Slovenské volby reagovaly na rozpad EU. Jako všude jinde

Pavel Letko, Stanislav Blaha
14. 3. 2016 E-republika

Pokud posuzujeme slovenské volby v evropském kontextu, nejedná se o nic neobvyklého. A Fico uspěl, jenže má problém složit funkční vládu.

Slovenské volby nejsou v éře rozpadu EU nic neobvyklého. Vzestup radikálních, nesystémových či přímo absurdních politických subjektů a naopak ústup “tradičních” politických stran ze scény jsme mohli v posledních měsících sledovat např. v Řecku, Španělsku, Portugalsku a Polsku. Rozpad EU s sebou nese nástup národoveckých až nacionalistických stran. A rozpad neoliberalismu způsobil, že voliči masově odmítají velké partaje, které se daly koupit a které rozkradly stát pro jedno procento.

Smutní vítězové

Stranu současného slovenského ministerského předsedy Róberta Fica v roce 2012 získala v poměrném systému bez bonifikace 44 % hlasů. Byl to zázračný výsledek daný naprostou nemohoucností a roztříštěností pravice a po 4 letech samostatného vládnutí se nedal zopakovat. To, že ji slovenská, česká i evropská média označila za hlavního poraženého, je jasná mediální manipulace. Na to, že Fico vládl, dostal hodně hlasů. Skutečné poražené je třeba hledat jinde a pojednáme o nich v kapitole “Poražení a další vývoj na Slovensku“.

Problémem vítězného Smeru-SD, který získal více než 28 % hlasů a 49 mandátů ve stopadesátičlenné Slovenské národní radě, je fakt, že bude těžko hledat koaliční partnery. Všichni ostatní se proti němu totiž v předvolební kampani více či méně ostře vymezovali. Totéž však platí i pro Sulíkovu Svobodu a solidaritu, která bude při deklarované podpoře pro homosexuální sňatky a legalizaci marihuany těžko hledat společnou řeč s konzervativními pravicovými stranami. Tato strana je kvůli svým protiimigračním postojům považována elitami za nesystémovou. To je důvod, proč se nemůže spoléhat na přízeň Bruselu či masmédií, což ji jistě povolební vyjednávání také neulehčuje.

Evoluce nebo revoluce

O úspěchu slovenského fašisty Mariána Kotleby ve volbách jsme psali v článku „Fašismus je tu, lidé spěte“. Tenkrát, v roce 2013, šlo o krajské volby, které z Kotleby udělaly župana Banskobystrického kraje. Dnes o něm můžeme psát v souvislosti s volebním úspěchem ve volbách parlamentních. Jeho strana ĽSNS (Kotleba – Ľudová strana Naše Slovensko) získala více než 8 % hlasů. Prý překvapení. Nu, jak pro koho. Z Česka těžko dohlédnout na všechny aspekty slovenské politiky, a přesto úspěch nacionalistů ze Slovenské národné strany (SNS) a fašistů z ĽSNS byl celkem předvídatelný, stejně jako jejich další růst. Nacionalismus a fašismus má na Slovensku svou tradici a lidé jej volí jako alternativu v situaci, kdy ostatní partaje selhaly. Národovci všeho druhu budou postupně získávat stále více podpory i od katolického kléru, který je v této otázce také velmi tradiční.

Poslechněte si rozhovor jednoho z novopečených poslanců fašistické strany Ondreje Bindera, jak si pěkně rozumí s katolickým knězem Pavlem Pakošem. A není divu. Vždyť Binder je bývalým funkcionářem KDH (Kresťanskodemokratické hnutie) a ohání se křesťanstvím, kde může. V čase 1:12:13 vyslovuje naději, že společně s Kotlebou vyřeší romskou otázku, neboť “cigáni nemají žádný respekt ani před soudem, ani před policií, ani před Ficem, ale zato velkou bázeň před Mariánom Kotlebom“. Binder si jako velký křesťan vymínil, že nebude zdravit své zbrusu nové soukmenovce “Na stráž!“, nýbrž „Pochválen buď Ježíš Kristus“. Samozřejmě prozatím, protože kněz Pakoš jej ujistil, že v pozdravu „Na stráž!“ se neskrývá nic špatného. Zdravili se tak prý nejen příslušníci Hlinkovej gardy, ale i slovenští vyznavači katolického skautingu. Policie ovšem takové pozdravy viděla nerada a občas i zakročila.

To se ovšem někomu jeví jako nespravedlivé, protože šlo o pozdrav gardistů, ozbrojené složky Ĺudové strany. Přitom na ozbrojené pěsti Ĺudové strany Andreje Hlinky, Hlinkových gardách, není nic špatného. Vždyť podle katolického kněze Pakoše, Andrej Hlinka zakládal Ĺudovú stranu na příkaz samotného papeže Lva XIII. Proto prý měla Hlinkova Ĺudová strana papežské požehnání, jak praví katolický kněz Pavel Pakoš v čase 1:25:45.

Tento příkaz ovšem vydal zmíněný papež zřejmě ze záhrobí, protože zemřel v roce 1903, zatímco Hlinka zakládal stranu až o 15 let později. Taková podivnost by leckoho rozhodila, roduverného Slováka však nechá ledově klidným. Co však některé tradičně věřící Slováky klidným nenechá, když si z nich dělá někdo legraci zoči-voči, byť by byl katolickým knězem.

Taková tragikomická situace se nachází na videu ZDE. Oč jde? Paní na videu, zřejmě věřící katolička, požadovala přímluvu „za pana arcibiskupa Bezáka“. Těžko říci, zda paní věděla, že kněz sloužící mši Bezáka nesnáší. Každopádně katolický kněz Ján Košiar modlitbu při mši tak trochu obrátil a přimlouval se za Bezákovo obrácení a uznání omylu. To věřící rozlítilo natolik, že se milému knězi bezprostředně po skončení mše chystali rozbít ústa. No, uznejte, paní zaplatí 5 euro a Košiar celý úmysl převrátí v pravý opak! Jde o podobný rozdíl jako mezi modlitbou „za židy“ a modlitbou za „obrácení proradných židů“. Někteří lidé prostě pro podobný druh humoru nemají pochopení. Není potom divu, že se tento kněz bojí chodit po Trnavě, jak si stěžuje v tomto článku ZDE a hledá vytrvale oporu, až ji konečně najde v Mariánovi Kotlebovi „z nějž majú i cigáni bázeň“. Více ZDE. Zkrátka, ve slovenské katolické církvi je veselo, s Kotlebou i bez něj.

Poražení a další vývoj na Slovensku

Hlavními poraženými ve slovenských volbách jsou systémové pravicové strany Sieť, KDH a SDKÚ-DS, které zastávaly proevropské a proimigrační postoje. První s odřenými zády do parlamentu prolezla, druhé dvě zůstaly pod pětiprocentní hranicí. Z osmi stran, které jsou v parlamentu, jsou 3 až 4 protisystémové, nebo se tak alespoň tváří. To je smutný výsledek oligarchizace a fašizace evropské politiky. Tento vývoj totiž není ojedinělý, začal už v Řecku, Španělsku, Portugalsku a Polsku a dá se očekávat, že se tato vlna převalí do dalších evropských zemí. Neschopnost evropských elit, prolhanost korporátních médií a vzestup alternativních zdrojů informací (nezapomeňme, že na Slovensku platí možnost daňových asignací i pro alternativní média) způsobily, že “výroba souhlasu” přestává fungovat.

Slovensko čeká období nestability, sestavit funkční vládu se zdá při tomto “rozdání karet” ze strany voličů téměř nemožné. A možná právě to je šance pro proamerického prezidenta Kisku, aby sestavil úřednickou vládu a proti vůli voličů trochu přibrzdil vývoj, který s velkým znepokojením sledují bruselské a washingtonské elity. Současná politika nedokáže držet krok s dynamikou společenského vývoje daného především ekonomickým tlakem. Tekutý hněv se i na Slovensku zformoval do tekuté demokracie. Problém je v tom, že současné mechanismy dělby a kontroly moci nejsou na tuto situaci připraveny.

A co my, Češi?

My prý máme ještě čas něco udělat, aby fašisté do našeho parlamentu nepronikli. Pokud platí teze, kterou pravil jeden z našich minulých ministrů zahraničních věcí, že „jako malý stát si nemůžeme dovolit nezávislou zahraniční politiku“, pak jezme, pijme, užívejme si a o nic více se nezajímejme. Jsme-li povinováni lhát ve prospěch těch silnějších, nezasloužíme si být ničím více než otroky a sluhy nějakého pána, který si nás koupí. Slováci vykročili špatně, ale alespoň po svém. Volí stranu, jejíž lídr vyvěšuje k výročí SNP černé prapory a nazývá NATO zločineckou organizací. Navíc chystá petice za vystoupení z EU. Nu, tak to je směšné. V minulém článku věnovaném i Mariánu Kotlebovi stálo:
Matkou všech totalit je bída a otcem zločin. Zločin mocných a bída bezmocných.

Chce-li někdo bojovat proti fašismu, může tak činit jedině pravdou. Nikoliv lží, manipulací a násilím. Slovensko navazuje na tradice Slovenského štátu a připravuje se na spojenectví s novým führerem. My Češi čekáme na svůj nový Mnichov a nového protektora. Na víc jsme si již několik set let netroufli.

Skutečný boj proti fašismu nemůže být veden represí a násilím, neboť právě násilí je živnou půdou fašismu. Boj proti fašismu může být veden jedině proti násilí. Proto není možné schvalovat ani tolerovat zločiny vojenského paktu, jehož jsme členy. Copak si „pražská kavárna“ vážně myslí, že může adorovat Václava Havla a Spojené státy a naproti tomu plivat na Rusko s Putinem? Lež má totiž krátké nohy a každá tma jednou bude osvícena. Vždyť jakou důvěryhodnost mohou mít lidé, kteří nás zavlekli do válek proti Iráku, Afghánistánu, Libyi či Sýrii? Copak si někdo myslí, že můžeme beztrestně vraždit statisíce lidí po zeměkouli, kde nás nebo naše přátele, které ovšem neváháme podpořit, právě napadne? Copak si někdo vážně myslí, že můžeme beztrestně podporovat rasisticko-fašistický režim státu Izrael?

To jsme tak krátkozrací, že se domníváme, že stačí odsoudit německý fašismus, posvítit na jeho hrůzy a plivnout na jeho vyznavače? Nevidíme souvislost mezi vlastním selháním, mezi naší zbabělostí a servilností, a vrůstající xenofobií, nenávistí a frustrací? Sluníčkáři, Antifa ani sociální demokraté přes dobrou vůli nemají žádnou šanci, bude-li tento stát veden podvodníky a zbabělci všeho druhu. My nepotřebujeme zbraně, protože žádné zbraně nikdy žádnou říši ani žádný národ neuchránily. Potřebujeme odvahu a svobodného ducha. Potřebujeme sebevědomého ducha, který se nebojí a nedá zotročit. Musíme mít odvahu dát moc lidu nejširším pojetím přímé demokracie, musíme mít odvahu zeptat se občanů této země, zda chtějí být v paktu NATO, zda chtějí setrvání v EU a další otázky. Musíme si takové otázky položit sami, sami na ně odpovědět, a společně nést následky. To je výchova k občanské a národní dospělosti. Neuděláme-li to, položí za nás takové otázky nějaký český Kotleba, nebo mnohem spíše na ně rovnou odpoví nějaký nový „zastupující říšský protektor“.

Zdroje:

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

Sdílet