Jiří Baťa
25. 3. 2016
Na příslušném oddělení Policie ČR jsem podal oznámení na podezření ze spáchání přečinu „pomluvy“ podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měli dopustit aktivisté John Bok a Tomasz Pe szynski, neboť se o prezidentu republiky veřejně ( prostřednictvím internetu) vyjadřovali slovy, jako že – …prezident Zeman je obyčejný oportunní zmetek, – …nebyl nijak výjimečným premiérem, byl totiž stejným hovadem, jako je teď, – …je to nezodpovědný a samolibý hulvát (John Bok), – …Miloš Zeman je zasraný fašistický hovado, je fašista, hradní hlupák aj. (Tomasz Peszynski).
Domnívám se, že nejsem sám, kdo by takové neslušné pomlouvání prezidenta republiky neodsoudil, jenže ti, co by je odsoudit měli, dali od toho ruce pryč. Na výše citované podání jsem po více jak měsíci dostal od Policie ČR odpovědní sdělení ve kterém se praví, že za pomluvu není považováno výše citovaní urážlivé a sprosté vyjadřování se o hlavě státu, tj. o prezidentu Miloši Zemanovi, neboť:
Po provedené analýze a prostudování obou případů policejní orgán dospěl k jednoznačnému závěru, že vyjádřením obou jmenovaných nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty přečinu Pomluvy podle § 184 odstavce 1 tr. Zákoníku vzhledem k tomu, že vyjádření obou jmenovaných má ve své podstatě charakter subjektivních hodnotících názorů a hodnotících soudů.
Skutková podstata přečinu Pomluvy postihuje události a nikoliv hodnotící názory. Aby došlo k naplnění skutkové podstaty přečinu Pomluvy, musí dojít k vážnému , prokazatelnému a ohrožení vážnosti dotčené osoby v oblasti zaměstnání, rodinných vztahů, případně k jiné vážné újmě. Všechny tyto skutečnosti musí být zřejmé a jasně prokazatelné.
Ze strany policejního orgánu a vzhledem k současné právní úpravě není možné se na jednání obou jmenovaných dívat jako na urážku hlavy státu, která byla v trestním zákoníku zakotvena v právní úpravě před rokem 1989. V r. 1998 byla tato skutková podstata z tr. Zákoníku vypuštěna prezidentem Václavem Havlem.
Vzhledem k tomu, že v jednání obou výše jmenovaných nebyla naplněna skutková podstata přečinu Pomluvy podle § 184, odst.1 tr. Zákoníku, případně přestupku Proti občanskému soužití podle § 49 odst.1 písm. c) zákona č. 200/90 Sb., byla věc uložena na příslušném odd. Policie ČR.
Tak to bychom měli! Díky Václavu Havlovi můžeme na současného prezidenta nadávat jak libo, plivat, urážet jej sprostými výrazy, hanobit jeho čest, ponižovat jej urážkami všeho druhu a nic se nikomu nestane, pokud se neprokáže, že to evidentně uškodilo jeho image, rodině apod. Jinými slovy, orgány a lidé, kteří měli o opodstatněnosti prokazatelných nevhodných, či lépe vulgárních výrazů, v řeči zákona „pomluv“, resp. „přestupku proti občanskému soužití“ objektivně, věcně spravedlivě a nestranně rozhodnout, intuitivně podlehli tlaku pravdoláskařů, sluníčkářů, Havloidů a jiných elementů, kterým je M. Zeman jako prezident nikoliv jako smítko v oku, ale jako pořádná osina v zádeli. Kdybych já něco takového, jako ti dva výtečníci, řekl např. starostovi města (což je ve srovnání s prezidentem kancelářská myš), nepochybně by si to nenechal líbit, dal mě k soudu a když už nic jiného, tak by to soud projednal a já se musel v krajním případ omluvit. Tito pánové však mohou dát kydat hnůj na prezidenta a ještě se tomu budou smát!
Je to až neskutečné, jak zprofanované jsou naše zákony zavedením po r. 89 importované západní (americké, té nejlepší) demokracie, zákony, které morálně znevažují a podkopávají autoritu funkce prezidenta zvláště, je-li jím dnes zrovna Miloš Zeman. Je totiž neoddiskutovatelné, že za V. Klause ani za V. Havla nedocházelo k takovým slovním atakům, hanlivým a urážlivým excesům přesto, že k tomu byla rovněž řada důvodů. V tu dobu však proti prezidentovi V. Havlovi, později V. Klausovi, nebyla vyvolaná žádná kampaň, jako v případě M. Zemana, způsobená jeho výhrou na favorizovaným K. Schwarzenbergem. Ke zvolení obou prezidentů (V.H. a V.K.) byly použity obludné, do nebes volající intriky, které sice vyvolaly nemalý rozruch na politické scéně, přesto nedošlo k takovým útokům, jako na M. Zemana. Navíc, dnes zcela evidentně ke škodě věci, byl trestný čin hanobení hlavy státu V. Havlem zrušen, protože sám se svým egem měl jistotu, že jej nebude nikdo urážet , natož pak hanobit. Hlavně však tím udělal pro západ demokratické gesto! A to se počítá!
Ale je tady jiný příměr. Prezident Zeman je napadán, žalován (a viněn), že se údajně dopustil poškozování dobrého jména tolik opěvovaného a jistými kruhy vychvalovaného „předválečného“ novináře Ferdinanda Peroutky když prohlásil, že četl článek „Hitler je gentleman“, kterého má být údajně Peroutka autorem. Je sice pravdou, že zmíněný článek se dosud nenašel a je otázka zda existuje, nicméně M. Zeman trvá na svém. To se však u obviněných stává, že zapírají, že se nehodlají jen tak vzdát a přiznat se. To ale není podstata této kauzy. Tou je především fakt, že se jedná o osobu M. Zemana, který si dovolil z „něčeho nekalého“ nařknout F. Peroutku. Pokud by něco podobného řekl např. Kchárl fon Šláfenberg, žádný rozruch by to nevyvolalo, ačkoliv tento člověk toho totiž v rozporu se zákony spáchal tolik, že by už do konce svého knížecího života zůstal v teplácích. Ale protože zde máme Havlovu demokracii a protože jde právě o Schwarzenberga, tak se nic neděje, máme přece demokracii a právní stát. Na druhé straně právě proto, že jde o Zemana, děje se víc, než je zdrávo. Rovněž proto, že máme demokracii! V kauze Peroutka už zřejmě není zapotřebí rozlišovat, zda jde o Zemanův subjektivní hodnotící názor či posouzení, nemusí být prokazováno, zda došlo či nedošlo k ohrožení vážnosti dotčené osoby, zde stačí, když je to soudem či někým jiným prostě jen konstatováno. A proto je M. Zeman považován téměř za vyvrhele společnosti. Je to paradoxní, směšné, smutné, ubohé, jak snadno se nechají lidé, mj. i soudci zmanipulovat účelovou a nenávistnou antizemanovštinou.
V případě výše jmenovaných zhovadilých občanských aktivistů, morálních a charakterových ubožáků Boka a Peszynského, nebyly jejich výroky uznány jako pomluva, protože nejsou v souladu se stávající právní úpravou, rovněž nedošlo k vážnému a prokazatelnému ohrožení vážnosti dotčené osoby! Jak vidno, podle stávajících zákonů je-li prezident veřejně nazýván hovadem, hulvátem, zasraným fašistou, hlupákem atd., není to trestný čin, ale ani přestupek, protože údajně nedošlo k ohrožení jeho prezidentské vážnosti. Otázka je, co se musí v takovém případě stát, aby došlo prokazatelně k ohrožení prezidentské vážnosti. Je snad funkce prezidenta málo, aby se i slovní útok, na jeho osobu, notabene vulgárně vyjádřený, stal přestupek, natož trestní čin? Václav Klaus byl na veřejnosti verbálně napaden osobou se vzduchovou pistolí, nic se mu nestalo, ale ten humbuk kolem! V případě prezidenta M. Zemana však „voda tiše šumí po skalinách…!“
Neumím si představit co by se stalo s člověkem, který by podobnými slovními hrubými, sprostými a urážlivými invektivami takto veřejně tituloval anglickou královnu, v SNR německého, ve Francii francouzského prezidenta! Jakkoliv řada našich demokratů a politiků rádi poukazuje na západní hodnoty, lidská práva, demokracii a svobodu slova , sami se o tom ani slovem nezmíní naopak, rádi si ještě přiloží polínko pod kotel, ve kterém vaří či smaží prezidenta M. Zemana. Fakt je, že něco podobného bez krutých následků by si žádný občan západních (či jiných) států nedovolil. U nás ano, my máme super demokracii! Navzdory tomuto tvrzení, to však není demokracie, ale totální anarchistický bordel. Náš nový velký bratr v USA z toho má jistě nesmírnou radost, jak se mu zadařilo zasít zrno systému, který se díky V. Havlovi tak dobře ujal. K tomu ještě politika EU a je vymalováno…!
