Ivan David
12. 3. 2016
Občas při pročítání webů narazím na pozoruhodné nápady nejen od lidí, kteří si rádi po večerech přemýšlejí, ale i od těch, kteří měli příležitost nabýt zkušeností. Bývalý dlouholetý poslanec za ODS Jiří Payne na svém blogu zde se zdviženým ukazováčkem radí, že „nelze sedět na dvou židlích“. Má na mysli velkopodnikatele a místopředsedu vlády v jedné osobě Andreje Babiše.
Snaží se dojmout čtenáře následujícím konstatováním: „Čestný člověk musí sám uvážit, zda je ochoten kvůli službě veřejným věcem zcela opustit své podnikání. Nebude převádět podnikání na manželku, poctivý člověk nebude hrát falešně, ale zcela se podnikání vzdá. Politická činnost je vždycky oběť a služba. Pro srovnání, například ani soudci nesmějí podnikat! A ministři mohou? A média, která o sobě ráda tvrdí, že jsou hlídacím psem demokracie, mají neúprosně trvat na odvěkém politickém přikázání: Nebudeš sedět na dvou židlích!“
Jsou to zajímavé úvahu od dlouholetého člena strany, která prosazovala privatizaci téměř úplně všeho. Chce nám autor namluvit, že ho nenapadlo, že ti, kteří si koupili „majetek všech“ za peníze “půjčené” z banky „patřící všem“ (pomineme-li machinace) nebudou pomýšlet na jeho další rozmnožování pomocí privatizace „veřejných zakázek“ a „evropských dotací“? Opravdu ho nenapadlo, že k tomu nutně budou chtít využít politického vlivu, který si budou chtít koupit za peníze z majetku, kterého se pomocí prosazení idejí ODS zmocnili?
Zůstal Jiří Payne po tom všem, co nemohl nevidět, průzračně čistý? Nenapadlo ho, že si miliardáři koupí média? Je mu divné, že novináři píší tak, jak si přejí ti, kteří je platí?
Pan Jiří Payne má pocit, že má právo moralizovat, ačkoli pomáhal prosazovat systém, který zrodil megakorupci a jinak to ani dopadnout nemohlo. Jako psychiatr vím, že mnozí lidé jsou nadáni schopností udržet v jedné hlavě vzájemně si odporující představy. Některé hlavy nejsou schopny utřídit myšlenky a přemýšlením dospět až k představě důsledků nápadů, které sami prosazují. Případ pana Payne ukazuje, že je možné podporovat systém vyrábějící miliardáře a současně z naivity nebo pokrytectví tvrdit, že nebylo možné předpokládat, že se stanou oligarchy.
Oligarchové – vládnoucí miliardáři nás dovedou tam, kde skončila Ukrajina a málem i Rusko. Oni se neujímají vlády z pocitu odpovědnosti k lidu, oni se snaží ještě více zbohatnout na úkor lidu. Jim bída nevadí, oni ji nepociťují.
Je čirým pokrytectvím vymáhat na miliardářích „záruky“, že nebudou zneužívat své hospodářské moci k dalšímu obohacení. I když by se zabránilo jejich přímému vládnutí, budou dál vládnout korupcí prostřednictvím lobistů, podplacených úředníků a poslanců a koupených médií. Taková je totiž mentalita hromadičů majetku. Takový je systém. Korupce je nutným důsledkem.
