se, že výměnou Ankara poskytuje svoji spolupráci na systematickém navracení všech uprchlíků, kteří jsou nyní v Řecku – asi 30,000 lidí – zpět do Turecka. Někdy v neurčitém budoucnu se EU zavázala vzít zpět syrské uprchlíky ve stejném počtu v rámci zdánlivě řádného procesu žádání o azyl. Nicméně se teprve uvidí, jestli tak komplexní dohoda o braní uprchlíků zpět do EU může fungovat v praxi. Neboť mimo jiné bude mít EU stále obrovské problémy se svými členskými státy, které odmítají přijmout kvóty u uprchlíků.
Nicméně za jisté lze považovat násilné „odesílání“ – jak řekl prezident Evropské rady Donald Tusk – uprchlíků z Řecka zpět do Turecka. „Dny nespořádaného přistěhovalectví do Evropy skončily,“ řekl Tusk s jistou úlevou v hlase po summitu v Bruselu.
Tohoto pochmurného úkolu převozu sužovaných rodin zpět se ujme vojenská aliance NATO. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg potvrdil, že aliance navyšuje svoji námořní přítomnost v Egejském moři, aby tam zachycovala lodě s uprchlíky.
Dohoda má proto příchuť nouzového opatření, kde jsou údajně ušlechtilé principy EU házeny přes palubu.
Vůdci EU se stále zoufaleji snažili zastavit příliv migrantů a toto je výsledek. Německá kancléřka Angela Merkel byla pod obzvláštním tlakem, aby zarazila lidskou tsunami, která přišla po její politice „otevřených dveří“.
Cesta uprchlíků do Evropy byla tak zablokována touto poslední dohodou EU a Turecka, ačkoliv toto drastické opatření má závažné etické a právní dopady. Podle práva EU mají všichni uprchlíci právo žádat o azyl. To již zaručeno není, ale zaručeným je, že jakákoliv loď s uprchlíky zachycená v Egejském moři bude násilně vrácena zpět do Turecka válečnými loděmi NATO. To je signál eskalace hrubé síly kvůli humanitárním právům. (Nebo spíš vhodná záminka, jak navýšit vojenskou přítomnost NATO u syrských břehů pro potenciální střet s Ruskem – p.p.)
Ironie toho všeho je hořká. Ještě minulý týden vůdci NATO obviňovali Rusko z „používání syrských uprchlíků jako zbraně“ pro údajné politické cíle mající podkopat Evropskou unii. Toto komické tvrzení nestojí za bližší rozebírání.
Mnohem blíže realitě však je, že členský stát NATO, Turecko, je tou stranou, která z uprchlíků udělala zbraň. Erdoganův stát hrál prominentní roli ve vyvolání již pět let trvající války v Sýrii, aby změnil režim v Damašku. Tato válka hrozí, že se potáhne ještě déle, vzhledem k roli Turecka v ilegálním dodávání zbraní a hrdlořezů do Sýrie. To je pozadí toho, proč téměř tři miliony syrských uprchlíků skončily v Turecku a proč Evropa zažila destabilizující příliv přistěhovalců.
Jak řekl nedávno syrský prezident Bashar Assad, evropská uprchlická krize by byla rychle vyřešena, kdyby byla tajná válka proti jeho zemi zastavena. Toho lze dosáhnout, pokud by evropské mocnosti zarazily Turecku a Saúdské Arábii posílat zbraně a žoldáky do Sýrie. Ale místo toho monarchové EU dávají Erdoganovu režimu 6,6 mld dolarů, zatímco ten zároveň likviduje lidská práva; a tím zajišťují, že celý problém je odložen a bude mít mnohem větší následky.
Smelling EU Fear, Turkey Moves in for $6.6bn Kill vyšel 8. března 2016 na ICH. Překlad v ceně 446 Kč Zvědavec.
